Graubünden

znak obce Rothenbrunnen

Zřícenina se rozkládá na dobře viditelné skalní hraně, přibližně 200 m nad údolím řeky Horní Rýn. Původní stará hradní cesta je dnes již v terénu neznatelná. Dnes je dosažitelná asi za půl hodiny velmi příkře stoupající modře značenou úzkou stezkou s křižovatkou z asfaltové lesní silnice. Odbočka je po pancéřové (vojenské) uzávěře krátce před druhým rozcestím, je však obtížné ji nalézt. Poslední úsek cesty je nebezpečný a pro lidi se závratí nevhodný.

Hochjuvalt je pokládán za starší z obou hradů u Rothenbrunen a byl patrně vystavěn v průběhu 12. století jak sídlo Pánů z Juvalty, starobylým rodem z Grisons a prezentuje jedno z nejranějších opevnění v oblasti. Rodina stála po počáteční samostatnosti ve službě biskupa z Churu a byla prvně kolem r. 1140 a později v r. 1149 uvedena jako svědek zemských (fojtských) práv a povinností v Churu. Od r. 1160 držela rodina patronát a hojně službu v churském kostele. Kvůli ženě (nevolník) Gutě ze Zizers vznikl právní spor při kostele v Churu, při kterém Siegfried z Juvalty s pánem z Castrische a jejich synové sloužili jako zprostředkovatelé.

V následujících stoletích se objevují Páni z Juvalty ještě vícekrát v různých místních dokumentech. Tak byl například v r. 1219 u mírové smlouvy mezi Churským biskupem a městským státem Como (Itálie) přítomný Oldřich z Juvalty. R. 1342 bojovali mezi sebou bratři Albert a Bartoloměj z Juvalty o dědictví, až muselo pět smírčích soudců rozhodnout, že hrad s majetky obce Lüt náleží Albertovi, zatímco Bartoloměj obdržel desátky a ves Gülten. U jednoho dědického dělení získal Egloff z Juvalty r. 1372 pevnost zvanou Jufalt. V které době a z jakých důvodů došlo ke změně držení hradu na pány z Reitbergu, nám není známo. Když Jan z Rietbergu, jako poslední příslušník rodu, zemřel 5. září 1349, předal veškerá svá léna a zboží svému strýci z rodu Landenberg, přičemž vedle Rietbergu je zvlášť jmenován Hochjuvalt.

V následných dědických bojích hrad chátrá, až se ho Landenberg v r. 1352 zřekl ve prospěch biskupa. V první pol. 15. stol. pak sídlo často střídá majitele, byl často dáván do zástavy jako záruka. V době Schamserského sporu (války) byl dobyt r. 1451, ale o jaký rozsah poškození se jednalo je nejasné. Kolem r. 1500 byl Hochjuvalt asi opuštěný a po r. 1550 byl již uveden jako zřícenina.

Dnes je majetkem spolku Burgenverein Domleschg, jenž realizuje jeho restauraci a obnovu. Hrad byl postaven severně od města Rothenbrunnen v extrémní a nedobytné poloze na ostrém skalním útesu 120 m nad údolím. Byl postaven na středověké cestě z Coire do Milána. Navíc byl úzký průjezd mezi Rýnem a zmíněným útesem uzavřen další hradbou, ve které byly brány směrem na Coiru, k Viamale a také k řece Rýn. Tím bylo vše zcela uzavřeno a kontrolováno vlastníkem z Nieder Juvalty a také veškeré spojení z průsmyků Septimer, Splügen a sv. Bernand.

Dřívější přístup do jádra byl vysekán do skály od severozápadu. U paty mohutné skály leží na staré údolní silnice z Churu do Splügen, jako předhradí - uzávěra silnice s celní stanicí. Jednotlivé zbytky zdí a otvory po břevnech dvou brán jsou dosud ještě zachovány. Tato dispozice u vstupu do oblasti Domleschg se sestávala z obezděného dvora s dvěma hranolovými věžemi, které stály přes silnici. Zbytky této stavby byly zničeny vybudováním nové silnice, novodobového vojenského opevnění a padajícím kamením. Jediným dobře viditelným prvkem hradu je zbytek zdi donjonu o tloušťce 1,5 m v podobě vysokého střepu dosahující úrovně 4 podlaží. Původně byl hranolový donjon obdélníkového půdorysu o rozměrech 10 x 8,5 m obklopen ještě obvodovou hradbou s bránou a uvnitř vytesanou cisternou na vodu.

zpět na mapu Hinterrhein