Wallis

Zenden Visp - HRADY
MEIERTURM    (St. Niklaus)     
zachovaný obytný donžon správce okresu
lokace :   46º10´32.28´´ /  7º48´5.88´´

znak obce

starý znak obce

Někdy 700 let po Kristu zde vznikla hospodářská usedlost s přesně stanovenými pravomocemi a povinnostmi. Za to byl majitel dvora povinován sionskému biskupství jako správce oblasti.
Písemné prameny ze 13. stol. dokladují, že pozemkové vlastnictví sv. Mikuláše bylo rozděleno mezi mnohé šlechtické rody, např. Elden von Visp, von Raron, von Turn, de Platea, von Aosta, von Ollon, von Lochmatter a další. Kromě toho zde mělo své příjmy také sionské biskupství.
Místní poddané měl usměrňovat jejich správce, tzv. Meier. Jeho pravomoce a povinnosti byly především hospodářského charakteru a staral se také o vymáhání ročních dávek od poddaných. Za správný chod oblasti byl přímo zodpovědný svým pánům. Tento úřad se dědil z otce na syna a ve své době byl zcela běžným typem správy kraje nebo oblasti.
První známý zdejší správce je Anselm von Chouson, který je ve spisech několikrát uváděn v letech 1218 až 1257. Také v těchto letech je sídlo uváděno pod názvem Chouson turn. Tento název byl ale postupně zapomenut a nahrazen názvem sv. Mikuláš, jenž byl do té doby používán pouze pro kostel.
Toto dědičné léno bylo také dočasně v rukou svobodných pánů von Turn. Spojením jejich majetků ve sv. Mikuláši se zbožím rodu von Raron by objasňovalo, proč Petr von Turn byl ve zdejším kraji tak mocensky silný, a způsobilo že mohl pomýšlet na vytvoření nezávislého panství na biskupské moci. V této době byla soudní moc vykonávána správci zvanými něm. Viztum (fr. vidomne). V r. 1368 byl však tento plán zmařen výrokem savojského smírčího soudu. Rod von Turn pak musel uznat biskupství v Sionu jako své lenní pány.
Když byli páni von Turn r. 1375 vyhnáni ze země, vrátil se sv. Mikuláš zpět do majetku biskupství. Po tomto roce doznal úřad správce jistých změn. S odchodem moci rodu von Turn zanikly staré pravomoce a některá práva původních pánů přešla na tento úřad, mezi jinými také i nižší soudní výkony. Možná ihned poté bylo zdejší zboží a úřad převeden jako léno na zástupce rodiny von Venetz. Díky tomu je zaznamenán jako správce kraje v r. 1394 Mikuláš Antonín von Venetz. Úřad v rukou této rodiny zůstal více jak sto let a brzy se začal nazývat Majoris.
Nejvýznamnějším známým „majorem“ ve sv. Mikuláši byl Jiří von Venetz, poprvé uvedený v r. 1485, jenž byl mimo jiné příbuzensky spjatý s biskupy té doby. Tento cílevědomý muž vykonával později také obratně dvakrát funkci zemského správce Wallisu (1494 až 1495 a pak ještě 1499 až 1501).
V r. 1618 získala obec samostatnost. Tím sv. Mikuláš odstranil ve své správě poslední zbytky feudalismu. Správce byl do úřadu volený pouze na určité období, přičemž jeho pravomoce byly zachovány. Při právních úkonech disponoval stejnými právy jako dnešní starosta obce, například měl rozhodovací právo v rámci okresu nebo možnost zasedat v zemské radě. Tehdejší správní oblast se kryje se současným okresem sv. Mikuláš.
Po r. 1552 zastává starostenský úřad rod von Täsch - Randa, který jej vykonával také v Naters a ke kterému byl bližší sv. Mikuláš následně připojen.
Jurisdikce ve sv. Mikuláši byla rozšířena také o Zermatt a změny nastaly i ve správcovství Randäjeru a Täscheru. Tento stav trval až do konce 18. stol., kdy tato „okresní demokracie“ zaniká. Poslední správce ve sv. Mikuláši byl Petr Josef Imboden, který umírá r. 1858.

erb rodu Riedmatten

 Ze sv. Mikuláše pochází také významný rod von Riedmatten. Vzestup tohoto rodu začíná zvolením Adriana von Riedmatten sionským biskupem za člena zemské rady dne 8. září 1529. Rod vymírá po 172 letech po meči Adrianem V. Riedmattenem jako 6. biskupem z tohoto rodu na sionské stolici. Příslušníci tohoto rodu se angažovali s úspěchem také v dalších úrovních veřejných služeb a v armádě.

Věž stojí v jižní části obce, přímo na staré hlavní "silnici". Jedná se o dobře zachovanou věž vystavěnou v roce 1273. V roce 1690 byla přestavěna a rozšířena.
Věž byla sídlem úřadu a správce kraje. Byla postavena na konci 13. stol. jako třípatrová obytná budova zakončená jehlanovou střechou. Dendrochronologickým výzkumem trámů ze sklepení bylo určeno datum výstavby na r. 1273. Stará kamenná věž je tedy bezpochyby nejstarší zachovalou stavbou v celém regiónu.
Typická obranná věž byla v r. 1690 zvýšena o jedno poschodí s pěti střílnami. Původní střecha byla změněna na sedlovou.
Po zániku walliské „okresní demokracie“ přešla do soukromého majetku a byla využívána k obytným účelům. V r. 1971 jí získala do majetku obec a od r. 1974 je zařazena na seznam Švýcarských památek.
V letech 1986 až 1996 byla za podpory státu, obce a nadace Pro Nikolai kompletně obnovena firmou Scintilla AG. Od listopadu 1996 je opět přístupná veřejnosti. Od r. 2000 poskytuje přístřeší muzeu horských vůdců.
Celé toto údolí je pod neustálým tlakem okolních sesuvů půdy a kamene. Výše v údolí je možno spatřit jeden z největších sesuvů svahu hory v jižních Alpách.
Nejblíže se nachází Embdaturm ve městě Stalden

 tvrz Embdaturm (Stalden)

zpět na mapu Visp

 tvrz Albon (Visp)