Křivosoudov

KŘIVOSOUDOV

zaniklý hrad

16 km jihovýchodně od Vlašimi

První zmínka o hradu Křivosoudov je nepřímá a je z r. 1276. V této době je jmenován purkrabím na Pražském hradě Oldřich z Říčan a z Křivosoudova. Další zprávy již mají reálný základ.

Po smrti Oldřicha z Říčan připadlo zdejší zboží jako odúmrť králi Václavu II., který jej přidělil r. 1305 Reinerovi z Florencie. Ten po čase zboží prodal opatu Sedleckého kláštera Heinrichu Heidenreichovi. Pak přešel majetek postupně do rukou Jindřicha z Rožmberka, r. 1307 výměnou k pražskému biskupovi Janovi VI. z Dražic a od něj tento majetek získal na starost Jan z Jenštejna. Za posledně jmenovaného majitele byl hrad opraven. V majetku pražských biskupů byl tento majetek až do začátku 15. st.

Příchod husitské revoluce přinesl hradu a městečku další majetkové změny. Nejdříve byl majetek zastaven Benedovi z Nečtin, který se r. 1424 psal také z Křivosoudova a roku 1436 získal hrad i s příslušenstvím od císaře Zikmunda Mikuláš Trčka z Lípy a Lipnice. Trčkové zdejší panství poté připojili ke svému Vlašimskému. Hrad se tak dostal na okraj zájmů majitelů a začal chátrat. Při prodeji Křivosoudovského panství Trčky v r. 1547 Jindřichu Kukelovi ze Stradonic, ve výpisu majetku hrad již uváděn není, nic méně v r. 1550 při dalším prodeji zdejšího zboží Jindřichu Střelovi z Rokyc je hrad popisován jako pustý. R. 1577 bylo zástavní držení Křivosoudova změněno Rudolfem II. synovi Jindřicha, Štěpánovi, na dědičné a tak došlo k výstavbě nového reprezentativního sídla na jižním okraji městečka, kde vznikl také nový poplužní dvůr. Nad vjezdem do dvora je dodnes erb stavebníka, Štěpána z Rokyc a jeho manželky Salomeny, rozené z Řehnic a letopočet 1588. Vztah nových majitelů k hradu se ještě více zhoršil, a tak chátrání pokračovalo.

Velké změny nastaly v době pobělohorské, kdy městečko velmi utrpělo válečnými událostmi. Hradní opevnění bylo využíváno jako vojenské ležení a zámek byl vydrancován. R. 1622 byl majetek Štěpánovu synovi Jindřichovi konfiskován a vzápětí prodán Hugovi z Halleweilu. V r. 1644 byl zámek poškozen velkým požárem. Syn Huga Jakub spravoval zpustlé panství od r. 1650.

Od r. 1702 je zde uváděn Jan Leopold z Trautsonu. Velký požár r. 1715 způsobil zánik celého městečka a zámku a tak i když došlo k postupné obnově městečka, panstvo sídlilo již trvale v nedalekých Čechticích. V rámci zlepšení místního hospodářství došlo i na hradní zříceninu. V prostoru bývalého jádra hradu byla r. 1770 postavena tzv. hlavní sýpka. Jednalo se o velkou budovu o třech křídlech a dvou patrech. Jako stavebního materiálu bylo použito bývalé hradní zdivo. Hradní příkopy a valy byly ponechány. Tento stav trval jen 30 let. Po rozprodání panských dvorů menším vlastníkům, klesl význam mohutné sýpky na nulu, objekt byl opuštěn a opět ponechán svému osudu. Jeho využití bylo již jen jako dominanta okolí a památník bývalé slávy hradu.

Po I. sv. válce projevili zájem o objekt, nebo spíše co zněj zbylo, Sokolové, kteří si jeho některé části upravili na sokolovnu.

V okolí lze navštívit zámky Čechtice, Růžkovy Lhotice, Vraždovy Lhotice, nebo zámek a zaniklá tvrz Martinicích u Dol. Kralovic. Severozápadním směrem vodní nádrž Želivka její zaniklé hrady a tvrze Borovsko nebo hrádek Odranec (zatopená zřícenina).

hrad Kožlí	zpět okres Benešov	hrad Líšno