Polsko

Kraj  Lubelskie  - HRADY
KAZIMIERZ DOLNY      
jedno z nejstarších měst na území Polska vystavěné na místě slovanského hradiště
znak města a okresu

znak města

Relikty královského hradu stojí na strmém zalesněném ostrohu vybíhajícím z planiny nad Wislou k jihozápadu, severovýchodně nad městem.
Poznání historie hradu, jeho rozsahu a stavebního vývoje umožnil archeologický a stavebně historický průzkum, který proběhl v obou jeho částech v 60. a 70. letech 20. století.
Osada Kazimierz byla založena na konci 12. st. či nejpozději v první polovině 13. st. a náležela původně krakovským zwierzynieckým premonstrátkám. Jméno získala zřejmě po svém zakladateli - knížeti Kazimíru Spravedlivém.
Již ve 13. st. tu byla zřízena celní stanice. K ochraně výběru cla byl později postaven hrad, podle kronikáře Jana Długosze až králem Kazimírem Velikým. V pozdějších dobách se královský hrad, osada i clo nacházely často v rukách zástavních držitelů, neboť zde byl r. 1501 vytvořen samostatný starostenský úřad. Nejdéle, vletech 1509 až 1644, držel zdejší starostenství rod Firlejů, kteří si kvůli tomu zřídili i honosné sídlo nedaleko za řekou v Janowci.
Celé 16. st. a I. pol. 17. st. byly zlatým věkem Kazimierza. Bohatl z rozvíjející se obchodní stezky na toku Wisly. Toto bohatství se projevilo renesančními přestavbami hradu i výstavbou ve městě. Nedaleko říčního břehu bylo postaveno množství špýcharů a obchodních skladišť. Úpadek a pozvolné chátrání hradu nastalo zejména po poškození při švédských vpádech a útocích Rákocziho oddílů v letech 1655 až 1657 a po ničivém požáru r. 1663, který přežilo pouhých 30 měšťanských domů. Další škody přinesly švédské útoky v letech 1707 až 1714. Inventář z r. 1774 udává, že hrad byl tou dobou již zcela opuštěn. Ranou pro obchod a říční dopravu bylo z hlediska Kazimierza i samovolné přeložení koryta Wisly dále od města a přístavních objektů. Město pak ustrnulo ve svém vývoji a díky tomu se zde dochovala řada historických památek.
Poslední vojenskou (i když jen epizodní) roli sehrál opuštěný a rozpadající se hrad dne 18. května 1831 během tzv. Listopadového povstání, kdy se v jeho zdech bránili povstalci útočícím Rusům. V té době patřily město i ruiny hradu Czartoryským, kteří si postavili honosný zámek v Puławách. Za jejich účast v povstání jim však byl Kazimierz Dolny i jejich ostatní majetky zkonfiskovány.

V současnosti je hrad zajištěn a zpřístupněn jako trvale udržovaná zabezpečená ruina

Fortifikace se skládá ze dvou částí: vlastního hradu na nižším výběžku ostrohu přímo nad městem a z válcové věže, stojící jako „předsunuté" opevnění zhruba o 20 m výše na hřebeni severovýchodně nad hradem ve vzdálenosti asi 180 m. Oba díly nikdy netvořily jednotný, společně opevněný objekt.
Ani výzkumem se nepodařilo přesněji doložit dobu vzniku válcové věže na hřebeni nad hradem. Většina badatelů věž považuje za nejstarší část hradního komplexu v Kazimierzu Dolnem, za strážnici a ochranu celní stanice. Její výstavba bývá dle analogie přisuzována již Vladislavu Lokýtkovi, přesnějšímu datování se badatelé vyhýbají. Je postavena z lomového vápencového kamene, má průměr 10 m, tloušťku zdiva v přízemí kolem 4 m a její výška dosahuje 20 metrů. Stála pravděpodobně zcela volně, obklopena jen vnějším palisádovým opevněním s brankou, obdobně jako jiné válcové věže nejstarších kamenných hradů na Krakovsku. Archeologický výzkum odhalil jen torzo dřevěného opevnění, žádnou hradbu. Vchod do věže se nachází ve výšce 6 m, původně byl dosažitelný pouze pomocí odstranitelného dřevěného schodiště či žebříku. Z jejího vrcholu je skutečně dobrý výhled jak na dolní hrad a město, tak na část toku a údolí Wisly, což ji předurčovalo k její funkci. Nepochybně jde opravdu o věž z I. čtvrtiny 14. st.; někdy zvažovaná hypotéza o tom, že jde o mladší předsunutou věž blokující hřeben a vyvýšený prostor v předpolí jako součást opevnění dolního hradu nemá opodstatnění.
Archeologický výzkum areálu dolního hradu prokázal alespoň zčásti pravdivost slov Jana Długosze o jeho založení Kazimírem Velikým. J. Teodorowicz-Czerepińska soudí, že výstavba byla zahájena ve 40. letech 14. st., tedy v době po tatarském vpádu r. 1341, kdy se ukázala potřeba ochránit kamenným opevněním nejen celní službu, ale početnější množství obyvatel a vojáků.
Prvotní hrad sestával z obvodové hradby, uzavírající plochu polygonu o rozměrech 30 x 65 m. Vjezd do hradu se nacházel pravděpodobně na severovýchodě, zhruba v místě dnešní brány, v tehdejší zalomené hradbě čela hradu, dnes neexistující a odkryté pouze archeologickým výzkumem K.Sicińského v 60. letech. Obytná zástavba z tohoto období nebyla blíže rozpoznána. K přenesení lokality došlo zřejmě vzhledem k potřebě zajistit nejen strážní službu, ale také dostatek prostoru pro od ní oddělenou obytnou funkci. Strážní a pozorovací válcová věž byla zřejmě nadále v nezměněné podobě ještě delší dobu využívána - nenese žádné stopy zničení.
Do mladší stavební fáze (přelom 14. a 15. st.) kladou badatelé výstavbu vícepodlažní (asi 4 či 5) obytné hranolové věže, přístupné z prostoru nádvoří a vystupující celým svým objemem z linie severozápadní hradby. Má čtvercový půdorys o straně 10 m dlouhé a její vnější nároží jsou již od doby výstavby podepřena mohutnými nakoso postavenými opěráky. Narozdíl od zbytku hradu (místní vápenec - lomový kámen) je postavena důsledně z cihel. Dnes je na dochovaném přízemí tohoto donjonu umístěna vyhlídková terasa.
Následující výstavba, datovaná již do počátku 15. st., spočívala ve vybudování obytného křídla (původně snad dvoupodlažního, s ven vystupující věží) v jihozápadní části nádvoří, vzhledem k terénní konfiguraci snad na místě staršího paláce. Jeho původní vnitřní dělení je dnes již nečitelné.
Ještě o něco později, asi až ke konci 15. st., bylo k severozápadnímu úseku obvodové hradby z vnější strany do svahu přistavěno druhé obytné, dvoupodlažní palácové křídlo. Nejpozději do této doby lze klást i vybudování rovně běžící silné čelní hradby na místě původní lomené v severovýchodním čele hradu i s novou branou a bočními opěráky. Hrad tak získal dnešní půdorysný tvar protáhlého lichoběžníka. Údajně až tehdy byla v nádvoří vyhloubena studna. Modernizace a přestavba, provedená v průběhu 16. st. rodem Firlejů, se projevila vybudováním nástaveb na obytná křídla tak, že dosáhla sjednocené výše 3. podlaží, vybavením všech hradních staveb typickou vysokou renesanční atikou patrnou na akvarelech Zygmunta Vogela z r. 1792 i na starých vedutách z počátku 19. st. a zavedením renesančních slohových architektonických tvarů a detailů.
Atiky z velké části zanikly již před pol. 19. st., hrad byl však v průběhu 19. a 20. st. opakovaně podroben (doslova) restauračním zásahům, což se na dochovaných konstrukcích silně negativně projevuje.
V okolí nalezneme hrad Bochotnica a za řekou Janowiec

hrad Janowiec nad Wislou

zpět na mapu kraje Lubelskie

 hrad Solec nad Wislou