Polsko

Kraj  Dolní Slezsko - HRADY


WLEŃSKI  GRÓDEK  něm. Lähnhaus    
zřícenina gotického hradu s nejstarším kamenným románským palácem v Polsku

znak města Wleń

 

 

   

Zřícenina kamenného knížecího hradu, korunující vrcholek bazaltové hory ve výšce 360 m n.m. na levém břehu řeky Bobr západně od města Wleń. Již dávno lákal archeology a badatele. Kamenné hradní stavbě byl do rodného listu vepisován původ z pol. 12. st. a C. Buško (polský historik a badatel - 1998) jeho vznik dokonce poněkud vizionářsky spojuje s intervencí císaře Friedricha Barbarossy ve Slezsku (!). Od r. 1988 byl předmětem soustavného výzkumu, který zde prováděli K. Dýmek, C. Buško a J. Piekalski až do konce 90. let.
Wleń (castrum Valari) se připomíná jako kastelánské hradisko již v papežské listině z r. 1155. V I. pol. 13. st. došlo k založení města. Počátky stavby kamenného hradu jsou hypoteticky spojovány se stavební aktivitou knížete Henryka I. Bradatého v I. třetině 13. st. či dokonce už jeho předchůdců na konci 12. st. R. 1245 je výslovně uváděna wleňská kastelánie.
Ranný kamenný hrad byl piastowskými knížaty využíván i jako zemské vězení pro jejich politické oponenty. Na základě dědických podílů a smluv přešel do majetku svídnicko-javorské knížecí linie, takže jej po smrti Agnieszky, vdovy po Bolkovi II., získal český král, který jej pak dával lénem místní slezské a lužické šlechtě.
R. 1377 je tu jako purkrabí uváděn Tymon (u nás známý jako Těma) von Colditz. Významnou roli zde sehrál zejména rod von Zedlitz. Nejprve provedli Zedlitzové pozdně gotickou přestavbu r. 1465 a poté v letech 1567 až 1574 přebudoval obytné prostory hradu pro Sebastiana von Zedlitz-Neukirch již v renesančním slohu stavitel Jerzy Wloch, ale objekt zůstal stále především pevností. Ještě r. 1642 byl z iniciativy Christopha von Redern opraven, ale za třicetileté války byl dvakrát (1645 a 1646) dobýván a poničen.
Konec života hradu přinesl r. 1646, kdy byl na příkaz císařského maršálka Raimunda de Montecuccoli vyhozen do povětří. Jeho obytnou a správní funkci převzal zámek, vystavěný na úpatí hradního vrchu již r. 1653 Adamem von Kaulhaus. Opuštěný a poničený hrad se pak rychle proměnil v ruiny. Budova zámku byla výrazně barokně přestavěna v 18. st. Zámek je jednopatrová budova s portálem a balkonem v hlavní ose.

Před zahájením výzkumu byly ruiny hradu sice patrné, ale jejich vzájemný vztah a vývoj nebyl rozpoznatelný. Celé zřícenině dominovala mohutná válcová věž. Dispozice hradu byla zřetelně trojdílná - rozměrné jádro na vrcholku skalnatého pahorku, malé předhradí (tzv. střední hrad) přiléhající na severní straně k jádru a velké předhradí (dolní hrad) ještě níže k severu. Další rozsáhlá lehce hrazená plocha snad přiléhala k jádru i na hřebeni na jihovýchodě, kudy vedla k hradu přístupová cesta. Bádání se zaměřila především na prostor jádra, zatímco předhradí a kamenné valy v předpolí na další výzkum zatím čekají.
Výzkumy prokázaly, že prostor jihozápadně od středověkého hradu byl obydlen již od 10. st. Nejstarší kamenný hrad zaujal temeno hory tvořeném dvěma elevacemi a sedlem. Prostor byl nejprve výškově sjednocen kamenitým násypem. Na tomto terénu byly budovány první kamenné stavby v románském slohu: šestiboká obranná věž o straně 6,7 m dlouhé a s nárožími armovanými pískovcovými kvádry na jižním výběžku vrcholu, orientovaná kaple a malý obdélný palác z kvádrového zdiva (někdy popisovaný jako donjon, ale jeho výška takovému označení zřejmě neodpovídala) severně vedle ní, v severozápadní části areálu. Nedořešená zůstává otázka existence a podoby prvotní obvodové fortifikace.
Palácová stavba je nejstarším dochovaným kamenným palácem ve Slezsku. Má půdorys kosodélníka o rozměrech 7,5 x 10,5 m a stěnách 1,1 až 1,8 m tlustých. Jeho západní stěna je vynesena konstrukčním obloukem mezi dvěma skalními výchozy. Je postaven technikou opus emplectum - oba líce jsou pečlivě vyzděny z kvalitních pískovcových kvádrů, nároží jsou navíc akcentována narůžovělým pískovcem. Ve východní stěně je vstup z nádvoří do šerého plochostropého přízemí, které bylo od západu osvětleno dvěma úzkými střílnovitými okénky s jednostranně rozšířenou špaletou. Relikt dalšího okénka je interpretován i v jižní stěně. Pohodlnější prostor byl pravděpodobně umístěn až v patře. Zde snad podle legendy hodovala sv. Jadwiga, které wleňská kastelánie náležela. Vzhledem k nevelké tloušťce zdiva lze očekávat dvě zděná podlaží - šlo tedy spíše o redukovaný palác, nikoliv o donjon. V pozdější době (v poslední čtvrtině 14. st.) dostalo přízemí starého paláce valenou klenbu (relikt patrný při západní stěně) a do jihozápadního rohu byl umístěn hypokaust (otopné zařízení pro centrální teplovzdušné vytápění). Obsluha topeniště byla prováděna zvenčí, z nepravidelné proluky mezi starým palácem a kaplí.
Budova orientované kaple sestává z kvadratické lodi, krátkého presbytáře a půlválcové apsidy. Je postavena z lomového zdiva, s nárožími armovanými pískovcovými kvádry. Existence kaple na hradě je písemně doložena r. 1224. Stejnou technikou byla vybudována i šestiboká věž.
Zpracovatelé archeologického výzkumu se pokusili i o hodnocení vzniku a vzájemných vztahů popsaných románských staveb a obvodové fortifikace. Románská zástavba areálu totiž evidentně nevznikla v jedné fázi. Názory se však různí. Hradba se ve své současné podobě kapli vyhýbá, k paláci se připojuje na spáry, neorganicky se napojuje na zbytek šestiboké věže a naopak respektuje mladší bergfrit. Je tedy zjevně mladší. Někteří badatelé z toho usoudili, že prvotní románský hrad neměl zděné opevnění a dřevěná fortifikace zanikla beze stop. Podle výsledků výzkumu však nejprve na konci 12. a poč. 13. st. vyrostla obvodová hradba s šestibokou věží (která ji prolamovala polovinou své hmoty), zatímco kaple a prvotní palác vznikly až ve druhé etapě v I. třetině 13. st. Hovoří pro to fragment zdiva spojovaného v lících maltou, nalezený v těsné blízkosti kaple, který zabíhá pod její základy a je tedy starší. Situaci však opět komplikuje fakt, že pod maltou, vyteklou při stavbě současné obvodové hradby, se našla keramika datovatelná do přelomu 12. a 13. st. Nejspíše jde o mladší zásyp, ale konečné slovo ještě zjevně nepadlo.
Jak doložil archeologický výzkum, zřejmě ve II. pol. 14. st. byla šestiboká věž z neznámých důvodů z velké části snesena a rozebrána, byla zní ponechána pouze její vnější část jako baštovitý jižní štít a byla nahrazena stejně mohutným obligátním válcovým bergfritem o průměru 12 m a tloušťce zdi 3 m, poněkud zasunutým k severu dovnitř areálu, za obvodovou hradbu. Válcová věž je postavena, podobně jako všechny ostatní mladší budovy, z lomového kamene.
V letech 1377 až 1391 došlo k významné přestavbě, kterou prováděl dle dochovaných záznamů a účtů (a také podle nálezu zazděného pražského groše) purkrabí Tymon von Colditz. V I. etapě byla nepochybně postavena nová obvodová hradba se vstupní branou na severovýchodní straně a byla provedena zmíněná velká rošáda obou věží. Ve II. fázi bylo zahájeno postupné rozšiřování obytných prostor jádra, které dalo postupně vzniknout souvislé dvoukřídlé palácové dispozici.
Nejprve byl vystavěn čtvercový objekt v severovýchodním nároží vedle brány (nejméně dvoupodlažní, s valené klenutým přízemím s podlahou z kamenných desek, přístupným portálem z nádvoří), který byl nedlouho po svém vzniku propojen souvislou zástavbou středního dílu se starým románským palácem. Vzniklo tak nesourodé trojdílné stavení při severní hradbě o délce cca 30 m. Tehdy bylo přízemí románského paláce zaklenuto a byl sem vložen hypokaust.
Ještě o pár let později vyrostlo komfortní východní palácové křídlo, které se v délce 30 m přiložilo k východní hradbě jádra. Mělo nejméně dvě podlaží. V přízemí byly klenuté komory se skladovací a hospodářskou funkcí, v patře nejspíše velký sál s dvěma malými komorami na severu, přístupnými kamenným točitým schodištěm, zčásti zachovalým. Podobné symetrické ukončení paláce na jihu nelze vyloučit, ale tento úsek je silně pobořený. Luxusní výbavu paláce dokládají nalezené fragmenty gotického sdruženého okna a kamenné podlahové desky s otvory pro ohřev z hypokaustu, použité druhotně ve zdivu.
Čtvercový prostor při západní hradbě je přízemím objektu zvaného Kinderstube, rovněž díla agilního purkrabího Tymona. Mezi touto stavbou a bergfritem je prohnutě obdélný prostor, jehož funkci signalizuje výlevka. Jde o kuchyni, která sem však byla vestavěna až v 16. st. Lze očekávat, že takto rozsáhlá výstavba obytných objektů ve 14. st. vyvolala nutnost vytvoření (a ochrany) vnějšího hospodářského zázemí, takže lze do konce 14. st. očekávat i vznik hrazeného předhradí.
V okolí hrady Gryf, Podskale, kostel Świerzawa a tvrz Sedzisowa Gorna

 hrad  Warta Boleslawiecka

zpět na mapu kraje Dolní Slezsko

hrad Zamczysko