Wallis


Zenden Raron západ a východ  - HRADY


RARON  
zbytky významného hradu přestavěné na kostel
lokace :   46º18´38.7´´ /  7º48´12.38´´

znak města a okresu

(zdroj internet)

      

Kraj kolem Raronu je nepřetržitě osídlený již od pravěku. V té době bylo možná osídlené i hradní návrší. Do dnešních časů se zde zachovalo několik viditelných částí ranného opevnění z 11. a 12. stol., které tehdy obyvatelstvu sloužilo jako opevněné shromaždiště.
Na konci 12. stol. začal využívat jako své sídlo biskupského správce rod pánů von Raron. V této době byl postaven uprostřed hrazeného areálu hranolový donžon, který byl v 16. stol. opatřen novými okny, stupňovitými štíty a prevety. Páni von Raron patřili k nejvýznamnějším ministeriálům biskupů ze Sionu (Sitten). Jako symbol své moci zde nechali postavit opevněný věžovitý palác. Od 14 stol. však tento úřad vykonává dědičně rod von Asperlin.
Široce rozvětvený, původně zemanský, rod von Raron pochází z oblasti středního a horního Aargau. Nejvýznamnější linií tohoto rodu byli páni von "Opelingen" nebo „Ringgenberg". Někdy před r. 1146 získává Eglof von Opelingen panství v Raronu a úřad biskupského správce. To je také možná důvod, proč si příslušnici této rodové větve počali říkat von Raron. Rod následně stoupá na významu a časem patří k nejmajetnějším a k nejmocnějším rodům v zemi. V té době staví svůj nejvýznamnější hrad Beauregard. Hrad Beauregard je r. 1380 hrabětem Amadeem VIII. Savojským dobyt a zničen. Syn tehdejšího majitele Petra von Raron je při této akci zajat a jak bylo tehdejším zvykem následně popraven. Petr von Raron se z utrpěné rány však rychle zotaví a nařizuje hrad znovu obnovit.
Vrchol slávy přichází na přelomu 14. a 15. stol., kdy příslušníci rodu obsazují biskupské křeslo v Sionu (Vilém IV., Vilém V. a Vilém VI.). Rod poté získává do správy celé knížectví, které je jim v r. 1414 propůjčeno císařem Zikmundem do dědičného držení. Tento akt však vede k vypuknutí lidového povstání, jenž je rozdmýcháváno opozicí a jejich nepřáteli. V průběhu vojenských událostí je násilím obsazen hrad Raron a hrad Beauregard je definitivně srovnán se zemí. I přes zákrok bernských vojsk je rod z Wallisu vyhnán. Protože rebelové získali pomoc proti Bernu i z vnitrozemí Švýcarska, hrozí, že se konflikt rozšíří i na další místa a vypukne občanská (mezikantonální) válka. Jen zásahem Savojského vévodství je krize zažehnána výrokem smírčího soudu. Díky tomu rod Raron a město Bern obdrží značné odškodnění. Svého postavení a moci ale již nikdy nedosáhnou, přestože se jejich pozice ve Wallisu postupně opět upevňuje. Posledním příslušníkem rodu je Petermann von Raron, jenž vykonává zemského správce ve kantonů Schwyz a Glarus.
V posledně jmenovaném místě jím také v r. 1479 rod vymírá po meči. Je pohřben v klášteru Rüti (kanton Curych). Hrad Raron je od té doby neobýván a v r. 1515 je přestavěn na kostel. Tomuto účelu slouží areál hradu dodnes.

Zachovalá dispozice hradu se rozkládá na 120 m vysokém skalním návrší, jehož západní strana strmě klesá do údolí. Pod tímto srázem nalezneme další modernější skalní svatyni, postavenou v 70. letech 20. stol.
Přístup do areálu je veden ze severní strany jednoduchou kulisovou bránou. Na dolním nádvoří se nalézá starý donžon – palác správce biskupů. Jedná se o jednoduchou hranolovou věž čtvercového půdorysu, k jejímuž severnímu průčelí byla přistavěna schodišťová věž.
Celý obvod dolního hradu je ohrazen obvodovou hradbou. Na hradě se nachází další mladší donžon tzv. „Raronský palác“, mohutná věžová stavba, která byla po r. 1515 přestavěn na kostel, jenž je skvostně vymalován a vybaven. Kromě toho se zachovalo několik základů neznámého určení ze 12. až 13. stol.
V okolí se nachází hrady Gestelenburg a nejblíže tvrz Turtig

 hrad Mancapan

zpět na mapu Raronu

hrad Steinhaus