stránky hradu Stolpen


*STOLPEN*
*na místě slovanského hradiště vystavěný gotický hrad později na padesát let vězení hraběnky von Cosel*

znak města






Před 25 milióny let zde došlo k erupci bazaltické lávy, která ztuhla ve „sloupy“, jenž okolní krajinu přečnívají až o 9 m. Na tomto čedičovém kopci byl později vystavěn hrad k ochraně solné stezky z Halle do Čech. Název Stolpen je odvozen od původního názvu hradiště lužicko-srbské kultury Stolpno a znamená „Sloupové sídliště“.

Hrad, jehož historie sahá až do ranného středověku, se postupem doby změnil v pohodlný zámek, který později částečně ustoupil přestavbě na barokní pevnost. Prominentní obyvatelkou hradu byla hraběnka Cosel slavná milenka saského knížete, později polského krále Augusta Tlustého. Poté, co se krásná, nápadná a inteligentní hraběnka začala míchat do státních záležitostí, byla r. 1716 na hradě uvězněna a po 49 letech vězení jako 84 stařena r. 1764 umírá. V místní prostorné kapli se nachází její hrob krytý pískovcovou deskou s nápisem, objevený až r. 1881. Kromě ní tu zemřeli také dva biskupové z Míšně.

První opevnění na hradním návrší vzniklo již kolem r. 1100, jednalo se pravděpodobně pouze o dřevohlinitou konstrukci. Biskup Bruno II. z Porstendorfu přebírá léno Stolpen od svého mana Moyka de Stulpen. V následujících letech je cíleně budováno rodové panství. Z r. 1222 pochází první průkazná zmínka o hradu Stolpen, který se kolem r. 1320 stal centrem správy nově vytvořeného úřadu Stolpen.

Počátkem 15. stol. vzniklo na severní straně hradu předsunuté osídlení, které se rychle vyvinulo ve město, neboť míšeňský biskup přenesl svou rezidenci do Stolpenu. Hrad byl z velké části postaven z místního čediče. V době husitských válek byl hrad poprvé obléhán, husitské obležení trvalo osm týdnů a bylo nakonec neúspěšné. Wettinský kurfiřt August Saský poznal strategickou polohu hradu a přiměl biskupa, aby s ním vyměnil toto důležité opevnění a město. Tím bylo 340 let biskupské vlády ve Stolpenu u konce. Ihned po převzetí hradu začal kurfiřt s rozsáhlou stavební činností v renesančním slohu, čímž byl hrad přestavěn od obranyschopné podoby. Obytné prostory byly nádherně vymalovány a u jižního boku hradního návrší byl založen sad a pěstována různá zvířena.

Ve třicetileté válce byl hrad r. 1632 obléhán císařskými oddíly Chorvatů a úspěšně bráněn stolpenskými měšťany. Avšak velké části hradu byly při požáru 1. srpna 1632 zničeny. Po rychlé rekonstrukci dispozice se mohli obránci při dalším obléhání Švédy v r. 1639 ubránit. Wolf Kašpar z Klengelu dokončil r. 1675 výstavbu pevnosti a tím zvětšil vojenský význam Stolpenu. Při požáru města r. 1723 byla zničena také část hradu. Po předání hradu pruské armádě v r. 1756 byla pevnost o rok později srovnána se zemí. Krátce poté r. 1758, se hrad mohl vrátit zpět Sasku. Na konci vlády kurfiřta Augusta byla v pevnosti umístěna posádka, jenž byla r. 1764 rozpuštěna a pevnost přenechána svému osudu.

V následujících letech nastal přirozený úpadek zanedbané stavby, takže již v r. 1773 musela být část budov z bezpečnostních důvodů zbourána, protože hrozilo jejich zřícení. V r. 1806 se Sasko zúčastnilo po boku Pruska války proti napoleonské Francii. V dvojité bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806, kde bojovalo také 22 000 saských vojáků, skončila pro Prusko a jeho spojence katastrofální porážkou. Sasko bylo dokonce krátkodobě okupováno francouzskou armádou, jenž nechala Stolpen znovu opevnit, také studna byla opět vyčištěna. Po ztroskotání Napoleonova válečného tažení do Ruska, byla pevnost v průběhu jejich návratu do vlasti 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při zpětném tažení Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam.

V průběhu romantismu a idealizování středověku v polovině 19.stol. získal hrad na významu. Od r. 1859 nechal provádět *král Jan Saský* rozsáhlé restaurační práce a tak mohla být památka otevřena pro návštěvníky 1. června 1877. Na popud Královského saského spolku byla v r. 1883 studna vylámaná v čedičové skále znovu vyklizena. Také ve 20. stol. pokračovalo turistické užívání hradu. Po II. sv. válce bylo kulturní využití stále rozsáhlejší. Kromě jiného byl hrad oblíbenou kulisou pro filmové snímky. R. 1992 převzal Stolpen Svobodný stát Sasko a hrad se stal státní památkou. V následujících letech byly pro návštěvníky zpřístupněny další opravené části hradu.


Stolpenský hradní areál o přibližné délce 220 m se člení na předhradí (1. hradní nádvoří ), horní předhradí (2. hradní nádvoří) a na jádro hradu, které je dále děleno na spodní (3. hradní nádvoří) a horní jádro hradu (4. hradní nádvoří).

Na 1. hradním nádvoří je umístěn vstup do kasemat, jakož i 3 m hluboká cisterna. Nádvoří je zakončeno špýcharem vystavěným v r. 1518, v němž byly uskladněny naturální dávky rolníků v úředním obvodu Stolpen. Průjezd špýcharem představuje jediný příjezd do hradního jádra a současně sloužil jako obydlí hlavní stráže. Proti strážnici stála původně stáj, která byla propojená s mučírnou hradu. Horní předhradí vzniklo výstavbou špýcharu, který rozdělil předhradí na dvě části.

Nad další cisternou vede kamenný most do jádra hradu. Kamenný most byl vybudován po Sedmileté válce a nahradil původní dřevěný zvedací most, který byl v době války zničen. Do jádra hradu se vstupuje portálem, který zdobí erb saského kurfiřta. Přímo vedle portálu stojí věž, která byla vystavěna mezi lety 1476 až 1487 a dříve byla sídlem výběrčího daní. Výběrčí věž je zakončena velkou vlašskou zvonovou bání, její současná podoba pochází z rekonstrukce v r. 1936. Tehdy byla jen částečně opravena, ovšem již bez druhého patra, které bylo v r. 1787 pro nebezpečí zřícení odstraněno. Ve věži výběrčího daní se nalézaly kromě úřadovny výběrčího ještě dvě vězení, jenž v době reformace jsou připomínány pod jménem „Kacířská díra“ a „Mnišská díra“. Mezi touto věží a Janovou věží (Johannisturm, též věž Cosel), je umístěn parkán. Strážní a obranná Janova věž, získala svou proslulost díky hraběnce z Coselu, pro kterou byla přestavěna k obývání, když jí sloužila jako vězení. Z tohoto důvodu byla v lidovém podání dříve známá jako Coselturm. Na horní poschodí vede točité schodiště situované v boční věži, která byla přistavěna v době renesance. Sousední obranný ochoz byl koncem 18. stol. odstraněn a další části byly odstřeleny v r. 1813.

Třetí hradní nádvoří plnilo úlohu obrany jádra hradního areálu, proto se také jmenuje Dělové nádvoří. Na jižní straně nádvoří ještě dnes lze spatřit pravé dělo ze 17. stol., které stojí před pětibokou střílnou. Kromě toho plnilo 3. nádvoří také hospodářskou funkci hradního areálu, zde byla vystavěna pekárna, kovárna, stáje, *jatky* a lázeňský dům. Protože bývalý dvoupodlažní obranný ochoz již dávno neexistuje, stojí dnes Janova věž a Seigerturm samostatně. Věž Seigerturm byla vystavěna kolem r. 1455 a za kurfiřta Augusta byla r. 1560 zvýšena. Její jméno pochází z r. 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a jenž měly pouze jednu ručičku.

Čtvrté hradní nádvoří bylo dříve přístupné jen přes pohyblivý most, ten se bohužel dodnes nezachoval, také cisterna byla zasypána. Na všech stranách nádvoří stály reprezentační stavby, většina byla současně obytnými budovami. Z pověření kurfiřta Augusta byla velká část budov nádherně vybavena. K severní hradní zdi byla r. 1559 přistavěna palírna, kromě toho byla součástí horního hradu důležitá hospodářská stavení, kuchyně, jídelna, ale i zbrojnice a zajisté hradní kaple. Po těchto budovách zůstaly zachovány jen základy zdí.

Hradní kaple, která byla v dřívějších dobách nádherně vybavena, byla přístupná k bohoslužbám i stolpenským měšťanům. Další součástí hradního jádra je 82 m hluboká čedičová studna, jenž byla hloubena v první pol. 17. stol. freiberskými horníky po dobu 22 let nepřetržitě pomocí ohně a vody. Pokud se pracovalo, byla každý den tehdy prohloubena o pouhých 15 mm..

U západního konce hradního areálu stávala budova zámku, v jejíž interiérech se nacházely reprezentační místnosti míšeňských biskupů a později saských kurfiřtů. Zámek byl postaven a přepychově vybaven koncem 15. stol., ale již po r. 1750 byl zanedbáván, začal se postupem času rozpadat, až byly jeho zbytky r. 1773 odstřeleny. Ve stejnou dobu jako zámek byla postavena i věž zvaná Siebenspitzenturm, založená na čtvercovém půdorysu, jejíž horní část je však šestiboká. V úrovni střechy měla v každém rohu malou věžičku, takže dohromady s centrální kuželovou střechou měla sedm „špiček“. Konstrukce střechy věže vzala za své již r. 1632, kdy ve městě vypukl požár, později byla zastřešena jen jednoduchou helmovou střechou, ovšem „7 špiček“ v názvu jí zůstalo až dodnes.

Pokud někdo hledá představu o tehdejší středověké době, plnou mystiky a krutosti, zcela jistě jí na hradě Stolpen najde.

Město:
Okolní území bylo osídleno již v mladší době kamenné. Po stěhování národů bylo kontrolováno delší dobu Slovany, kteří byli postupně asimilováni nebo vytlačeni Germány. První dřevěné opevnění bylo na basaltovém (čedičovém) suku zbudováno již někdy koncem 10. stol. a nepřímo je zde zmiňováno kolem r. 1100. Současně s výstavbou opevnění vznikalo v okolí i první trvalé osídlení v podobě osady na jihozápadní straně. První nepřímé zmínky o osídlení v prostoru dnešního města pochází z r. 1218, kdy zde míšeňský biskup Bruno II. získává nějaké pozemky od Slovana „Moyka de Stulpen“. Někdy po tomto datu zde dochází k založení trvalého osídlení a výstavbě kamenného správního hradu. Osídlení Stolpen je písemně uváděno v r. 1222 a v r. 1241 je hrad uváděn jako hraniční bod mezi českým královstvím a míšeňským biskupstvím. Na přelomu 14. a 15. stol se osidluje také studenější severní strana hradního kopce. Od r. 1470 nechává biskup Dětřich von Schnöberg trhovou ves opevnit pásem kamenných hradeb a ta je díky tomu v r. 1503 povýšena biskupem Janem VI. na město. Svůj vlastní znak získává ale až od biskupa Jana VIII. Od r. 1559 patří město i hrad pod saské knížectví, jenž zde podporuje rozvoj obchodu a řemesel. Do pol. 18. stol. byl Stolpen vojenským posádkovým městem.

Město několikrát vyhořelo. Nejhoršími mezníky v tomto procesu zkázy a obnovy, byly požáry v r. 1723 a 1795. Po posledním z nich bylo rozhodnuto, že některé domy a úzké uličky budou zbourány nebo přestavěny, aby bylo zajištěno lepší zásobovaní vodou a přístupnost hasičských sborů k ohni. Po r. 1800 bylo také započato s bouráním městského opevnění. Jediným pozůstatkem na tuto dobu je dnes zachovalá Drážďanská brána. Většina domů pochází tedy z tohoto období čímž dotváří ráz města korunovaného hradem.

Město je postaveno v příjemně zvlněné krajině na rozhraní Lužické vrchoviny, Saského Švýcarska a městem Drážďany, od kterých je vzdáleno necelých 25 km vzdušnou čarou. Je tvořeno historickým jádrem města, hradním a z dálky viditelným komplexem na basaltové skále a pěti předměstími (původně samostané okolní vsi a osady). Žije zde přes 6 000 obyvatel a neustále se rozrůstá novou obytnou výstavbou. Za návštěvu stojí rozhodně centrum města se svažitým náměstím, pod kterým je ukryta také protipožární nádrž. Na náměstí stojí tzv. *Poštovní sloupy, které byly místem předávání zásilek mezi poštovními kurýry. V západní části náměstí stojí radnice* z r. 1660, v jejímž štítu je umístěn původní znak města. Pod každým domem v centru jsou dochované staré sklepy, tesané měšťany od poč. 16. stol. Nelze také opomenou návštěvu místního muzea, které bylo původně využíváno jako ubytovna (hotel) pro návštěvníky hradu, nebo památkově chráněný evangelický kostel s nejstarším dochovaným reliéfem Ukřižování Krista z r. 1470 na uzemí Saska. Navštívit lze také pozdněgotický kostel Sv. Lorenze na předměstí Altstadt s vnitřní barokní výbavou, nebo evangelický kostel v Langenwolmsdorfu postavený v letech 1843 až 1844. Nedaleko stojí 2,5 m vysoký Velikonoční sloup v Lauterbachu.

Největší atrakcí je však bez pochyby hrad Stolpen, stojící na basaltovém (čedičovém) suku, jenž patří geologicky k lužickému, granodioritickému horskému masívu a je národní geologickou památkou. Lokalita vznikla zhruba před 25 mil. lety jako vývřelina žhavého magmatu (vulkanický komín), jejíž okolí postupem času erodovalo a tím obnažilo tvrdé, 3 až 7 hranné lávové sloupy. Čedičová vyvřelina ve Stolpenu je poměrně malá. Od východu na západ dosahuje délky pouze 350 m a od jihu na sever 200m. Celkově má plochu jen 5 až 6 ha.

Čedič je zásaditá (SiO₂) hornina a je tvořena především směsí železa, hořčíku, křemíku a olivínu. Čedič je poměrně těžká hornina s hustotou cca 3,2 g/cm² (pro srovnání: voda má hustotu cca 1 g/ cm²). Čedičový sloupek průměru 35 cm a délky 100 cm váží asi 100 kg ! Díky chemickému složení se velmi spatně opracovává, ale díky svým vnějším a pravidelným tvarům je vyhledávaným stavebním materiálem.



V okolí se nachází hrad Hohnstein


hrad Sonnenstein (Pirna)	zpět na mapu Saska - Drážďany	hrad Zehista