Graubünden

Okres Landquart - HRADY
Hrad WYNEGG též také Wineck (Malans) 
zřícenina bezvěžového hradu
lokace :  46°59'41.34"N /  9°34'11.80"E

znak obce Malans


   


   

 
Hrad byl původně centrem malého panství, které bylo založeno místní šlechtickou rodinou pravděpodobně v průběhu 13. století. Prvním v písemných dokumentech uvedeným členem rodu byl r. 1254 rytíř Ludvík z Wyneggu, ale již v r. 1270 je posledním zmíněným majitelem Oldřich z Wyneggu, jím však rod mizí z písemných pramenů. Rytíři z Wyneggu se v důležitých dokumentech, jako např. právních záležitostech, objevovali jako svědkové biskupů z města Chur, anebo členů mocného šlechtického rodu z Vaz. Po smrti posledního člena šlechtické rodiny z Wyneggu přešel hrad i celé panství do majetku rodu Vaz. To si ovšem nenechal líbit Churský biskup a začal uplatňovat svou lenní svrchovanost nad zdejším panstvím. Jan z Vaz patrně nejdříve toto léno uznával, později ale šel do sporu s biskupem. Podle rozsudku smírčího soudu z r. 1299 měl Jan prokázat, že Wynegg původně patřil jemu a jeho otci jako zákonné léno. Také po smrti posledního příslušníka rodu Vaz na přelomu roku 1337 až 1338 zůstaly právní poměry nad panstvím Wynegg nejasné. Dne 6. prosince 1338 zavázal se Oldřich z Montfortu vrátit hrad svému strýci, hraběti Bedřichovi V. z Toggenburgu. Bedřich byl zřejmě jediný zákonný dědic majetku, neboť byl přece ženat s Kunhutou z Vaz. Jen o pět dní později převzal Bedřich a Kunhuta panství Wynegg od biskupa jako lénu. Rod Toggenburgů měl v následujících desetiletích Wynegg společně s Schanfigg a Davosem propůjčen v léno od Churského biskupa, neboť získali dědičný titul maršálků. Při jednom válečném střetnutí mezi biskupem a hrabětem Bedřichem VII., byl naposledy hrad zřejmě krátkodobě zabaven, ale po rozsudku smírčího soudu ve městě Curych v r. 1421, byl zase navrácen svým původním majitelům. Po smrti posledního Toggenburga r. 1436, odkázal biskup lenní panství Wynegg v r. 1441 šlechtickému statkáři (junker) Jindřichovi Amslerovi. Brzy poté zdá se byl hrad ale opuštěn, protože již kolem r. 1550 se podle listin začal rozpadat. Kolem r. 1600 zažil Wynegg druhou dobu rozkvětu, když Ondřej ze Salis, sedící na Trümmnern, nechal na starém hradě vybudovat nějakou novostavbu. Staré zdi byly až na úroveň prvního poschodí odstraněny a na nich vznikl třípatrový "městský patricijský dům", jehož stěny byly jen 70 cm tlusté. Obytné prostory obložené dřevem byly situovány ve druhém a třetím poschodí, v objektu byla umístěna také kuchyně. Sklepy byly zakončeny valenou klenbou. Jeho dcera Markéta přinesla své rodové sídlo svatbou na rodinu Gulerů z Davosu, kteří nechali Wynegg ještě jednou opravit a dokonce se kolem r. 1624 začali nazývat Gulerové z Wyneggu. V jednom líčení z r. 1744 je popisován někdejší hrad jako "veselý zámeček", stojící nad rybníkem, pohodlně obývaný. Na konci 18. stol. byl Wynegg však definitivně opuštěn a ponechán vlastnímu rozpadu. V r. 1793 byl hrad s příslušenstvím prodán za 2 200 zlatých obci Malans, která je dodnes ještě majitelem zříceniny. Wynegg stál ve feudální době na dohled s četnými jinými hrady, jako Neu Aspermont, Maienfeld, Sargans, Ober-Ruchenberg nebo Freudenberg.


K výstavbě hradu došlo jistě v průběhu 13. století. Již v pol. 15. stol. byl zničen, ale byl obnoven koncem 16. stol., teprve na konci 18. stol. byl opuštěn. Jedinou a hlavní obrannou konstrukcí celé hradní dispozice byla štítová zeď, jejíž tloušťka dosahuje 2,5 m. Hradba je několikrát lomena a nepravidelného půdorysu, jako tvar skalní ostrožny, jenž obepíná. Díky pozdně středověkým přestavbám areálu návštěvník patrně špatně pozná původní středověké hradní konstrukce. K nejstarším částem hradní dispozice jistě patří obvodová hradba, která na straně ke stoupajícímu návrší měla největší tloušťku 2,5 m, ostatní části kurtiny již nebyly tak mohutné. Tím tvořila jedinou obrannou linii hradu a dá se díky její masívní tloušťce mluvit o štítové zdi. Jižní a východní průběh hradby je dosud zachován do úrovně prvního patra a je v něm proraženo množství okenních otvorů. Zda-li hradní jádro obsahovalo samostatně stojící opevněný palác nebo byly pouze k vnitřnímu průčelí obvodové hradby přistavěny nějaké budovy, je podle současného stavu poznání památky nejasné. Ve východní části dispozice, naproti skalnímu návrší, byl příkop, vytvořený přírodou, kvůli zvýšení obranyschopnosti ještě uměle prohlouben. Na skalním úbočí a terase situované severozápadně od hradu se odborníci domnívají, že stály další budovy patrně hospodářského využití. K nejstarší části fortifikace patřil obranyschopný palác situovaný v severovýchodní části dispozice a rozdělené nádvoří, které ohrazovala 2,4 metru tlustá zeď proti šíjovému příkopu. Palác byl zpočátku třípatrový, jeho zdi dosahovaly v základech tloušťky až 2,6 metru. Patrné otvory po trámech podávají informaci o členění jednotlivých pater paláce Hlavní obytná místnost byla ve druhém poschodí. U severního nároží hradby byla situována 2,6 metru široká jednoduchá kulisová brána, kterou bylo možné uzavřít závorou. Zdi byly postaveny bez větší pečlivosti, dokonce chybí pro toto období obvyklé bosování kvádrů a typ klasového zdění (opus spicatum).
 

Nejblíže nalezneme ruiny hradů Aspermont a Klingenhorn.

 

 
 

zpět na mapu Landquart