Graubünden

znak obce Thusis

Ve dvanácti objevených středověkých dokumentech, pocházejících až do r. 1500, je jméno Tagstein zmíněno devětkrát. První zmínka datovaná k r. 1322 uvádí však název Taxstein (… ze Taxstein uf Burch), r. 1360 se objevuje Taxstain a v r. 1487 pro změnu Tachsstain, též r. 1538 byl nazýván hrad ještě Taxstein. Proto se historici domnívají, že původ jména byl odvozen od Dachs = jezevec (lat. taxus): místo, kde se zdržují jezevci. Protože starší dokumenty poukazují na jezevce,  usnadňuje to analogii jména vynecháním souhlásky - změny z Taxstein na Tagstein.

Obertagstein byl na konci 14. století prokazatelně zničen jedním požárem. Nápis červenou hlinkou v omítce ostění dokazuje, že byl hrad využíván ještě v průběhu 16. století. Písemné doklady o vzniku a dějinách hradu chybí, tedy kdo hrad kdysi obýval není známo. Šlechtický rod, který by se po hradu nazýval, nebyl v pramenech nalezen, protože šlechtická jména v době vzniku hradu byla již přidělena. Jméno Tagstein bylo uvedeno v souvislosti s hradem Untertagstein v nedaleké obci Masein. V letech 1385 a 1387 je nepřímo písemně zmíněn Obertagstein při jmenování rodu z Untertagstein.

Kolem r. 1980 byla zřícenina odkryta pod vedením Felixe Nöthingera z hradního spolku Graubünden, stavebně zajištěna a Lukáš Hogl provedl archeologický výzkum. Při této příležitosti byly také objeveny zmíněné dokumenty.

Nejstarší část hradní dispozice stála v západním rohu skalního suku, kde byl k vnitřnímu líci štítové hradby přistaven palác s pěti patry. Přístup do hradního jádra byl veden v úrovni přízemí od východu. V severním průčelí se dodnes vyskytuje několik záchodových arkýřů. V jihozápadním rohu je u štítové zdi dobře patrný mohutný kruhový odtah kouře od krbu. Na úrovni pátého patra je uprostřed zdi zachované sdružené, dvojité, půlkruhové, obloukové okno s tufovým ostěním. K nejstarším stavebním částem patřila cisterna na vodu, která byla situována uvnitř čelní zdi, jenž byla vylámána ve skalní stěně. Voda byla sváděna ze střech přes dřevěný žlab do malého kanálku pod parapetem, přímo do cisterny, jak je stále ještě dobře patrné.

Přístup byl později veden vyzděnou bránou v jihozápadním rohu dispozice. Pod bránou se nacházejí otvory pro trámy nesoucí kdysi dřevěnou rampu. Z brány vedl úzký parkán nad úzkou skalní průrvou k další bráně umístěné na jihovýchodní straně. Jak je patrné na vnitřním líci čelní zdi, nebyl palác na severní vnitřní stěně vyšší než dvě patra, přestože mohl být zakončen dalším, dřevěným poschodím.

V druhé fázi výstavby byla zastavěna celá skalní terasa a dosud nezastavěná část ve východní části areálu byla uzavřena hradbou. Dosavadní záchodový arkýř byl zazděn a nový arkýř byl vestavěn do východní nové zdi, mimochodem tento se do současnosti ještě stále používá, jak se lze přesvědčit při pohledu přes zeď. Kuchyně byla v jihovýchodní části, v suti po požáru byly nalezeny zbytky obilí a ořechových skořápek, jakož i části kuchyňského nádobí - jako sekáček a měděný kotel. Nový přístup vedl od jižního vnějšího parkánu přes dřevěný most dále k hluboko situované nové bráně na východě, nad kolmo skloněnou strží.

Po schodech se člověk dostal rovnou k vysokému vstupu do paláce. Po nějakém sesuvu štítové zdi za cisternou, byla brána ve vzniklém průlomu, z východní strany zatarasena. Brána byla asi jako dnes přístupná po dřevěném mostě a cesta dále vedla dřívějším prostorem cisterny do vnitřního nádvoří. Původní brána do parkánu byla zazděna a do stěny vložena nová střílna. Pravděpodobně na uměle vytvořených terasách v jihozápadním předpolí stály kdysi hospodářské stavby, z kterých se bohužel nezachovaly žádné pozůstatky.

Hrad je z města Thusis dostupný pěšky asi za hodinu, nejprve lesní silnicí a na závěr příkrou pěší cestou.

zpět na mapu Hinterrhein