CZOCHA

CZOCHA něm. Tzschocha

Romanticky přestavěný raně gotický hrad

pravděpodobná podoba hradu ve středověku

foto Zany-Komárek

Romantický zámek přebudovaný z raně gotického hradu na skalnatém žulovém ostrohu nad meandrem řeky Kwisy na jejím levém břehu, asi 3 km východně od městečka Lesná (Marklissa). Dnešní podoba stavby tyčící se nad vodami Lesnianského přehradního jezera je dána především puristickými obnovami v letech 1909 až 1914, provedenými pod vedením Bodo Ebhardta. Tato přestavba však do značné míry pozměnila původní stav objektu a přidala mu řadu nových nepůvodních prvků.

Prvotní hrad byl postaven na počátku 14. st. z iniciativy knížat svídnicko-javorských k ochraně hranic nově získané části knížectví - východního kousku Horní Lužice - proti Českému království. Tehdy tu vznikly hrady Czocha, Lesna a Swiecie. První zmínka o existenci hradu se datuje do r. 1329, kdy patřil javorskému knížeti Henryku I. Po smrti Henryka I. r. 1346 se Czocha stala majetkem české královské komory a byla udělována lénem. Jeho držiteli byli postupně mimo jiné saské a slezské rytířské rody Dohnau (Donínů- připomínáni r. 1389) a Döbschützů.

R. 1417 tu sedí Heinrich von Renker, r. 1420 Hartung von Klüx. R. 1433 byl hrad dobyt husity. V r. 1453 se tu nadlouho usadil lužický vladycký rod Nostitzů. Po r. 1525 byl gotický hrad velkoryse renesančně přestavěn pro Johanna von Nostitz. Dbalo se však nejen na obytnou, ale stále ještě i na obrannou funkci objektu. Výsledkem byl opevněný zámek, jehož čelo zaplněné obytnými a hospodářskými objekty srostlými v blok staveb bylo kryto štítem opevnění s baštami ve svahu nad příkopem, snad v té době prohloubeným a rozšířeným a překlenutým vysokým kamenným mostem, který vedl do mladšího předhradí, po r. 1640 proměněného Christophem von Nostitz na zahradu s glorietem. I on však udržoval za třicetileté války hrad v obranyschopném stavu, takže odolal útoku 60 švédských žoldnéřů.

Další přestavbu prodělal objekt ve II. pol. 17. st.. Od r. 1782 náležel rodu von Uechtritz. R. 1793 však vyhořel. Nedlouho po požáru (do r. 1798) dostal sice palác novou břidlicovou střechu, ale zbytek stavby nezadržitelně chátral.

Až r. 1909 se hrad i okolní pozemky staly majetkem Ernsta von Gütschow, drážďanského průmyslníka, bankéře a milovníka a sběratele umění. Na jeho příkaz proměnil architekt Bodo Ebhardt mezi lety 1910 až1914 objekt v puristickém duchu poplatném své době v romantický historizující goticko-renesanční hrad, soukromou rezidenci zbohatlého novošlechtice a jeho privátní muzeum. Paláce byly zvýšeny a dostaly nové vysoké pseudorenesanční trojúhelníkové štíty. V rámci úprav byly novogoticky, novorenesančně či novobarokně upraveny i interiéry - malby provedl berlínský profesor Max Koch, výplně oken dvorní vitrážista německého císaře Eduard Stritt, (vlašské erby).

V následujících 30 letech hrad hostil řadu slavných návštěv - např. Wernhera von Brauna, konstruktéra německých raketových zbraní V-2 a pozdějšího otce americké rakety Saturn. Zámek přežil II. sv. válku bez poškození. Zato jeho bývalý majitel nikoliv, protože zemřel již r. 1946 v Německu. Po válce byl hrad i se zbylým vybavením zabaven polskou vládou a adaptován na armádní rekreační objekt. Dodnes se nachází v dobrém stavu a funguje jako hotel s možnou prohlídkou.

Na západě, severu a východě spadá ostroh strmými srázy k řece, na jihu je staveniště odděleno mohutným příkopem od mladšího předhradí, které stará přístupová komunikace obchází na západní straně.

Původní hrad z počátku 14. st. je dochován v jádru zámecké stavby. Na první pohled ho prozrazuje vysoký a mohutný válcový bergfrit, který dominuje jižnímu čelu nad šíjovým příkopem. Prvotní hrad měl jednodílnou dispozici zhruba tvaru obdélníka; bergfrit byl zevnitř přiložen k hradbě v pravoúhlém jihozápadním nároží, takže mohl kontrolovat jak předpolí s příjezdovou cestou, tak most, který západně pod ním překračoval šíjový příkop, i poslední úsek cesty přímo pod sebou až k bráně v západní hradbě. Válcový bergfrit je dnes zakončen mladší dvojitou kupolovitou helmicí.

Čelní jižní část hradby při bergfritu byla zesílena do formy štítové zdi. Palác se nacházel v logické poloze na severním konci hradu; jeho silné zdivo napovídá, že se jednalo o věžovitou stavbu na kosodélníkovém půdorysu (cca 14-16 x 20 m - jeden z největších ve Slezsku).

Budova paláce z počátku 14. st. byla silně pozměněna úpravami v renesanční i novogotické stavební fázi. Má čtyři nadzemní podlaží (z nichž možno dvě považovat za původní raně gotické zdivo) a je zastřešena strmou sedlovou střechou s vysokými bočními štíty a centrálním komínem. V prvním podlaží se nachází místnost s lomenou valenou klenbou, ve druhém podlaží je tzv. Rytířský sál zaklenutý 6 travé křížové klenby svedené na dva okrouhlé kamenné pilíře. Ve stěnách dva dekorativní skříňové výklenky; v jednom z nich ústí tajné schodiště v tloušťce zdiva.

Dochovala se i značná část obvodové hradby v substrukcích novějších budov. Místo mezi palácem a malým vnitřním nádvořím zaplnila v renesanční fázi (1557) další obytná zástavba o půdorysu písmene L - čtyřpodlažní, s částečně patrným sklepením, sedlovou střechou a zdobnými štíty. V její východní části se nachází tzv. Velký sál s trámovým stropem a honosnou novomanýristickou výzdobou. Dřevěná galerie na dvou iónských sloupech s řezbářskou výzdobou, novogotický krb. Západně od Velkého sálu pak je knihovna s dřevěným stropem a novogotickým vybavením (velké okno rámované sloupky, krb a knihovní skříní). V horních poschodích jsou umístěny ložnice.

Na východní a jižní straně malého nádvoří stojí čtyřpodlažní obytná zástavba z renesanční etapy (kolem 1570) s mansardovými střechami s dekorativními novorenesančními štíty se třemi řadami mělkých arkád. V její jižní části je klenutý vestibul s novorenesančním mramorovým krbem, ve východní části novobarokně zařízená Malá jídelna s iluzivní výmalbou a s klenutou chodbou při západní straně. Reprezentační schodiště vede do tzv. Velké jídelny, novobarokního prostoru se štukovou výzdobou a krbem.

Třípodlažní budovy obklopující věž v těsném sousedství pocházejí z doby kolem r. 1640, opět ovšem s novorenesančními štíty. Na všech dvorních průčelích se vyskytují četné arkýře a krakorce; stejně jako sgrafitová výzdoba pocházejí z let 1910 až 1912.

Hlavní brána z mostu od jihu v raně barokním slohu, s erbovní výzdobou Nostitzů. Portál na západní straně renesanční s korintskými pilastry.

Přední mladší čelní opevnění (parkán nad příkopem) se skládá ze složitého branského stavení na jihozápadě, nízké podkovovité bašty vedle ústí mostu a renesančního polygonálního bastionu na jihovýchodě.

V okolí hrady Świecie a Zamczysko


hrad Czarny bor	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Gościszow