znak obce Paspels

O době vzniku hradu se bohužel nedochovaly žádné písemné zprávy, ale podle podobných staveb ve zdejší oblasti odborníci datovaly výstavbu velké obytné věže do konce 12. st. Rytíři z Vazu patřili tehdy k nejmocnějším šlechtickým rodinám oblasti Recie (Rätien), v listinách jsou od r. 1237 uváděni jako držitelé panství Paspels/Süns. Hrad samotný je ale písemně zmíněn v pramenech teprve r. 1285, když vdova po Waltrovi IV. z Vaz a jeho synové «apud castrum Svnnes» nechala vyhotovit listinu. Je velmi pravděpodobné, že se ministeriální šlechta, která spravovala hrad pro rodinu z Vaz, se po Alt-Süns také nazývala. V r.1274 se objevuje v listině kláštera Pfäfers «Hermannus de Svnnes». Když Svobodní páni z Vaz r. 1338 vymírají, posledním členem byl Donat z Vaz, připadlo jejich panství v Domleschg jako dědictví na hrabata z Werdenberg-Sargans.

Hrabata však prodali Alt Süns již r.1365 rodině z Matsch, ale vyhradili si možnost práva zpětné koupě. Skutečně byli již na konci 14. stol. opět majiteli hradu. Když hrabě Jindřich z Werdenberg-Sargans r. 1437 uzavřel s kantony Schwyz a Glarus jednu smlouvu, týkající se zemského práva, byl Alt Süns v ní výslovně uveden. Konec používání hradu nastal v r. 1451, když povstali místní lidé v údolí ve sporu nazvaném Schamserfehde proti místní šlechtě, neoblíbeným hrabatům z Werdenberg-Sargans. Spolu s ostatními hrady na panství Domleschg, byl tehdy také Alt Süns zničen. Zřejmě při obléhání došlo ke zřícení jihozápadního nároží věže, kromě toho byl zbytek dispozice zbourán do té míry, aby nemohl být v budoucnu ještě použitelný. Hrabata se po uzavření míru r. 1452 zřekli svých nároků na hrad, a proto již nedošlo k jeho rekonstrukci. Sice se později ještě objevuje v nějakých dokumentech, sloužil ještě jako geografický referenční bod, zůstal však již zříceninou.

Hradní dispozice stojí na protáhlém východním okraji skalního návrší, které je rozděleno uměle vysekaným šíjovým příkopem na 2 části. Další příkop ve východní části dispozice chrání jádro a odděluje ho od zbytku skalního masivu. Zda-li ještě špatně znatelný průběh zdi jižní věže byl vybudován v předchozí stavební etapě, by musel dokázat jedině archeologický výzkum. Pravidelná hranolová věž čtvercového půdorysu o hraně přibližně 12 metrů vykazuje 2 metry tlusté zdi. Kromě jihozápadního nároží jsou zdi věže zachovány ještě do své původní výšky čtyř poschodí. Celková výška věže je 14 m, vstup do věže byl situován v úrovni prvního patra. Její vnější i vnitřní průčelí mají dodnes místy zachovány zbytky omítek. Stavba měla kdysi tři záchodové arkýře, o čem svědčí dnes pouze jeden, situovaný ve druhém poschodí, který byl při nějaké přestavbě zazděn. Jedním vstupním portálem v úrovni horního patra se člověk kdysi mohl dostat na podloubí (pavlač).

Z někdejšího hradebního obvodu, který byl připojen k věži v druhé stavební etapě, přetrval do dnešních dnů jen nástavec u severozápadního průčelí. Zděné konstrukce jsou provedeny technikou klasového zdiva (opus spicatum), jedná se o jeden z nejkrásnějších příkladů zdění v kantonu. Po dalších budovách se nezachovaly v terénu ani stopy, zejména v západní části areálu jsou zajisté pod hromadou sutě ukryty další stavby. Zde mohly kdysi být stáje nebo jiné hospodářské stavby.

zpět na mapu okresu Hinterrhein