Okres Albula - HRADY

znak obce Brienz

    další foto zde - vnitřní prostory (klikni)  

V r. 1222 byl Belfort prvně uveden jako vlastnictví svobodných pánů z Vaz, takže nejstarší části dispozice vznikly snad již kolem r. 1200. Rytíři z Vaz měli své sídlo rodu v Nivagl u Zorten, ve 13. stol. jej však opustili a sídlili nadále na nově postaveném sídle hradu Belfort, aniž by změnili své jméno. Název „z Vaz" již byl příliš zavedený. Bezohledná politika rodu Vaz je přivedla opětovně do mnoha konfliktů s jinými feudálními pány, čímž se také Belfort stal místem děje různých válečných střetnutí. Mohutná konstrukce hradu odráží zřetelně jejich mocenské nároky a "knížecí" chování. Po smrti poslední člena rodiny, Donata z Vaz v r. 1337, přechází Belfort přes Donatovu dceru Kunhutu z Vaz na hraběte z Toggenburgu. O osudu hradu v době jeho držení nemáme zachované informace.

Po smrti posledního člena rodu Toggenburg - Bedřicha VII. v r. 1436 přechází Belfort různými dědickými rozepřemi nejdříve na Viléma z Montfort - Tettnang a Jindřicha ze Sax - Misox, jemuž obyvatelé Davosu 5. února 1438 vystavili dopis o vyplacení. Podle toho měl být "dům Bellfort obsazen a každý fojt měl odpřisáhnout, "že jej bude společně užívat, a bude otevřený pro vojenskou posádku". Po několika změnách majitelů prodal hrabě Hugo z Werdenbergu v r. 1466 Belfort a další hrady v okolí Zikmundovi Rakouskému. Zikmundovi však poddaní odepřeli vzdát hold a tak byl hrad prodán r.1471 jako zástavní majetek Oldřichovi z Matsch. V průběhu nejasných poměrů ve vlastnictví, sídlil od r. 1441 na hradě jakýsi Beeli z Davosu jak zemský správce, vybíral zde úroky z příjmu, později tu působili také soud a správa panství. R. 1486 si nechal Mikuláš Beeli dočasně od Rakouska potvrdit vykonávat panské právo a hrad dostal lénem.

Tzv. Švábská válka v r. 1499 přinesla Belfortu zánik. Když rakouské oddíly opustily svou vojenskou základnu, povstalci "Bündner" hrad 14. března 1499 zapálili, ačkoli fojt Mikuláš Beeli jim ještě předtím předal žádost na ušetření Belfortu. Začerněné trámy oken jsou ještě dnes svědkem zániku hradu Belfort. V letech 1935 - 1936 byly provedeny rozsáhlé zabezpečovací práce, které sice zastavily další rozpadání zdí, ale současně dalekosáhle poničili další archeologické nálezy. Příští stavební výzkum a zjištění techniky osídlení není již více možné. Toto je politováníhodná situace, když si člověk představí, že hrad Belfort kdysi byl domovským sídlem svobodných pánů z Vaz, jenž sehráli v dějinách kantonu Graubünden velkou roli. V červenci 2007 probíhaly další rozsáhlé restaurační práce, v jejichž rámci byly kolem věže umístěny sice nehezké, ale účelné kovové žebříky, které usnadnily kontrolu stavu dispozice. Pomocí spolku stavitelů a podpory celé společnosti, kantonu a soukromých osob se zdařilo v r. 2002 založit spolek "pro zříceninu Belfort". Doposud bylo úspěšně zakončeno 5 etap z objemných záchranných prací na hradě povstalců (Bündner).

K věži byla později od severu připojena prostorná pětipodlažní obytná stavba s několika obytnými místnostmi, jak lze dodnes rozeznat podle zachované zřetelné stavební spáry. Dělení jednotlivých pater se dá snadno poznat podle otvorů na trámy podlah. Severní dveře v úrovni přízemí byly později zazděny. Přístup do prostoru věže byl řešen přes vnější schody z nádvoří. Ve střední části horního hradu se nalézalo nádvoří s válcovou ve skále vylámanou nádrží na vodu. Na nádvoří se mohlo přímo vstoupit od východu přes úzký skalní pás vedoucí k bráně. Z nádvorní strany byly k obvodové hradbě přistavěny menší pomocné budovy.

Jižní část horního hradu se skládala z několikrát přestavěného mohutného stavebního objektu, který byl kdysi rozdělen v přízemí klenutým průchodem z tufu. Tento kdysi vedl mezitím zaniklou bránou do dolního hradu. Po požáru západního obranného ochozu, který vypukl kolem r. 1468, byl palác zvýšen o dvě poschodí. Omítnuté zdi interiérů, okna, záchodové arkýře a topeniště ukazují na bytové prostory. Zcela nahoře vznikl průběžný sál o délce 20 metrů a 8 metrů šířky. Půlkruhově zakončený, vysoko umístěný vstupní portál byl přístupný z nádvoří. Dodnes zachované zbytky jižního traktu mohou  pocházet z konce 14. nebo raného 15. stol.

Dolní hrad přiléhá k jižnímu traktu horního hradu. Jeho vnitřek je vyplněn sutí, když se zřítilo jižní průčelí hradního jádra. Stopy po nějaké další zástavbě se nacházejí v jihozápadním nároží. Obvodová hradba dolního hradu se nenapojuje přímo k hornímu hradu, ale ztrácí se ve skále. Zřejmě ztratil dolní hrad na významu po výstavbě jižního křídla domu a byl časem opuštěn a dále neudržován.