Vaud / Waadt

Distrikt  Lavaux-Oron - HRADY
PALEZIEUX    
zaniklý hrad a nepatrné zbytky opevnění
lokace :    46°28'27.39" /  6°47'12.35"

znak městečka Palezieux

       

Z hradu jsou dnes jen zbytky nenápadných zdí, které kdysi tvořily centrum významného panství a ohrazený sad směrem ke staré hradní cestě. Název Palézieux pochází z Palatiolum (malý palác). Pod tímto původním názvem je také uváděn na jedné listině z r. 1141. Je pravděpodobné, že to býval královský majetek, jenž měl v užívání nějaký kníže, který sídlil ve zdejším paláci (proto Palatiolum).
Hrad byl postaven ve 12. stol. na křižovatce starých římských cest z Vevey do Moudon. Nikdy neměl větší význam jako sídlo v nedalekém Oron. Poskytoval skromné a těsné útočiště pánům z Palézieux. Celé sídlo bylo vtěsnáno na nevysoký pahorek, jehož pozice dovolovala ovládat jak starý brod přes řeku Broye, tak i hlavní místní komunikaci, jenž tudy překračovala řeku.
Prvním známým členem tohoto rodu byl Garnier, příbuzný rodu z Baldrate, jenž je zmíněn na jedné listině kláštera z Hautcret r. 1154. Nejvýznamnějším a nejznámějším příslušníkem rodu je Hugues z Palezieux, společník a věrný služebník hraběte Petra II. Savojského. Vykonával i nějaké funkce nebo služby pro Karla Velikého na území Waadt. Hugues však vynaložil celý svůj diplomatický talent hlavně do služeb Petra Savojského, kterému byl natolik oddán, že mu věnoval 19. března r. 1255 celé své panství ve Waadt. K tomuto činu vyzýval také okolní šlechtice. Za tuto věrnost a projevené služby jej Petr II. r. 1263 určil za svého prvního správce ve Waadt. Přestože byl tento šlechtic neustále v diplomatických službách a zastával vysoké dvorské funkce, jeho majetkové poměry nebyly tak brilantní.
Proto se jeho rodina po jeho smrti v r. 1276 nachází v těžké finanční situaci. Jeho nejstarší syn Villém II. měl tedy před sebou těžký úkol udržet alespoň panství v chodu. Bohužel nevládl takovými schopnostmi jako jeho otec. V r. 1302 žádá poručník dětí Girarda II, syna Viléma II., povolení k nucenému prodeji jejich rodového sídla, jehož zisk použije k zajištění sirotků. Tím přechází celé panství (s manským údělem) a hrad do rukou právníka Mikuláše z Billens. Tento prodej jen završil potupný pád rodu z Palezieux.
Humbert z Billens, syn Mikuláše, úpadek panství zastavil a zvyšoval důležitost panství mimo jiné i tím, že začal stavět podhradní opevněné městečko. V té době byl také postaven most v místě starého brodu. Významná je také jeho listina z r. 1344, v které uděluje doživotně obyvatelům městečka svobody a práva. Tento dochovaný dokument je pro nás významný z hlediska tehdejších sociálních, společenských a právních vztahů. Pojednává se zde o povinnostech městské a obecní policie, o předpisech občanskoprávních, trestních a procesních, je zde stanoven poplatek a daň z prodeje (jarmarků) a jsou zde stanoveny povinnosti pro jednotlivá řemesla a služby. Listina také kladla za povinnost obyvatelům města sloužit týden branné povinnosti na vlastní náklady. Zajímavá je klausule o platbě daně z nemovitosti. Tehdy bylo stanoveno, že jsou si všichni povinni změřit plochu uliční fasády a z této plochy platit každoročně daň. Ale v případě prodeje této nemovitosti, nebyl prodávající ani kupující povinen platit daň z prodeje, jak tomu bylo u jiných komodit. Jinde tehdy platil kupující daň za dům běžně „8 - 10 nádob vína“. Poplatek byl ještě navíc upraven dle profese majitele (pekař, švec, pláteník nebo kovář). Celkem dokument obsahuje 58 článků. Na konci je seznam a podpisy svědků. Ještě dnes zde můžeme nalézt jména předků některých dnešních obyvatel.
Protože panství Palézieux později Humbert z Billens prodal Petru, synovi Jana z Billens, bez souhlasu savojského hraběte, je jim vlastnictví odebráno. Amadeus VI. však nechtěl rodinu totálně oškubat. Učinil tedy příjemnou nabídku na zpětný odkup panství za cenu 2 200 florenů (...“zlaté a dobré váhy...“) Markétě z Grandson, manželce Petra z Billens dne 14. března 1363. Po krátké době však Petr umírá a vdova a dědička (dáma z Palézieux) se vdává potřetí za Rudolfa IV., hraběte z Gruyére. Později je panství za vlády Františka z Gruyére spojeno s panstvím Oron, které zdědil po své matce. S ním také sdílí další historii.
Když Bern získal zdejší území do své správy, je sídlo v Palézieux již ve velmi chatrném stavu a začíná se rozpadat. Při jedné příležitosti popisu panství v r. 1629 je popisován jako ...zámek a pevnost v Palézieux, s příkopy kolem dokola je „casy ruyne“. V r. 1773 však ještě existuje na bergfritu střecha, protože zde sídlí justiční úřad. Spíše je však místo využíváno jako popraviště a věž jako sklad materiálu na stavbu popravčího lešení, které je po vykonání rozsudku zase rozebíráno. V jednom listu z 8. března 1773 je rychtář z Oron pokárán Karlem Bedřichem Meyem, pánem z Demieville, za to že opomněl uklidit dřevo z tohoto podia.
Hrad byl složen z hranolového berfritu, postaveného nad nejvíce ohroženou stranou hradby v případě útoku, jenž poskytoval základní komfort pro pobyt velitele hradní posádky, nežli pro pobyt samotného pána. Sloužil spíše jako poslední útočiště v případě dobytí hradu nepřítelem (bergfrit).
Jednoduchá hradba obklopovala jedno malé vnitřní nádvoří. Celé sídlo pak bylo ještě chráněno dvojitým příkopem a valy, z kterých se však (ne)dochovalo nic. V areálu stával kdysi palác a další hospodářské budovy, patrně dřevěné konstrukce.

Podhradní most býval kamenný, sklenutý na jeden oblouk. Na každé straně byly nasypány dvě dlážděné rampy na vrcholu spojené, které v případě války umožňovaly most změnit na jednoduchý „barbakán“. Dříve bylo na brodě a později mostě, vybíráno clo (mýto) ze zboží a z něj pak byla financována také oprava mostů a cest. Most byl využíván až do r. 1700, kdy jej strhla povodeň řeky Broye. Opravený byl až v r. 1750 přes četné žádosti o jeho uvedení do provozu.

Dnes je nahrazen mostem moderním, rovným mostem a slouží stejnému účelu jako kdysi.....jen není vybíráno clo !!!
Nejblíže se nachází vesnická tvrz Treytorrens

 hrad Oron

zpět na mapu Lavaux-Oron

 tvrz Marsens - Puidoux