stránky hradu Janowiec


*JANOWIEC nad WISLOU*
*jedna z největších šlechtických rezidenci na Sandoměřsku*

znak okresu Pulawski








Ruiny rozsáhlého renesančního zámku s řadou fortifikačních prvků, stojícího nad strmým svahem na okraji výšiny oddělené na severní a západní straně přírodní roklí a na východě ve skále vysekaným příkopem od rozlehlé plošiny nad levým břehem Wisly. Staveniště tak má v podstatě ostrožní charakter.

Malebná silueta ruiny upoutá již při pohledu zdálky přes Wislu. Stavba byla po architektonické stránce zkoumána mnoha badateli - nejprve A. Szyszko-Bohuszem již na počátku 20. st. Další výzkum zde prováděli mimo jiné J. Jakubiec, S. Medeksza, T. Augustynek a A. Gruszecki. Archeologický výzkum byl zahájen r. 1976 M. Sydorukem a pokračoval v něm od r. 1977 M. Supryn. Výsledky těchto prací sice doposud nebyly souhrnně publikovány, avšak umožňují již v dostatečné míře rekonstruovat vývoj rozsáhlého objektu, jedné z největších šlechtických rezidencí na Sandoměřsku.

Město Janowiec vyrostlo na levém břehu Wisly proti Kazimierzu Dolnemu na místě vsi Syrokomla, jejíž počátky sahají až do raného 13. st. Tuto ves na výhodném místě u přívozu přes Wislu, náležící v 15. st. do majetku rodu Janowských (erb Syrokomla), koupil na konci tohoto století Mikołaj Firlej z Dąbrowice, původně kazimierzský starosta a později královský hejtman (1515 až 1526) a od r. 1520 i krakovský kastelán. Založil tu opevněné sídlo, protože důvodem byl právě jeho úřad v nedalekém královském Kazimierzu. Město založil r. 1537 dle magdeburského práva jeho syn Piotr, vojvoda lubelský (1538) a ruský (1545). Při příležitosti udělení městských práv zde Piotr Firlej hostil *krále Zygmunta Starého a královnu Bonu.* V lokační listině je potvrzeno, že tou dobou zde již stál jím zbudovaný zámek („arx sumtuose aedificata").

Výsledky výzkumu však kladou jeho počátky již do rozmezí let 1508 až 1526 a za jeho zakladatele tedy lze považovat již Mikołaje Firleje. Další renesanční výstavbu zde prováděl i Piotrův syn Andrzej Firlej. R. 1585 však Andrzej umírá a majiteli se nakrátko stávají Dulští.

Již před koncem 16. st. (1593) zámek získali Tarłové (erb Topór), kteří zde rovněž vyvinuli rozsáhlou stavební aktivitu. Výslednou podobu pak objekt získal za Lubomirských, kteří jej získali r. 1654 jako věno Barbory Tarłové a opravili a přestavěli jej po poničení Švédy. R. 1664 je tu doložen pobyt a práce vynikajícího *fortifikačního architekta Tylmana z Gameren*, kterému se však v případě Janowce připisuje pouze podíl na projektu o něco později postavené kaple.

R. 1783 ztratili Lubomirští janowiecké panství - údajně je prohrál Marcin Lubomirski za jedinou noc v kartách. Janowiec získal (vyhrál, někdo říká odkoupil) šikovnější či té noci šťastnější karbaník Mikołaj Piaskowski, krzemieniecký podkomoří. I on však byl člověkem rozhazovačným, držel se hesla „lehko nabyl, lehko pozbyl" a promarniv postupně veškerý ostatní majetek, zemřel v chátrajícím zámku. Po jeho smrti r. 1803 byla rezidence opuštěna a pomalu se začala měnit v ruinu.

Další majitelé už o stavbu nedbali, nikdo z nich neměl dostatek prostředků na opravy tak rozsáhlého objektu a od r. 1809 bylo zahájeno rozebírání zdiva. Navíc byl devastován procházejícím rakouským vojskem. R. 1928 ruinu odkoupil Leon Kozłowski, zastavil rozebírání zdiva a naopak se pokusil o jeho opravy. Další poničení však přinesla II. sv. válka. Kozłowski zůstal majitelem ruiny i za socialistického Polska. S opravami však přestal, neboť stejně jako ostatní měl jen holé pozadí a nemohl činnost financovat. R. 1975 pak prodal (částka v literatuře není uvedena) ruiny Muzeu Kazimierza Dolnego.

V letech 1976 až 1993 byly prováděny základní opravy, které spočívaly především v zajištění zdiva. R. 1993 pak bylo rozhodnuto dostavět část křídel a umístit sem kromě muzea i kavárnu a hotel. Záměr zatím naštěstí nebyl dokončen.


Protáhlý nepravidelný půdorys zámecké stavby byl určen tvarem přírodní výšiny - staveniště. Rozsáhlá dispozice tvaru nepravidelného polygonu byla dvojdílná, kolem dvou za sebou položených nádvoří. Zástavba tvořená kamennými a částečně i cihlovými objekty se nacházela při obvodu areálu. Přední větší východní nádvoří je pětiboké, menší zadní nádvoří na západě za ním je čtyřboké, lichoběžníkové. Odděluje je příčná zeď s chodbou a s budovou kaple vyčnívající do prostoru zadního nádvoří.

Z původního starého zámku (či spíše ještě pozdně gotického hradu) postaveného před r. 1537 se dochovaly (zřejmě) budovy ve východní čelní části dispozice (brána s baštou vybavené četnými morfologicky zajímavými střílnovými otvory), dále obytná věž s opěráky (tzv. rizalit) uprostřed jižní fronty objektu v pokračování dělící zdi, fragmenty východní obvodové hradby a část zdiva uzavírajícího původní nádvoří od západu. Nejstarším dochovaným prvkem je však podle posledních výzkumů A. Gruszeckého bašta (typu „puntone", neboť původně byla pětiboká), která stávala původně v jihovýchodním nároží zámku a později byla v I. pol. 17. st. zvýšena a přestavěna na okrouhlou zámeckou věž. Stavba této na svou dobu moderní bašty se připisuje Mikołajovi Firlejovi a je datována do let 1508 až1526. O půl století později byla spolu s jižní obytnou věží včleněna do dlouhé fronty přepychového paláce, postaveného v letech 1577 až 1585 Santi Guccim pro Andrzeje Firleje.

Palác zaujímající celou jižní frontu nad srázem byl jednopatrový, s pěti velkými sály v reprezentačním horním poschodí. Na straně do nádvoří se otvíral arkádovou chodbou s přístupem do patra. Janowiec byl Andrzejovým jediným sídlem, nelze se proto divit jeho snaze o jeho maximální zvelebení.

V příkopu pod jihovýchodní baštou byl archeologickým výzkumem doložen *protobastion s nárožní válcovou věží,* který snad nahradil (nebo zdvojoval?) později přestavěnou pětibokou baštu. Ohromná půlkruhová bašta v severovýchodním nároží čela pochází zřejmě až z konce 16. st., ale vznikla asi na místě starší Firlejovské.

Na přelomu 16. a 17. st. byl Tarły v prodloužení hlavního paláce směrem k západu na zadním nádvoří vybudován další téměř symetrický palác (západně od obytné věže-rizalitu), taktéž s jihozápadní nárožní válcovou věží, převyšující (obdobně jako jihovýchodní věž) palácovou stavbu o dvě podlaží. Celý palác dostal vysokou pozdně renesanční manýristickou atiku, která se zřetelně uplatňuje na Dahlbergově rytině z poloviny 17. st. V současnosti je tato atika částečně rekonstruována na východní straně východního paláce, zatímco vnější stěna západního paláce je ukončena mladší rokokovou nástavbou s řadou čtvercových okének pod členitou římsou.

Ze stejné doby (počátek 17. st.) pochází také zčásti restaurované červenobílé horizontální pruhy a svérázné rustikální figurky žoldnéřů na čelní východní fasádě. Vybudováním (či spíše novostavbou a vylepšením) severní hradby se střílnami ve dvou úrovních na počátku 17. st. pak bylo jasně vymezeno v dnešním smyslu zadní nádvoří.

Při opravách prováděných Lubomirskými po švédských nájezdech bylo na severu vybudováno nové vystupující křídlo, které obsahovalo velký reprezentační (taneční?) sál zaujímající dvě podlaží. R. 1676 byla vystavěna barokní zámecká kaple vystupující z dělící zdi k západu do zadního nádvoří. Janowiecký zámek byl tehdy jistě vrcholně kvalitní a pohodlnou stavbou, ale jeho opevnění bylo již zastaralé a nefunkční.

Za Antona Benedikta Lubomirského v pol. 18. st. (v letech 1727 až 1761) byla okna a vnější fasáda jižního paláce vyzdobena rokokovými dekoracemi.

Dlouhodobé výzkumy i od r. 1976 probíhající konzervační práce, umožňují stále lepší poznání objektu. Ten je dnes veden jako trvale udržovaná zabezpečená ruina, s některými částmi rekonstruovanými, přístupná po dřevěném mostě přes příkop. Před zámkem stojí dvůr (skanzen), kam jsou prováděny transfery dřevěných lidových staveb z okolí, včetně srubového dvorce z 18. st., stodoly z 19. st., špýcharu a dalších hospodářských stavení. Měla by tu vzniknout expozice šlechtického bydlení a hostel.

Hradní muzeum je zřízeno v znovu dostavěném severním křídle, přístupné jsou i interiéry „ruinózního“ původně čtyřpodlažního východního křídla s částečně rekonstruovanou arkádovou chodbou. Z jižního paláce stojí jen vnější stěna se zbytky restaurované atiky, část přízemí a otisky příčných střech. Zbytek objektu (zadní nádvoří, válcové věže) je zatím uzavřen. Práce ale pokračují - v nedávné době byla opravena jihozápadní věž a krátké západní křídlo. V areálu je možné se občerstvit v nárožní půlkruhové baště (včetně piva).

V okolí nalezneme na druhé straně řeky hrad Bochotnica a nedaleko Kazimierz Dolny


hrad Bochotnica	zpět na mapu kraje Lubelskie	hrad Kazimierz Dolny