Graubünden

Okres Albula - HRADY
MARMELS  (Marmorera) 
zřícenina hradu v extrémní poloze nad přehradou
lokace :    46°30'23.08"S /   9°37'39.95"V

znak obce Marmorera

                                  

 

 

Hradní dispozice stojí vysoko nad přehradním jezerem, spadající pod katastr obce Marmorera v kantonu Graubünden. Již zdálky viditelné zbytky zdí jeskynního hradu se nacházejí pod mohutným skalním výběžkem, které se rozkládají na dvou skalních stupních. Ještě než byla přehrada u Marmorery napuštěna, stál hrad značně vysoko nad okolním terénem a měl ideální výhled na okolní krajinu. 
O vzniku hradu neexistují žádné zaručené prameny. Podobný půdorys kaple se vyskytuje v oblasti Récie již v karolinské době, používal se ale ještě až do raného 12. stol. Podle toho musel být hrad Marmels vystavěn nejpozději krátce po r. 1100. Páni z Marmelsu byli poprvé písemně zmínění r. 1160 jako ministeriálové svobodných pánů z Taraspu z oblasti Unterengadin. Darem Ondřeje z Taraspu získal Ondřej z Marmelsu, který současně držel jako léno polovinu hradu Tarasp a byl ministeriálem churského biskupa, získal svůj rodový hrad a vlastnil ho nadále bez lenních závazků. Postupem doby páni z Marmelsu získali ve službách biskupů značné majetky a moc, a staly se váženým rodem v oblasti Récie. Kromě svého rodového panství Marmels sídlili v okrese Oberhalbstein jako zemští správcové také na hradě Spliatsch a patřilo jim i panství Riom. Ve funkci  zemských správců zaujímali také úřady na různých biskupských panstvích.
Hrad samotný byl poprvé uveden v listinách v r. 1193, když Ondřej z Marmelsu (nebo jeho stejnojmenný syn) zajal na císařův pokyn vyslance kardinála jménem Cintius a držel ho na hradě Marmels v zajetí. Nejvýznamnějším představitelem rodu byl Conradin z Marmelsu (1448 až 1517/18), který vlastnil obě samostatná panství Haldenstein a Rhäzüns. V průběhu Švábské války převzal po r. 1499 velení nad vojsky spolku (Bund), byl potom ale pro své názory, jenž byly nakloněny spíše straně protivníka (Rakousko), sesazen a uvrhnut do vězení. Jeho nejstarší syn Jan zdědil po něm panství Rhäzüns a získal později také Neu Aspermont. Nejmladší syn Rudolf obdržel hrad Haldenstein, stal se starostou města Chur a později prvním zemským hejtmanem v oblasti Veltlin. Hrad Marmels zůstal v průběhu celé historie stále v držení jediné rodiny, což představuje výjimku mezi středověkými hrady, kde se většinou střídali velmi často jeho vlastníci.
R. 1550 se hrad naposledy objevuje v listinách. Conradinův syn Rudolf prodal hrad spolu s věží v obci Tinizong a hradem Spliatsch svému synovci Janovi, ten ovšem se zaplacením celé sumy nepospíchal a proto Rudolf Marmels držel hrad jako zástavu do doby kompletní úhrady sumy. Je velmi pravděpodobné, že hradní dispozice tehdy byla ještě v dobrém a obyvatelném stavu. Později - na konci 16. stol. byla však z neznámých důvodů opuštěna, a začala velmi rychle pustnout. Na začátku 17. stol. byl hrad popisován již jako zřícenina. Jako většina ostatních starých rétských rodin, tak i šlechtický rod z Marmelsu do současnosti nevymřel: potomci pánů z Marmelsu dnes však nosí jméno Demarmels.
Také dříve musela být krkolomná pěšina různými stupni nebo zábradlím lépe zajištěna, přesto muselo být značně obtížné se dostat do vnitřních prostor hradního areálu, především v zimě, když vše pokrýval sníh a led. Na nejspodnější úrovni terénu se zachovalo několik zbytků obvodové hradby, která přesně kopíruje obrys skalní hrany, stopy po nějaké zástavbě a vnější bráně zcela chybí. Třípatrový pravoúhlý obytný trakt (palác) stál na jižní terase a byl opřen přímo ke skalní stěně, jak je dobře patrné na jedné kresbě z r. 1893. Na něm jsou ještě viditelné trosky, většina se jich bohužel již zřítila dolů do údolí. Podle kresby ústila brána s půlkruhovým obloukem dveří do přízemí, jakož i další do prvního poschodí. Zda-li byla brána zakončena nástavbou ze dřeva, není dnes možné určit, o podobě střechy není také nic známo. V jižní stěně vedly dveře do čtvrtého patra do podloubí.
Dá-li se návštěvník strmou pěšinou podél zadní stěny jeskyně, dospěje na nejvyšší stupeň hradní dispozice. Podle toho, jak jsou v zemi vysekané základy, musela na této terase zajisté stát ještě další budova, přesto dnes nelze říci přesnější informace o její podobě. Dvoupodlažní kaple naproti tomu ještě dosud stojí. Se svou světlou omítkou "svítí" jasně před pozadím skalní stěny a je již zdaleka viditelná. Půlkruhová apsida byla vystavěna do údolního východního průčelí stavby. Do současnosti se dobře zachovala její hladká omítka. Do obou pater mohlo se vstupovat ze strany od západní skalní stěny. Dodnes není objasněná, kromě jiného, otázka zásobování hradu pitnou vodou. Na malé terase severně od kostela se našly zbytky v pozdější etapě zřízené budovy. Pravděpodobně se mohlo jednat o obydlí faráře. Na severním předsunutém výběžku, trochu nad jezerem, dají se dosud rozeznat na louce stopy rozsáhlé ohrady a jedné malé budovy. Patrně se bude jednat o pozůstatky malého zemědělského dvorce, který zásoboval obyvatele hradu potravinami.

 Přístup k hradnímu areálu vede přes hráz přehrady, podél obou budov elektrárny, dále přes zatravněnou plochu nahoru. Na konci se dát vlevo k lesu, poté úzkou strmou pěšinou až k ruině. Na některých kovových kruzích ve skalní stěně by se mělo uvázat bezpečnostní lano. Pozor: přístup je nebezpečný a doporučuje se jen zručným horolezcům. Za mokra je nebezpečí sesuvu kamení a  výstup se nedoporučuje. Lokalita výskytu kozorožce.
V okolí nalezneme zříceninu hradu Spliatsch nad obcí Sur.
 

 
 

zpět na mapu okresu Albula