stránky hradu Heilsberg

HEILSBERG

zbytek románského hradu bergfritového typu

půdorys ruiny hradu možná podoba hradu ve 14. stol.

Severně od města Wiesent (okres Řezno), na výšině Pangerlhofes, vysoko nad obcí, později zvanou jako Wiesent u Tiefenthalu, na soutoku stejnojmenné bystřiny a Dunaje, leží v lese, zřícenina hradu Heilsberg (Blažený vrch).

Hrad Heilsberg byl ve středověku strážním hradem na důležité obchodní stezce, kterou hlídaly ještě dva brennberské hrady a Neuhaus.

Přibližně od pol. 12.st. jsou zmiňováni Truchsessen von Heilsberg. Tito páni jsou totožní s Truchsessen von Eggmühl, pouze používali buďto jeden nebo druhý titul.

Páni von Truchsessen byli vysocí dvorní úředníci - číšníci. Starali se o hospodaření určeného dvora, chod kuchyně a úpravy jídel. Příslušníci rodu se rozlišovali na vévodské, biskupské nebo říšské. Titul, práva a povinnosti jim byly uděleny dědičně. Rodová větev von Heilsberg, byla nejdříve ve vévodských službách, později v biskupských.

Falckrabí Bedřich von Wittelsbach, před odjezdem na křížovou výpravu, sepisuje závěť pro svou ženu Bertu a své dva syny. Jako svědci, správci jeho zboží a současně jako poručníci jeho nezletilých synů, zde vystupují "Ulricus de Heilsperg", Eckbert von Eckmühl a Gozwein von Eckmühl. Toto je také první písemná zpráva o hradu Heilsperg.

Nástupce Oldřicha I. (Ulricus) je jeho bratr Eckbert von Eggmühl, který je r. 1199 uváděn a nazýván jako „Truchsess“ vévody Ludvíka Kelheimerse, ale r. 1229 opět jako Truchsess von Heilsberg. Eckbert von Eggmühl umírá kolem r. 1234. Tím se panství dostává do rukou řezenského biskupa. Z této doby je zaznamenán spor mezi biskupem a vévodou Ludvíkem Kelheimrem, jemuž Eckbert sloužil. Vévoda si totiž chtěl v těsné blízkosti Heilsbergu vystavět nový hrad. Soudní pře nakonec dopadla pozitivně pro řezenské biskupství.

Syn Eckberta, Oldřich II., si říkal Truchsess vévody Otty Bavorského a r. 1245 odkázal klášteru sv. Emmerama v Řezně jednu vinici u Wörthu na Dunaji. Za to mu řezenská kapitula propůjčila do užívání Vogteileuten. Oldřich se však nechoval podle tehdejších pravidel, protože byl brzy po tomto datu vyobcován z církve, což byl tehdy nejtěžší církevní trest. Později svých činů lituje a po složení přísahy „...že již více ubohé lidi obtěžovat nebude...“, byl zpět do církevní ochrany přijat. Nakonec byl pochován v dominikánském klášteře v Řezně !

Oldřich II. měl dva syny a jednu dceru. První syn Jindřich, si říká Truchsess von Eggmühl. Anežka byla manželkou Bedřicha von Siegenhoven. Druhý syn, Oldřich III., je poslední Truchsess von Heilsberg na Heilsbergu.

Bratři si později hrady mezi sebou rozdělili a vše doložili řádnou smlouvou. Oldřich III. je ale časem velmi zadlužený, proto je nucen Heilsberg dát, jako věno své dcery, Konrádu Schenkovi von Reicheneck.

Na počátku 14.st. je jako majitel na Heilsbergu uváděn Ludvík Schenk von Reicheneck, pravděpodobný syn výše jmenovaného Schenka. V květnu 1327 se Ludvík písemně zavazuje, že jeho pevnost Heilsberg je volně k dispozici řezenskému biskupu Mikuláši. O rok později poskytne Ludvíkovi vojenskou pomoc město Řezno, který silou řeší nepřátelství s bavorským vévodou. Mnoho mu to nebylo asi platné, neboť nedlouho poté je Jindřich Truchsess von Eckmühl (bratr Oldřicha III.) na Heilsbergu jmenován jako lenní držitel, přičemž panství Heilsberg je spojeno s panstvím Hochstifts.

Po jeho smrti r. 1333 prodává vdova Bertha celé panství Konrádu von Notthafft, vnuku Eckharda II. Notthaffta von Wildstein. Bratr Konráda, Jan Nothafft von Wernberg, byl zemským komturem Řádu německých rytířů.

Zmínky o Konrádovi jsou poměrně časté, např. přímo od papeže Klementa VII. získává povolení k vybudování hradní kaple a kostela ve Wiesentu. Z r. 1348 se zachovala korespondence, v které je Konrád uváděn jako patron Wörthu a také že přenechává vinný desátek z Ettersdorfu a Pettenkovenu farnosti sv. Petra ve Wörthu. Mimo jiné je zde také zaznamenáno, že hradní kaple a kostel ve Wiesentu budou spravovány výše uvedenou farností.

Konrád Notthafft byl ženat s Alžbětou von Barbing, vdovou po šlechtici Kraetzerovi. Měli spolu tři dcery. Kateřina je v prvním manželství provdána za Jana von Fraunberg, podruhé za Buslawa von Hertenberg. Prostřední Alžběta si bere Bedřicha Auera mladšího von Brennberg. O osudech třetí dcery se mnoho neví.

Po Konrádově smrti, nejstarší dcera Kateřina dává Heilsberg lénem Vilému Fraunbergerovi. Ten však smlouvou se svým nevlastním bratrem Kašparem von Hertenberg upraví vlastnické vztahy tak, že v případě jeho smrti a absence jeho potomků, přejde tento majetek na Kašpara, respektive na jeho rodinu. To se také r. 1400 stalo. Kolem r. 1429 Kašpar umírá a vše dědí jeho syn Jiří. Do hry však vstupuje jeho strýc Jindřich II. Notthafft von Wernberg a vznáší dědický nárok nejen na Heilsberg. Tento spor je vyřešen naštěstí ku prospěchu rodu von Hertenberg, hrad zůstává v jejich držení, ačkoliv ostatní majetek, tehdy půjčený v léno, je vrácen Jindřichu II. Možná také proto v r. 1435 prodává hrad Jiří von Hertenberg Wielandu von Freiberg, nelegitimnímu synovi vévody Ludvíka Vousatého Ingolštadského.

Wieland prodává Heilsberg vévodovi Albrechtu III., ten jej „pouští“ r. 1451 dál na Jana Rindsmaula, od něj přechází vlastnické právo na říšského vévodu Ludvíka von Landshut.

Ludvík zastavuje panství r. 1461 synovi Jindřicha II. Notthaffta Jindřichu III. von Aholming mladšímu , který je v manželském svazku s Margaretou von Ortenburg.

V r. 1518 přechází držení Heilsbergu na příslušníky rodiny von Kolb. Ti nepohodlný hrad opouští a sídlí na moderním zámku dole ve Wiesentu.

V současnosti je dnešním majitelem knížecí rodina von Thurn a Taxis.

Zřícenina hradu leží na krátké skalní ostrožně, vyčnívající nad západním údolím výše jmenované bystřiny. Velmi hluboký šíjový příkop odděluje vlastní hrad od předhradí. Na východní a jižní straně je lokalita chráněna příkrými svahy. Samotná plocha hradu je oválného tvaru o přibližných rozměrech 35 x 25m. Hrad byl obklopen obvodovou hradbou. Na západní straně takto vymezeného prostoru, se dnes nachází zbytky mohutného románského donjonu o stranách 7,5 x 8,1m. Vchod se nacházel na východní straně. Věž má ještě dnes úctyhodnou výšku, od 10m do 12m. Výjimečnost tohoto objektu dokládá i to, že již krátce před r. 1910 byla tato věž zařazena na seznam bavorských památek.

Vstup do hradu se nacházel v branské věži na jihovýchodní straně, jenž byla ještě chráněna nedaleko stojícím bergfritem. Z toho se zachovaly jen zasypané sklepy a pahorek sutě. Celý prostor hradu je dnes zarostlý keři a stromy.

V okolí se nachází hrady Brennberg, Wiesent a Wörth an der Donau


hrad Friedrichsburg	zpět na mapu Horní Falce	hrad Chammeregg