Vaud / Waadt

Distrikt  Jura-North vaudois - HRADY
YVERDON     
zachovalý původně vodní hrad (Savojský čtverec)
lokace :     46°46'41.70"S /  6°38'29.05"V

znak města a distriktu Yverdon

římské město

   

   další foto vnitřních prostor (klikni)
Zdejší hrad je pěkným příkladem pevnosti vystavěné na rovině, typově se jedná o tzv. "Savojský čtverec", který byl později upravován dle aktuálních potřeb, dnes z převážné části obnovený.

Výstavba hradu je připisována savojskému vévodovi Petrovi II., podle dendrochronologického rozboru pochází trámoví z let 1260 až 1270. Současně s hradem dle zachovaných zpráv proběhla i výstavba města na zeleném drnu.
Pevnost sloužila představitelům vévodského rodu ze Savojska při jejich pobytu v Yverdon až do r. 1536, v jejich nepřítomnosti měli na starost správu kraje kastelánové. V průběhu dvou století, kromě času v nichž probíhaly války s Burgundskem, byla doba savojská zdá se prospěšná pro obyvatele nejenom města Yverdon. Vládnoucí dynastie ze Savojska zdejší lid asi neždímala tolik, jako jiní panovníci své poddané, udělila jim různé výhody a množství svobod.
Po těchto letech savojského míru a klidu nastaly těžké časy. V r. 1475 byla oblast kolonizována spojenými oddíly Bernu, ale poté v následujících třech stoletích jejich vlády zde opět zavládl mír. Ten byl zdrojem jejich ekonomické prosperity. Vše řídili zástupci městského státu z Bernu (resp. jejich rychtáři) až do r. 1798. Po nich se hrad stává majetkem ženevského kraje, který byl založen režimem s jepičím životem pod názvem "Republika švýcarská" (1798 až 1803), zavedeného za Napoleona Bonaparta . Jestliže 16. a 17. století nejsou ještě dost povědomá, 18. stol. bylo lépe prozkoumáno: nejlépe v oblasti kultury, ale také v obchodu, se pravidelně objevovaly periody plné okázalosti zvláště v Yverdon. Lázeňské město (výstavba nových koupelí v r. 1730), město ideí a myšlenek (vydání naučného slovníku v rozsahu 58 dílů mezi lety 1770 až 1780), které tehdy obývalo pouze 2000 lidí, bylo po staletí místem průchodu a vstřebání významných „toků“ nových myšlenek, které otřásaly celou Evropou.
Mezi r. 1805 až 1825 zde byl umístěn ústav Pestalozzi.  Od r. 1838 byly prostory hradu využívány jako obecná škola, k jejímuž konečnému vyklizení však došlo až v r. 1974. Po obnově hradu do jeho původní středověké podoby, se stával místem různých kulturních akcí, v jeho interiérech se usídlilo oblastní muzeum, dále malá divadelní scéna a jsou tu pořádány rozmanité přednášky. Kromě toho zde nalezneme ještě veřejnou knihovnu, jenž tu využívá místnosti již od r. 1830. Založena byla v r. 1763, jedná se o nejstarší službu veřejnosti na území Švýcarska.
Hrad Yverdon je v současné době majetkem stejnojmenného města a je zde umístěno muzeum pravěku, neolitu, doby bronzové, železné, galorománské a středověku. V jedné z věží, zvané Židovská, jsou umístěny staroegyptské sbírky z doby Ptolemaiovců. Horní sál je zasvěcen švýcarským obyčejům, přirodním vědám (fauna regionu). V další věži nazvané Hlídková je místnost věnovaná Jindřichovi Pestalozzimu. V donjonu je sbírka staré zbroje.

Hrubá stavba hradu obsahující čtyři nárožní věže a impozantní kurtiny, které je spojují, byla vystavěna v několika letech. Jeho koncepce, osobitá pevnost, geometricky jednoduchý vzhled přizpůsobený městu vybudovaném v rovině nenasvědčuje tomu, že stavbu vedl mladý zednický mistr a architekt, Jakub ze Svatého Jiří, který zde pracoval se svým otcem, mistrem Janem. Později se mu zdařila brilantní kariéra: vystavěl po r. 1270 pro Filipa Savojského hrad Saint Georges d'Esperanches ve Viennois, nedaleko Lyonu, potom od r. 1278 pracoval především u stavební huti pro krále Eduarda 1. Anglického. Jakub je původcem zvlášť impozantní pevnosti Caernarfon ve Walesu, velmi návštěvované a dodnes místem připomínající investituru vládce Galie.
Za využívání objektu školou bylo přestavováno především druhé poschodí a pozvolna upravováno na nové třídní učebny. Byly sem instalovány nové příčky, skrz mohutné zdi pevnosti byla proražena nová okna. Ale již koncem r. 1950, byly školní místnosti hradu posouzeny jako nevyhovující. Tehdy také vznikl požadavek na obnovu staré hradní dispozice do původní středověké podoby. Od té doby začala škola pomalu opouštět hradní prostory.
Na východní  fasádě byla v r. 1890 vybudována zvonkohra, která je součástí hodin. Hradní kaple, která je datována již do 13. stol. byla částečně obnovena v r. 1903, a naposledy r. 1980. Rovněž donjon, věž v jihovýchodní části dispozice, byl opraven v r. 1953; tehdy byla velmi významně opravena spodní část stavby, tím bylo zabráněno postupnému odlamování zdí. V r. 1990 byly při restaurování hradu objeveny v severním křídle výmalby datované do bernské etapy a vloženy k oknu nádvorního travé ze 14. stol.
Jan Jindřich Pestalozzi
Narodil se 12. ledna 1746 v Zürichu. Jeho otec zemřel, když byl malý, a byl vychován svou matkou. Na univerzitě v Zürichu se spřátelil s Lavaterem a založili reformní stranu. Svá nejrannější léta strávil nad plány pro zlepšení životních podmínek lidí. Po smrti přítele Bluntschliho odešel z politiky,  přimělo ho to věnovat se samotnému vzdělání. Ve svých 23 letech se oženil r. 1769 s Annou Schulthess a koupil kus půdy ležící ladem v Birr, kantonu Aargau zvaný Neuhof, kde se pokusil o obdělávání půdy. Pestalozzi nevěděl nic o obchodu a tak plán selhal. Před tím však otevřel svou usedlost jako školu. Tehdy napsal "Večerní hodiny poustevníka" (1780 ), sérii aforismů a úvah. Po ní následovano jeho mistrovské dílo "Leonard a Gertruda" (1781), popis pozvolné reformy, nejprve jednoho domu, potom celé vesnice, úsilím dobré a oddané manželky. Zejména v Německu byla kniha čtená s dychtivostí a Pestalozzi se stal slavným. Francouzská invaze do Švýcarska v r. 1798 přinesla podporu jeho opravdu hrdinské povaze. Několik dětí bylo zanecháno v kantonu Unterwalden na březích jezera Lucerne, bez rodičů, domova, jídla či úkrytu. Pestalozzi umístil řadu z nich do neobydleného kláštera a hodně energie věnoval jejich výchově. Během zimy se dětem osobně věnoval s maximální péčí, ale v červnu 1799 budovu potřebovali Francouzi pro nemocnici, a jeho péče byla u konce. V r.1801 vysvětlil své názory na vzdělání v knize "Jak Gertruda učí své děti". Jeho metoda postupovala od snadnější látce k více obtížné. Začít s pozorností, pak uvědomění a nakonec řeč. Teprve potom přichází na řadu měření, kresby, psaní, čísla a počty. V r. 1799 založil školu v Burgdorfu, kde zůstal až do r.1804. V r. 1802 šel jako delegát do Paříže, kde se snažil svou metodou zaujmout Napoleona pro plánování národního vzdělání; ale velký dobyvatel mu řekl, že se nemohl trápit sám kvůli abecedě. Nevěřil v tělesné tresty nebo mechanické učení zpaměti pro vzdělávací účely. Jednou uvedl: …"role pedagoga je učit děti, ne předměty". V r.1805 se přestěhoval do Yverdon na jezeře Neuchâtel a po dvacet let pracoval neustále na svém úkolu. Byl navštěvován všemi, kteří měli zájem o vzdělání - Talleyrand, Capo d'Istria, a Paní de Staël. Za svou činnost byl chválen Vilémem Humboldtem a Fichtem. K jeho žákům patřili Hippolyte Leon Denizard Rivail, Charles Badham, Ramsauer, Delbrück, Blochmann, Carl Ritter, Friedrich Froebel a Zeller. Asi r. 1815  vypukly neshody mezi učiteli jeho školy, což Pestalozziho posledních deset let značně unavovalo a byl z toho smutný. V r. 1825 odešel do Neuhofu, místa svého mládí; zde napsal dobrodružství ze svého života, a jeho poslední prácí byla "Labutí píseň", poté umírá v Bruggách. Jak sám říkal, skutečná práce jeho života neležela v Burgdorfu nebo v Yverdon. To leželo v principech vzdělávání, které on sám praktikoval, v rozvíjení pozornosti, trénink celého člověka, chápající přístup učitele k vyučování. Jeho dílo hluboce zasáhlo do všech odvětví vzdělání a jeho vliv dodnes není zcela vyčerpán. Pestalozziho sebrané spisy byly zveřejněné ve Stuttgartu v r. 1819.
Nejblíže se nachází Châmpvent, a Grandson

hrad St. Martin du Chene - Molondin

zpět na mapu distriktu Jura

 tvrz Agiez