Sasko

Kraj  Sasko - HRADY


MILDENSTEIN  (Leisnig) 
v základech románský hrad s největší shrnovací botou na světě

Hrad Mildenstein nacházející se nad obcí Leisnig leží na 60 m vysoké porfyritové skále nedaleko tržiště v samém srdci Saska. Ve své tisícileté historii hrad sloužil císařským rodům Sálů, Štaufů i Wettinů k obraně jejich území. První stavební etapa patrně začala již po r. 931. Původní název hradu byl však Leisnig, neboť v listinách je takto zmiňován v r. 1081, prvně však je písemně uveden již v r. 1046. Tehdy jej císař Jindřich IV. za věrné služby propůjčil v léno Wiprechtu von Groitzsch.  Ve 12. st. Friedrich Barbarossa povýšil Mildenstein mezi říšské hrady a tak se začalo s rozsáhlou výstavbou. V r. 1329 se hrad stal lénem míšeňkých markrabat, a konečně r. 1365 přešel do jejich vlastnictví. Od 15. st. se začíná používat v listinách hrad pod názvem Mildenstein. Mezi lety 1706 až 1707 si zvolil zdejší hrad jako místo svého pobytu polský vzdorokrál Augusta Silného - Stanislaw Leszczynski.

V průběhu 18. a 19. st. byl na hradě  umístěn obvodní soud, vězení a byty úředníků. Od r. 1798 budovala rodina Mirus kolem hradního kopce romantický park, jehož nejvýraznější částí byla umělá zřícenina se skalním tunelem z r. 1866. Místní spolek pro dějiny města Leisnig začal od r. 1890 používat hrad pro různé kulturní expozice.

Výstavba hradní kaple sv. Martina pochází z I. pol. 12. st. Mezi lety 1400 až 20 byl přestavěn chór kaple, byla vybavena novým gotickým oltářem zvláštního charakteru a dodnes obsahuje románský portál s šachovnicovým motivem a významné pozdně gotické plastiky. Původně byla zastřešena jednoduchou sedlovou střechou, ale r. 1764 byl stržen její západní štít. Druhou, stejně starou stavbou je mohutný válcový bergfrit z velkých kamenných kvádrů z kvarcitu hnědé barvy dosahujících do výšky 11 m. Horní část věže je již vyskládána z pálených cihel. Vnější průměr je 14 m a tloušťku zdiva v dolní části až 4,5 m. Původní je též zachovaný prevet a vstupní portál. Od r. 1875 slouží bergfrit jako vyhlídková věž a je odtud možno přehlédnout celé okolí včetně údolí řeky Mulde, z té doby též pochází horní patro a střecha. Kaple a bergfrit jsou dvě nejstarší zachované stavby celého hradu, nepočítáme li části brán hradního jádra a části obvodové hradby.
Kolem r. 1330 vznikl východní hradební ochoz spojující kapli s dalšími stavbami, dodnes je patrný opěrný pilíř, na kterém je nyní altán. Západní obvodová hradba, kdysi dosahovala výšky 15 m (dnes pouze 3,5 m), spojovala předhradí a panský dům. Předhradí situované v západní části dispozice vzniklo později, až koncem 14. st. Západní a jižní křídlo předhradí je datováno k r. 1395, v I. patře byly v 17. st. byty úředníků a na přelomu 18. a 19. st. vězeňské cely. Východní křídlo je dle dendrochronologie datováno 1677, přestavba proběhla r. 1753, ostění v přízemí jsou po restauraci opět viditelná. V prvním podlaží mají stropy kvalitní malby ze 17. st. Severní křídlo vzniklo patrně při přestavbě brány v r. 1593 a změněno bylo v r. 1753.
Za panování markraběte Viléma byl již nevyhovující hrad koncem 14. st. podstatně rozšířen. Vzniklo tak předzámčí, ve kterém byl vystavěn tzv. „Kornhaus = sýpka“ a „Pagenhaus = pážecí dům“, jako rezidenční sídlo ale nebyl nikdy využit a setrval jako sídlo úřadu rodu wettinů v relativní bezvýznamnosti. Pážecí dům byl vystavěn na základech starší obytné věže (Kemenate), pocházející z r. 1384.
Jednou z nejvýznamnějších prostor na hradě je tzv. „Obilná sýpka“. Její konstrukce střechy je mistrovské dílo středověkých tesařů (viz. foto výše) a patří mezi největší a nejlépe zachované v celém Německu. Uvnitř si můžeme prohlédnout sály, původně obsahovala markraběcí obytné místnosti. Na průčelí jsou dodnes vidět 3 střešní vikýřové věžičky. Uprostřed jejího průčelí se nalézá rondel, kryté bastionové opevnění pocházející pravděpodobně z 15. st.
V r. 1550 se započalo s celkovou přestavbou do pohodlnější a reprezentativní zámecké podoby. V té době byl přestavěn i renesanční tzv. “Panský dům“ se schodišťovou věží, který byl původně vystavěn jako sídlo fojta v r. 1452, v západní části nádvoří. Jeho sklepy jsou ještě románské. V prostorách přízemí je dnes umístěno muzeum s různými expozicemi, bydlení ve středověku na hradech, výstavba pevností, atp. Zvláštnímu zájmu se v hradním muzeu těší obrovská bota. Tato největší shrnovací bota světa je 3,7 m vysoká a má délku podrážky 1,9 m. Byla zhotovena r. 1925 šesti mistry obuvnického cechu v Döbeln.
Napravo od rondelu se nachází kamenný most z r. 1722, překlenující 19 m široký příkop a vedoucí k první hradní bráně. Původně byl naplněn vodou a odděloval předhradí od jádra, na jeho konci stála brána s dřevěným padacím mostem. Tato v pořadí již druhá budova brány patrně byla vystavěna již v poslední třetině 12. st. a byla přestavěna ještě několikrát v 15. a 16. st.
V r. 2004 byla odkryta románská brána na původním předhradí, která se nalézá na veřejnosti nepřístupné západní straně (tzv. Hradní léno). Patrně pochází z konce 12. st. a byla koncem 14. st. zazděna. Zasypáním někdejšího parkánu byla také zakryta spodní polovina portálu.
V okolí se hrad Podelwitz a další v kraji Chemnitz (Kamenice)

 hrad Kohren

zpět na mapu Saska - Drážďany

hrad Podelwitz