3 km severozápadně od Ml. Boleslavi

Zříceniny hradu stojící na strmém, trojúhelníkovitém ostrohu, jehož  svahy spadají příkře k řece Jizeře.

Hrad Michalovice založil v polovině 13. st. jeden z příslušníků rozvětveného rodu Markvarticů, kteří tehdy získali v povodí Jizery rozsáhlé državy. Patřila mezi ně i osada pod bývalým knížecím hradem Boleslav. Jedním z příslušníků tohoto rodu byl i Jan, který se od r. 1281 uvádí s přídomkem „z  Michalovic“. Z toho lze usuzovat, že hrad vznikl nedlouho předtím, zřejmě kolem r. 1270.

Jádro hradu bylo obklopeno parkánem s dvojitou hradbou. Hradní palác byl asi jednopatrový s gotickými arkýři. Na konci ostrohu stál starší hradní palác jehož zbytky základů jsou dodnes patrné. Dominantou hradu byla válcová ochranná věž, přístupná po dřevěném schodišti v prvním patře, se schodištěm v síle zdiva do vyšších pater, zakončená zděnou helmicí. Západně od vlastního hradu se nacházelo předhradí, které mělo samostatné opevnění a od hradu  jej dělil hluboký, ve skále vytesaný příkop. Stála zde brána, kterou byl jediný možný přístup do hradu, zřejmě po padacím mostě.

Páni z Michalovic vždy patřili mezi přední české šlechtické rody. Jeho příslušníci zastávali důležité funkce při královském dvoře. Jan z Michalovic patřil k oblíbencům krále Václava II. (1278-1305). Byl znám jako skvělý účastník rytířských turnajů. Jeho hrdinské činy byly opěvovány v německé básni Ulrich z Freiberka. Po Janově smrti (†1306) připadly Michalovice jeho synu Benešovi (†1322). Ten stál zpočátku v řadách odbojného panstva proti králi Janovu Lucemburském (1310-1346), ale později přešel na královskou stranu a stal se dokonce pražským purkrabím a zasedal též v zemském soudu.

Také Benešův syn, Jan (Ješek) z Michalovic, patřil ke stálým členům družiny krále Jana Lucemburského a později ještě Karla IV. V r. 1336 provázel krále Jana na Litvu, nebo bojoval v jeho službách s míšenským purkrabím Menhartem.

Po Janově smrti v r. 1354 spravoval michalovické zboží za jeho nezletilého syna Petra jeho poručník Petr z Rožmberka. Petr se ujal svého majetku v r. 1361. Kromě hradu Michalovice u Mladé Boleslavi, k tomuto majetku patřil i Brandýs nad Labem, Úštěk, Velešín a Ostrý u Benešova nad Ploučnicí. Bohužel Petr z Michalovic zemřel o pár let později (1368) v Itálii, kam následoval družinu císaře Karla IV.. Pozůstalý majetek spravoval za jeho syna opět poručník a po získání plnoletosti (1378) si své záležitosti začal řešit sám, další Jan z Michalovic. Správu svého hradu však svěřil purkrabímu Pešíkovi z Bukovna. V r. 1396 se stal Jan z Michalovic hejtmanem na Budyšíně a v Lužnici.

V husitském revolučním hnutí stál Jan z Michalovic na straně nepřátel kalicha. Při pokusu zásobit obléhaný Pražský hrad v r. 1420 sotva zachránil holý život útěkem. Smrtícím úderům husitských bojovníků však již nestačil uniknout jeden z jeho synů Jindřich, jenž v témže roce padl pod Vyšehradem. V r. 1425 málem došlo i na samotného Jana. Husitská vojska hrad dobyla a Jan z Michalovic se musel uchýlil na pevný hrad Bezděz. Po dobytí hradu vládli na Michalovicích husitští hejtmané.

Po smrti Petra (†1455) se stal Jan nejvyšším komorníkem a o dva roky později vedl české poselstvo do Francie. Po volbě Jiřího z Poděbrad českým králem, byl jeho oddaným stoupencem a provázel jej při válečných taženích doma i v cizině. Štěstí tomuto rodu přestalo přát v r. 1468, kdy Jan padl v bitvě u Turnova a rod tak vymřel po meči.

Sňatkem Jindřichovy sestry Magdaleny s Janem z Cimburka a Tovačova připadly Michalovice tomuto rodu. Tovačovští však na Michalovcích nesídlili, hrad postupně podléhal zkáze a v r. 1513 se již o něm píše jako o pustém. Další osudy michalovského hradu pak úzce souvisejí s dějinami Boleslavského panství.

V okolí hrad v Ml. Boleslavi, Stránov, hradní zřícenina Zvířetice, Hrádek a zaniklé hrady Syslov, Malkov a Chlum.

hrad Malkov

okres Ml.Boleslav