Graubünden

znak obce Pratval

Následující rok Jan umírá jako poslední příslušník svého rodu. Heřman z Landenbergu své dědické nároky však neuplatnil a v r. 1352 se majetkového podílu na Rietbergu zřekl ve prospěch biskupství v Churu. V lednu 1354 navštěvuje osobně hrad biskup a vystavuje zde několik listin. Do r. 1388 se pak protahovaly spory biskupství s dalšími dědici, protože na bývalý majetek pánů z Rietbergu si dělali také nároky rody z Rhazünsu a z Lumerinsu. Nakonec byli biskupstvím vyplaceni. Biskupství zde poté jmenovalo svého purkrabího. Jako první v r. 1384 je zde uveden Eglolf z Juvalty. Z počátku biskupství hrad udržovalo, ale pro stále vyšší finanční nároky na opravy bylo toto zboží dáno do zástavy.

Prvním zástavním držitel za 500 stříbrných marek byl v r. 1398 Jakub z Castelmuru. Další zástava byla provedena v r. 1409 na Konráda Rambacha, jenž byl v r. 1426 vystřídán Bartolomějem z Planty. Od r. 1447 zde hospodařil Jan Wellenberg. Dalším hradním pánem byl Jan Ringg, jenž v r. 1483 převedl zástavu na svého syna Viléma. V pozdějších dobách se držitelé i nadále často měnili. Kolem r. 1530 je zde uváděn Antonín z Travers, r. 1554 Hercules ze Salis a v r. 1617 znovu rod Planta, jenž díky dědictví na Rietbergu získává část majetku.

V zemských zmatcích, kdy byla země rozdělena mezi katolickou stranu se spojenci ve Španělsku a protestantskou část s podporou Francie, probíhaly dlouholeté a tvrdé boje. V této době bydlel Pompeius Planta na Rietbergu a byl považován za hlavního velitele katolíků. Jeho zapřisáhlý protivník Jörg Jenatsch jej proto na Rietbergu 25. února 1621 přepadl a společně se svými kumpány jej brutálně zavraždil sekerou. Tento čin byl později Konrádem Ferdinandem Meyerem literárně zvěčněn ve známé novele „Jörg Jenatsch“. Rod Salis v r. 1664 prodává svou polovinu v Rietbergu za 9 000 zlatých Krištofu z Rosenrollu, jehož synové prodávají svou část panství dále v r. 1670 rodině Buol. Ta v r. 1758 odkupuje zbylou část majetku od rodu Planta a tím po dlouhé době opět sjednocuje celé panství.

V r. 1798 Jan z Buol - Schauensteinu prodává svou polovinu svému bratru, churskému biskupovi Karlu Rudolfu. Ten zde chtěl zřídit kněžský seminář. Jeho záměr však ale ztroskotal kvůli invazi revolučních francouzských vojsk. Také v 19. století se zde často měnili majitelé. V r. 1802 zde sídlí opět rod z Traversu, r. 1803 Cadonau z Waltensburgu, nakonec rod z Bergaminu z Obervazu (oblast v Graubündenu) a r. 1822 ještě jednou rod z Traversu. Ještě téhož roku koupila Rietberg rodina Casparis. Sňatkem nakonec tuto dlouhou sérii změn ukončila v r. 1917 jedna boční větev rodu Planta.

Dnes hrad a okolní pozemky užívá a vlastní rodina Hämmerle, která na přilehlém hradním statku zemědělsky hospodaří. Hrad je bohužel veřejnosti nepřístupný.

Hrad by tedy mohl být založen na přelomu 12. a 13. stol. nebo v první pol. 13. století. Zda byl postaven na základech staršího sídla bez archeologického průzkumu nelze stanovit, ale je to možné. Původní hlavní vstup do věže byl v její severní stěně v úrovni 3. patra. Nároží je armováno masivními, místy bosovanými kameny. V 17. stol. byla však přestavěna, zejména pak její horní patra a interiér. Také základy dvoudílné obytné budovy na okraji srázu by mohly být ze stejné doby. Možná do této doby patří ještě cisterna vytesaná severovýchodně od hranolové věže.

Svůj dnešní vzhled hrad získal přestavbami v 17. a 18. stol., jenž postupně setřely veškeré středověké obranné prvky. Toto platí i pro dnešní obvodovou hradbu s cimbuřím, jenž byla postavena až v 17. století na základech původní zdi. Zajímavou stavbou z tohoto období je dvoupatrová okrouhlá věž na nádvoří, která mohla být využita jako vnitřní obrana sídla. Přístupná je podzemním vstupem a chodbou z přilehlé obytné budovy. Z doby přestavby se nám dochovaly hlavně interiéry (klenby, krby). Neobvyklý je také původní rytířský sál obložený dřevem a vyzdobený sochařskou a štukovou výzdobou.

zpět na mapu Hinterrhein