Graubünden

Okres Maloja - HRADY
SPANIOLA   (Pontresina) 
zachovalá pětiboká obytná věž hradu
lokace :    46°29'21.63"S /  9°54'35.12"V

znak města Pontresina

                                  

 

kostelík sv. Marie

Hrad, resp. věž Spaniola leží nad vesnicí Pontresina v Engadinu ve švýcarském kantonu Graubünden.  Název Spaniola (nebo také Spaniolaturm) pochází teprve až z přelomu 18. a 19. stol., kdy zde probíhalo první historické bádání. Původně hrad nesl stejné jméno jako vesnice, což dokazují ještě písemné záznamy z r. 1740 od Nikolina Serrerharda. 

Hrad je považován za sídlo pánů z Pontresina. V některých písemnostech se uvádí jeho doba výstavby již v 10. stol., ale dle současného historicko-stavebního průzkumu lze toto období položit až do r. 1200.  Listinné důkazy o tomto aktu však mlčí. O jeho důležitosti a významu však svědčí sousední románský kostelík sv. Marie, který je vyzdoben freskami ze 13. až 15. stol. malovanými dle "byzantské a románské liturgie". Pravděpodobně tento kostelík byl postaven současně s hradem a stával na jeho předhradí. Kostelík patří svou výzdobou mezi nejvzácnější sakrální památky Graubündenu.
Páni "de Pont Zarisino" (z Pontresina) patřili ve 13. stol. mezi významné rody v horním Engadinu. Poprvé jsou v souvislosti s hradem uvedeni v r. 1244. Tehdy byli ve sporu s biskupem v Churu. Z tohoto důvodu bylo Tobiášovi de Pont Zarisino odejmuto kancléřství. Ve stejném roce bylo také jejich sídlo zničeno, ale již 1261 opět bylo obnoveno. Tento spor byl patrně později vyřešen k oboustranné spokojenosti, neboť r. 1294 tento úřad, jako biskupské léno, přenechává rod z Pontresina Ondřeji z Planty do zástavy. Kolem r. 1300 jsou zde uvádění držením majetků společně bratři Kašpar, Romedius a Tomáš z Pontresina. Za jejich panování ztrácel rod na významu a kus po kuse byli nuceni rozprodávat svůj majetek. Jistou část svého léna přenechali ve prospěch pána z Castelmuru. Po r. 1307 rod z písemných zdrojů mizí. Poslední známý zástupce byl Symon "von Puntrischyn", jehož desetinu léna z Pontresina a Celeriny zdědila rodina Murell, sedící tou dobou na sousedním hradě Chastlatsch. Hrad byl pak nejpozději v 15. stol. definitivně opuštěn. V topografickém díle Oldřicha Campella je kolem r. 1550 označován jako zřícenina. První zabezpečovací práce byly provedeny v r. 1934. K pečlivé obnově hradního zbytku – věže došlo v r. 1994 skrze obec Pontresina.
Hrad Spaniola stojí na terénní hraně nad vesnicí v sousedství hřbitova, kde stojí kostelík sv. Marie. Hrad byl od svého okolí na straně hory oddělen příkopem, který je dnes jen špatně rozpoznatelný, neboť zanikl při pozdější výstavbě cesty. Věž obklopovala kdysi několikrát lomená hradba, která rámovala poměrně malý areál, cca 15 x 15 m. Dnes její nejvýraznější pozůstatky ve formě terénních nerovností jsou na západní a východní straně hradního pahorku.
Naproti tomu je velmi dobře zachovalý pětiboký donjon, jehož zdivo je tvořeno valouny a opracovanými kameny. Ční do výše ve svém původním rozsahu čtyř pater. Hlavní vstup, umožněný v horní části oblým portálem, byl ve druhém patře na jihozápadní návětrné straně (dnes přístupný po schodišti). Krakorce a kapsy ve zdivu nám jasně dokladují, že tento vchod byl původně dosažitelný krytou dřevěnou galerií. Ve 2. a 3. patře jsou pak štěrbinové střílny a ve 4. patře jedno obdélné okno. Na východní straně (ve 4. patře) je zbytek záchodového arkýře, jehož odpadní žlab byl sveden na stranu páté hrany věže (úboční). Donjon je zakončen hranolovými stínkami, nad kterými čněla kdysi ještě stanová dřevěná střecha.
 
Jedním z důvodů proč má donjon pětihranný půdorys (břit ke straně hory), je také možnost, že kromě vojenského významu měl tento tvar věže také lépe odolávat lavinám a sesuvům půdy.
 
V okolí nalezneme Tuor Praschun v městečku Samedan.
 

 
 

zpět na mapu okresu Maloja