Graubünden

Okres Maloja - HRADY
BELVEDER  (Maloja) 
neogotická "hradní" věž 
lokace :  46°24'5.24"S /   9°41'25.87"V

znak podokresu Bregaglia

                                  

 
 

 

 

 

 

 
Kruhová hrbolovitá vyvýšenina ze žuly tvoří průsmyk u Maloji v nadmořské výšce 1861 m., těsně pod hranicí lesa. Vlastní uzávěra údolí u horního konce oblasti Engadin tu však chybí. Místo toho klesá terén na západ do Bergellu o téměř 400 metrů strmě dolů. Široké údolí Engadinu s jeho jezerní krajinou, je typickou formou poslední doby ledové. Od horského masivu Bernina putovala mohutná hmota ledu přes průsmyk Maloja na západ. Kotlina Bergell vznikla již dříve díky erozi řeky Maira. Zimy trvají v této výšce velmi dlouho. Velké rozdíly mezi létem a zimou, jakož i dnem a nocí, jsou v centrálních Alpách typické. Přes den v Engadinu vane údolím nahoru vítr zv. "Malojawind" a z Bergellu naopak přichází hustá mlha zvaná "Malojaschlange".
 
Nestarší nálezy odkazují na to, že se v krajině kolem Maloji již přibližně 2000 let p. n. l. usadilo obyvatelstvo, které se živilo zejména lovem. Další nálezy, které jsou asi o 500 let mladšího data, připouštějí domněnku, že sem přišli lidé s kulturou známou z oblastí dnešního Maďarska a Slovenska (!). Svědectvím jsou především nálezy mincí, vanové hroby a dekorační kameny. Z času Říma je doložena důležitá funkce Maloji díky své poloze na cestě průsmykem. Na stezce z Maloji do Cavrilu se nalézají ještě dnes římské stopy. Další průsmyky v okolí, které byly používány od raných historických dob, jsou Julier (severovýchodně od Maloji), Splügen (západně), jakož i dva průsmyky, které jsou dodnes přístupné jen pěšky. Západní, z Val Maroz směrem na Bivio stoupající Septimerpass, který je vidět od Maloji za vrcholem Piz Lunghin, jakož i jihovýchodní Muretto, z Val Forno odbočující směrem na Veltlin.
 
Také pašeráctví podél těchto cest a přes průsmyky mělo později hospodářský, politický a kulturní význam. Od 15. stol. se Maloja rozvíjela díky rolníkům ze Stampy (Bergell), kteří tu přes léto hospodařili. Původní způsob výstavby domů je v okolních samotách Cresta, Cà de Maté, Orden sopra/ Orden dent a Pila částečně ještě zachovaný.
 
Na konci 18. stol. trpělo zdejší obyvatelstvo následky napoleonských válek, když střídavě francouzské a rakouské vojsko obsazovalo a pustošilo kraj a kradlo dobytek. Byla to těžká zkouška pro rolníky z Bergellu, kteří utíkali vzhůru do Maloji si zachránit holé životy.
 
V pol. 19. stol. se objevili v oblasti tzv. „Ledovcových mlýnů“, italsky zvaných "Marmitte", první turisté a koncem 19. stol. vstoupila také do Maloji lázeňská turistika. Belgický hrabě Camille de Renesse zde plánoval vytvořit letovisko pro vznešenou šlechtu a tak nechal mezi lety 1882 až 1884 postavit kromě jiného hotel Palace (Maloja Palace), který až do začátku r. 2008 sloužil jako ozdravovna pro děti a mladistvé. Také původně anglikánský, dnes reformovaný vesnický kostelík, pochází z této doby. Aby měl co lázeňským hostům a turistům v okolí nabídnout, nechal kolem r. 1880 vybudovat neogotický zámek jménem Belveder, který se však pro jeho finanční potíže stal brzy zříceninou. 
 
V srpnu 1894 se přistěhoval do Maloji italský malíř Giovanni Segantini se svou rodinou ze Savogninu. Usadil se v domě pod romantickou zříceninou v centru městečka, kde si zřídil také ateliér. Krajina v okolí tohoto průsmyku jej inspirovala k jeho nejvýznačnější tvorbě. Zřícenina měla pro něj jistě velký význam, protože plánoval i její dostavbu. Pravděpodobně si zde chtěl zřídit také své nové rodinné sídlo, jak demonstruje skica udělaná krátce před jeho smrtí (1898). Bohužel k těmto plánům již neměl dostatek času, protože žil jen do 28 září 1899, kdy zemřel na zánět pohrudnice. Jeho dům v Maloje však jeho rodina stále vlastní a jeho potomci jej vlastní do dnes. Je pohřben na místním hřbitově včetně některý svých členů rodiny.
 
V r. 1953 došlo k prodeji celého údolí, jenž získal švýcarský spolek pro ochranu přírody (SBN), který byl zároveň podporován švýcarskou domobranou, kantonem Graubünden a jinými investory. Díky ochotě Spolkové kantonální banky Eidgenossischen Militardepartementes bylo možné v nedávné době rozšířit původní přírodní rezervaci. Věž zámku s nádherným panoramatickým výhledem na okolní krajinu  a průsmyk Maloja, byla následně opět zpřístupněna. Ostatní náklady na ochranu rezervace byly hrazeny z dárků a členských příspěvků SBN.
 
Věž je dnes ve vlastnictví společnosti Pro Natura. A jsou zde pořádány volně přístupné malířské výstavy mladých a začínajících umělců.

 

 
Giovanni Segantini
Giovanni Segantini byl italský malíř, světově uznávaný a známý ještě za svého života hlavně pro své krajinářské obrazy z Alpského prostředí. Je považován za průkopníka pointillismu, navazujícího na impresionismus. Byl jedním z nejslavnějších evropských umělců na konci 19. stol. Jeho díla jsou dnes umístěna v muzeích a galeriích po celém světě. Po celou svou malířskou dobu byl aktivní zejména v Graübundenu, kde je mu ve Sv. Mořici, v Engadinském muzeu, věnována stálá výstava.
 
Pointillismus je malířský směr, který měl dobu svého rozkvětu v letech 1889 až 1910. mezi významné umělce tohoto směru patří Jiří Seurat, Pavel Signac, Jindřich Edmond Cross, Belgičan Theo van Rysselberghe nebo Němec Pavel Baum a několik roků také Kamila Pissarro. Je to styl malby, kdy se přirozený svit reprodukuje na plátno v co nejpřirozenějších barvách (barvy se např. míchají přímo na plátně), čím se silně zvyšuje umělecký dojem z pozorovaného obrazu.

   

 
Nedaleko se nachází romantický hrad Crap da Sass u obce Surlej - Silvaplana.
 

 
 

zpět na mapu okresu Maloja