Graubünden

Okres Inn - HRADY
WILDENBERG   
zachovalý bývalý vodní hrad 
lokace :   46°41'59.44"S /  10° 5'47.15"V

znak městečka Zernez

                                  

 
 

 

 

 

 

Hrad Wildenberg sehrál v dějinách Graubündenu důležitou roli. O jeho původu a době založení však chybí jakékoliv zmínky. Dodnes zachovalá věž v centru dispozice však mohla být postavena již ve 13. stol.
 
Název Wildenberg také odkazuje na pány ze Sagogn – Wildenbergu z předrýnského údolí, jenž mohli právě být staviteli místního sídla. Tento velmi rozvětvený a mocný rod užíval svých práv a zboží nejpozději od r. 1283 v krajině kolem Zernez. Také v samotném Zernez dokonce disponovali jistým desátkem, který však Jindřich Mladší z Wildenbergu prodal před r. 1288 churskému biskupství. Zda tento obchod zahrnoval již také stojící hrad je nejasné. V r. 1296 se tento "wildenbergský desátek" dostal Engadinskému rodu z Planty, jenž v té době začínal stoupat na významu. Zda tehdy dostali do užívání hrad, opět nevíme, ale je to pravděpodobné. R. 1365 se za rozhodující účasti tohoto rodu zde konal sněm Chrámového spolku, který později vedl k založení prvního rétského Šedého spolku.
 
V r. 1377 je Wildenberg poprvé jmenován jako biskupské léno: "Dvůr ležící z Sarnetz (Zernez) zvaný Wildenberg při hradu je". Tímto je také doložena poprvé boční větev rodu Planta ze Zernezu, která se začala psát po Wildenbergu. Jakožto důležití biskupští služebníci a finančníci, zjednali si páni z Planty ve 14. stol. velmi silnou pozici v Engadinu. Dokonce jim císař Jindřich VII. propůjčil důlní právo v Dolním Engadinu. Drželi také různá cla na důležité obchodní cestě. Vztahy s biskupstvím však nebyly tak dobré, jak by se mohlo zdát. Kolem r. 1430 Konrád z Planty a Wildenbergu zosnoval dokonce únos churského biskupa Jana, za což si vysloužil církevní exkomunikaci. Koncem 15. stol. se vztahy obou stran ale opět uklidnily. Během napětí mezi biskupstvím a říší, kvůli starým právům ve Vinschgau, stál Jan z Planty a Wildenbergu na biskupské straně. V r. 1498 byl Jan také jedním ze signatářů smlouvy Chrámového spolku se Švýcary, za což byl od císaře Maxmiliána odsouzen.
 
Podle lidové tradice, v následující Švábské válce v r. 1499, Jan z Planty a Wildenbergu v bitvě u Calven zabil jednoho rytíře (obyčejní vojáci se nepočítali). Ve svých Rétských dějinách popisuje Oldřich Campel kolem r. 1570 (dílo dokončeno v r. 1582), že hrad je se třemi obytnými budovami svázán a má ještě celkově středověký ráz. V této době zde bydlel Baltazar z Planty a Wildenbergu, vnuk slavného Jana z Planty a Wildenbergu. Baltazar byl šestkrát ženatý a zplodil početné potomstvo, čímž velkou měrou přispěl ke geografickému rozšíření rodu Planta. Tento rod byl nakonec tak rozvětvený, že si mohl dovolit několikrát obsadit pozici churského biskupa. Baltazarův syn Rudolf byl kolem r. 1600 považován za velmi vlivného a bohatého muže. Udržoval obchodní a diplomatické vztahy s Francií a Itálií. Dokonce měl i velmi blízko k samotnému císaři. V Engadinu podporoval mnohé menšiny a urovnával spory.
 
V r. 1616 se však Rudolf a jeho bratr Pompeus přiklonili k habsburské straně (Rakousko – Španělská strana). Tím si ale vysloužili nenávist Engadinských. V červenci 1618, když krátce před tím Rudolf hostil na svém sídle arcivévodu Leopolda Rakouského, vytáhly početné houfy lidu před hrad Wildenberg a začali jej obléhat. Když začala být podkopávána i věž, uprchl Rudolf se svou rodinou uprostřed noci a hrad byl druhý den dobyt a vydrancován. Možná byl i větším dílem zbořen. Následné politické zmatky trvaly v Graubündenu ještě několik let. Teprve v r. 1622 se Rudolf mohl vrátit na Wildenberg při rakouské ofenzívě a znovu převzít své úřady a práva. Při následné celkové obnově poničeného sídla, bylo přistavěno jedno obytné křídlo a dostavěna věž s dnešními střílnami.
 
Po Rudolfově smrti r. 1638 střídalo sídlo často své majitele z různých linií rodu Planta, hlavně linie Planta – Steinsberg (rodová větev z Ardezu). Jan z Planty († 1650) sehrál významnou roli při výkupu rodových majetků v Dolním Engadinu z moci Rakouska. Při této příležitosti nechal hrad znovu opravit a od r. 1645 jej trvale obýval. Nechal tehdy přistavět západní křídlo a upravit jej jako nový obytný trakt. Na památku této výstavby je ještě dnes umístěn nad vstupním portálem jeho erb s erbem manželky Marie Kateřiny († 1649). Další alianční erb Hartmanna z Planty a Flandriny z Planty jen potvrzuje silnou architektonickou činnost v průběhu 17. stol. Jejich potomci a zástupci rodu Planta - Wildenberg nechali hrad znovu opravit a silně přestavět v 18. stol. a sídlili zde až do r. 1856. Tehdy jej prodali rodině Bezzola.
 
V r. 1956 jej nakonec získala do majetku obec Zernez a v původních interiérech hradu zřídila administrativní centrum. Podle posledních poznatků k největším změnám došlo v 18. stol. Mohutná hranolová věž byla opatřena nízkou, jakoby do hmoty věže vpadlou kupolí. S oběma přilehlými křídli tvoří jeden celek. Nízký zbytek obvodové hradby pak ke všemu připojuje zahradu. Jinak strohé fasády doplňují v nárožích fasádní dekorativní napodobeniny řetězů a diamantů. Vypracovaná kování obohacují zdvojená okna a balkón na západním traktu. Uvnitř jediné schodiště spojuje obě budovy, které jsou ve svém půdoryse od přízemí až po horní poschodí identické. Haly prvního patra jsou vyzdobeny skvostnou štukovou výzdobou, doplněnou klasicistní výmalbou. Tato výzdoba byla Engadinskými praktikována poměrně často a lze ji spatřit i v méně významných objektech.
 
Bývalý hrad dnes užívá místní městský úřad a další správní úřady. Část budovy obsadila také ústřední správa Nár. parku, který je nejstarším Národním parkem ve Švýcarsku, resp. v Evropě. Nad městečkem Zernes, na náhorních planinách, jsou hojná území s výskytem kozoroha, symbolu Graubündenu. Proti hradu je velké informační centrum Nár. parku.
 
Přímo naproti stojí Tuor dals Mors a na okraji obce Zernez uzávěra La Serra.
 

 
 

zpět na mapu okresu Inn