stránky hradu Greifenstein


*Zřícenina hradu GREIFENSTEIN (Filisur)*
*u strmé skalní stěny situovaná zřícenina*
lokace : 46°40'33.78"S / *9°41'34.57"V*

znak obce *Filisur*






Zbytky hradu se nacházejí vysoko nad obcí Filisur v údolí řeky Albuly a jsou od kolejí Rétské železnice dobře dosažitelné jednou lesní cestou asi za čtvrthodinu chůze. Nejvyšší část hradní dispozice je dnes přístupná jen s pomocí horolezecké výzbroje ("lezečkama" a lanem), jinak se na ní nedá dostat. Cesta kterou Clavadetscher ve své knize z r. 1984 ještě vzpomíná, už dnes není přístupná.

Písemné zprávy o stavbě hradu chybí, ale předpokládá se, že byl vybudován v druhé polovině 12. stol. Hrad byl centrem stejnojmenného panství Greifenstein, k němuž kromě Filisur patřil také Bergün, Lantsch a Stuls. Páni z Greifensteinu byli neurozeného původu a podle erbu patřili ke stejně nešlechtickým rodům ve zdejší oblasti jako byli páni z Wildenberg - Sagogn a Frauenbergu v Ruschein. V r. 1233 je prvně písemně jmenován Rudolf z Greifensteinu, který se podílel na zavraždění biskupa Bertholda a proto jedinou možností jak se vyhnout trestu bylo zúčastnit se křížové výpravy do Svaté země. Za to obdržel prodloužení termínu vsazení do vězení až do r. 1237.

R. 1243 je svědecky prokázán v dokumentech města Vaz jistý Jindřich a Albert. Hrad a celé panství Greifenstein přešly ještě před r. 1300 na rod z Wildenbergu. Buď členové rodu Greifenstein vymřeli nebo jedna z jeho větví se znovu začala nazývat podle panství Wildenberg. V r. 1297 je v listinách uveden jakýsi Ortolf a Ammann sedící na Greifensteinu, jako svědci ve Wildenberských listinách: "Ortolfo ministor in Grifenstein". R. 1320 nechal zastavit Hugo z Wildenbergu a jeho manželka Anna "burch Griffenstaein, Bvrguen (Bergün), liute a gueter" za 1150 marek na klášter v Churu.

Po několika změnách majitelů - rod Planta ze Zuoz, Ondřej z Marmels, Werdenberg a nakonec rod Matsch, který z hradu vedl útoky na majetky biskupa Hartmanna, mu (Hartmannovi) r. 1394 došla trpělivost a poslal svá biskupská vojska ho dobýt zpět ... a měl mu Bůh přát štěstí, že shora uvedené tři pevnosti (Ramosch, Steinsberg a Greifenstein) získal. Členové rodu Matsch se mu podrobili a majetky připojil k biskupskému centru v údolí Albulatal. Dne 2. února 1396 slíbil biskup těmto lidem panství Greifenstein, s tím že jim ponechá jejich práva a na oplátku získal od nich za to přísahu věrnosti.

Po dalších střetnutích mezi rodem Matsch a biskupství, rozhodl v r. 1421 jako smírčí soudce vévoda Arnošt Rakouský, že hrady by měly i nadále zůstat klášteru, ale biskup musí nahradit škodu Matschům a Toggenburgům za oba hrady Ramosch a Greifenstein v hodnotě 2500 marek. Při bojích v době vlády biskupa Ortlieba (1458 až 1491) byl kromě jiných hradů obsazen také Greifenstein vojenskými jednotkami sloužícími biskupství, přičemž město Curych intervenovalo ve prospěch biskupa. Dokud hrad konečně i s celým panství a jeho právy zakoupila v r. 1537 zdejší obec, tak sloužil jako sídlo úřadu biskupského správce, potom byl opuštěn a začal se rychle rozpadat. Kronikář Oldřich Campell ho uvedl v seznamu pevností kolem r. 1550 jako z velké části zničený a uvnitř pustý.

Střecha sice zůstala ještě až do 19. stol. zachována, k jejímu definitivnímu rozkladu však došlo po r. 1840, když trámy krovu byly rozebrány a různé použitelné prvky z kamene (ostění,...) byly použity pro stavbu školní budovy.

Nicolin Sererhard psal kolem r. 1740 o hradu následující: "Starý zámek Gryfenstein stál na příliš vysoké a strmé skále. Rozsáhlá dispozice byla rozdělena velkým výškovým rozdílem na tři stupně svažujícího se terénu". Jaké bylo rozmístění a funkce jednotlivých staveb není dnes již možné s jistotou určit. Na zcela horní těžce přístupné úrovni, stála věžová budova nepravidelného půdorysu, na skále padající na všech stranách kolmo dolů. Přístup k věži byl veden přes ve skále vytesané stupně (schody) se třemi ohyby. Ve skále jsou dodnes vidět vysekané otvory, které sloužily jako uložení podpěr pro jednu krytou dřevěnou galerii.

Na terase středního stupně leželo vlastní jádro hradu, opřené o vertikální stoupající východní stěnu. Z původních tří poschodí budovy je zachováno nejspodnější, které je z velké části zasypáno sutí. Kromě toho jsou ještě patrné zbytky obvodové hradby, jenž přesně kopírovala okraj plošiny. V západní stěně je patrné okno, záchodový arkýř a kámen výlevky, které ještě vydržely na svých původních místech. Uspořádání otvorů pro trámy v jihozápadní stěně odpovídá velmi nízké výšce poschodí - asi jen 1,5 m. Důvod pro toto dělení není známý. Poloha a typ využití jednotlivých budov není již více poznatelný. Určitě se tu nalézala obytná budova, jakož i k severní zdi přiložená kaple, z které se ještě dobře zachoval do skály vytesaný oltářní výklenek.

Ještě v r. 1930 uvedl ve svém popisu hradu Erwin Poeschel různé malby, hnědé pasy, jakož i okrovou barvu a bledě modré dekorace, jenž se bohužel dodnes nezachovaly. Jižně pod kaplí byla ve skále vylámaná cisterna, která byla ukončena nějakou zdí, v níž byl umístěn úzký otvor pro čerpací zařízení. Otvory trámů nesoucí čerpací zařízení byly vysekány nad cisternou. Vstupní brána do hradní dispozice byla situována v jihozápadní části, která byla až na několik zbytků kompletně odstraněna. V nejspodnější úrovni byla prostorná terasa. Vstup byl proveden od východu jedním úzkým přístupem, z něhož zůstaly zachovány jen zbytky zdí a vedení závory.

Nejblíže se nachází zřícenina hradu Belfort.


	*zpět na mapu* *okresu Albula*