stránky hradu Oron


*ORON*
*zachovalý hrad*
lokace : 46°28'27.39" / 6°47'12.35"

znak města Oron le châtel znak města *Oron la ville*







Hrad Oron je dnes kulturním a společenským centrem se zaměřením na semináře, konference, rodinné bankety a gastronomicky okázalé recepce v prostorách zařízených nábytkem z doby Ludvíka XIII. s několika prostornými krby.

Oron je již zmiňován na římském jídelním lístku co by příjemná zastávka na cestě z Milána do Mohuče. Klidné časy vystřídaly doby barbarských nájezdů, poté území bylo spravováno Burgunďany a nakonec bylo začleněno do domény opatství sv. Mořice (Wallis).

Hrad byl vystavěn v neklidných dobách na konci 12. stol. Tehdy byl střídavě majetkem významných rodů, jenž se mezi sebou hádaly o zbytky burgundského království, které bylo v úpadku po smrti Rudolfa III. Na uvolněném území vznikaly a zanikaly drobná královstvíčka, hrabství a baronské statky. V závěru hrad a příslušné zboží skončilo v rukou pánů z Oron a díky nějakým šťastným událostem se jim majetek podařilo zvětšovat, zejména pomocí dobré sňatkové politiky a dědictví.

Na konci 13. stol. byl hrad tímto rodem přestavěn v podstatě do dnešní podoby. V té době bylo panství hospodářsky zajištěno a disponovalo také velkými vinicemi směrem k Lavaux. Štěstí hrad neopouštělo, protože prošel dobou všech následujících století takřka bez destrukcí, ať již způsobených válkami nebo požárem. V r. 1388 rod z Oron vymírá po meči. Protože František I. z Oron (paradoxně František „poslední“) měl za manželku dceru hraběte z Gruyére, zdědil tento rod jeho baronské panství. Rod Gruyére měl velkou zálibu v luxusu a okázalosti. Jejich příjmy jim na tuto zálibu však brzy přestaly stačit a již před polovinou 16 stol. postupně začali části rodového majetku rozprodávat

V r. 1536 definitivně obsazuje kanton Waadt město Bern a rozděluje jej na rychtářství (správní obvody), jehož představitel je do funkce volen na dobu 6 let. Rychtáři byli často vybíráni z původních místních úředníků, jenž tuto funkci získávali jako náhradu za svou loajalitu Bernu, nebo pro něj vykonané služby. Panství Oron a jeho statky bylo koupeno v r. 1555 a ihned změněno na rychtářství. Následně se v hradních zdech vystřídalo 43 rychtářů po sobě jdoucích.

V r. 1798 vypukla ve Waadt revoluce. Poslední rychtář z Oronu, Jan Rudolf z Mulinen, byl vyzván opustit hrad a rezignovat na svou funkci. Místní obyvatelstvo mu dalo k dispozici vozy, aby si mohl odvézt své věci. Revolucionáři však již na druhý den ukončili stěhování, zejména sklepů, které rychtář nestihl vyklidit. Poškození znaku na vnější fasádě a na vrcholu kašny na vnitřním nádvoří je následkem této nepokojné doby, kdy si na symbolech Bernu vybíjeli zlost a frustraci místní lidé.

Středověká pevnost se později stala státním vězením pro vojáky a rebely. Hrad byl v r. 1801 prodán měšťanské rodině Roberti z Moudon a patřil jí až do r. 1870, kdy byl prodán rodině Gaiffe. Tato rodina zařídila vnitřní prostory mobiliářem z Francie a převezla sem i knihovnu princezny Heleny Apolonie Massalské (manželka Karla Antonína z Ligne a později manželka polského knížete Vincenta Potockého, který po její smrti daroval knihovnu její rodině). Knihovna je uložena v rytířském sálu s kazetovým obložením stropu z 15. stol. a čítá na 20 000 románů a vzácných děl.

Z počátku jim sloužil hrad po dvě generace jako venkovské sídlo, ale kvůli různým obchodním spekulacím se zruinovali, a byli nuceni hrad částečně prodat. Nakonec tuto významnou stavbu odkoupila obec.

V r. 1934 zde vznikl spolek pro záchranu a obnovu sídla, jenž v r. 1936 hrad odkoupil za 140 000 Fr, včetně nábytku a knihovny. Dnes je objekt opět v soukromých rukou a přístupný je pouze po dohodě nebo ve stanovené dny.

Nejblíže se nachází vesnická tvrz Treytorrens


hrad Gourze	zpět na mapu Lavaux-Oron	hrad Palezieux