Ogrodzienec


*OGRODZIENEC (PODZAMCZE)*
mohutná zřícenina skalního hradu (pevnosti)

znak města	znak Bonerů







další foto hradu	detaily hradu (klikni brána)	vnitřní prostory

Zbytky opevněné stavby, zakonzervované ve formě zříceniny, jsou položené na boku skalnatého návrší, jižně od vsi. Hrad z důvodu své malebnosti a rozlehlosti budil velkou pozornost „starožitníků“ již v 19. st. Současní badatelé mu věnují též velkou pozornost. Průzkum vykopávek, vztahující se především k dolnímu hradu, jakož i dozor během odstraňování sutin v prostoru horního hradu provedl v letech 1959-1966 W. Blaszczyk. Archeologický průzkum v letech 1964-1971 vedl A. Gruszecki. Hrad dosud nemá zpracovanou vyčerpávající monografii o své historii, a v dnešních publikacích jsou nepříliš správně popsány jeho rané dějiny.

Ves Ogrodzieniec jako farnost v lelowském děkanátu zmiňují dokumenty od r. 1337, naopak hrad, nosící ten samý název, zmiňují prvně psané zdroje až od r. 1386. V tom roce Vladislav Jagelonský udělil dědičně opevněný objekt, společně s rozlehlým panstvím a usedlostmi, a lubelské starostenství krakovskému číšníkovi Włodkowi z Charbinowic erbu „Sulima“.

O nejstarších dějinách hradu se dozvídáme naopak z dokumentu sepsaného v následujícím roce. Je v něm totiž potvrzeno, že před Włodkem objekt vlastnil doživotně z udělení krále Kazimíra Velkého, maršálek polského království Przedbor z Brzezia, a že v té době zaplatil značnou částku na jeho vybudování.

V r.1470 hrad jakož i okolní přilehlé majetky koupili od Sulimů bohatí krakovští měšťané Imbram a Petr Salomonovi. Po nich panství Ogrodzieniec přecházelo postupně do vlastnictví Rzeszovských, Pileckých a Chelmských.

Velké rozšíření středověkého hradu bylo uskutečněno teprve za Bonerů, kteří převzali Ogrodzieniec po Chelmských. Zvlášť zásluhu na rozšíření rodového sídla měl Seweryn Boner, správce královských důchodů v Krakově v letech 1524-9. Přestavba hradu pokračovala i za jeho syna Stanislava, bieckého starosty. Následujícími dědici byli postupně : Mikuláš Ligęza, Firlejové, Stanislav Warszycký a Męcińský.

Hrad byl několikrát poničen nájezdy cizích vojsk. Poprvé ho dobyli v r. 1587 vojska uchazeče o polský trůn, arciknížete Maximiliána Habsburského. V době „potopy“ (30-ti leté války) se opevněného sídla zmocnili Švédi, ale jak je popsáno v inventáři sepsaném r. 1665, neprovedli na něm velké škody.

Stavba značně utrpěla teprve požárem založeným r. 1702 vojsky švédského krále Karla XII. Od té doby se hrad pomalu měnil ve zříceninu a na počátku 19. st. se započalo s rozebíráním jeho zdí.

Konzervační práce směřující k zachování hradu v podobě zříceniny a zpřístupnění pro turisty, byly započaty v r. 1949 a ukončeny až r. 1973. Výzkumy uskutečněné v průběhu konzervačních prací, neposkytly významnější zjištění v tématu uspořádání (systému) prostorů středověkého hradu, když jeho zbytky podlehly většinou zničení v době budování raně renesančního sídla (rezidence).

Prvotní hrad, fungující ve 14. a 15. st. zaujímal vrchol kopce. Je možné, že od severozápadní strany, zbavené přírodní ochrany v podobě strmých skal, existoval zemní val nebo zeď. Ranná vnitřní dřevěná budova byla nahrazena v 15. st. zděnou obytnou věží, založenou na východní skále, která měla jistě 3 podlaží, jakož i postavené obytné křídlo na jižní straně. Uvnitř hradu se nalézala zděná nádrž (cisterna) na vodu. Vchod do nádvoří vedl bránou v jihovýchodní části, umístěná v rozsedlině (spáře) mezi 2 skálami.

V letech 1532 – 47 v době velkého rozšíření provedeného Sewerynem Bonerem, bylo vybudováno severní křídlo, u kterého byla ve skále vytesána studně. Rozšíření podlehlo rovněž jižní křídlo, zesílené tehdy 2 vybudovanými věžemi. Třetí věž byla postavena na místě původního vjezdu. V ní umístěná brána, opatřená padacím mostem s protiváhou, do které vedla příjezdová cesta podepřená na pilířích. Stanislavu Bonerovi, který pokračoval v díle svého otce, se připisuje vybudování čtvrtého, západního křídla, uzavírajícího hlavní nádvoří, jakož i zpevnění hradu od jihu postavením velkého pavilónu na pravoúhlém (obdélném) půdorysu, zvaného „kuří noha“. Jistě rovněž Stanislav B. (nebo Mikuláš Ligęza ??) zbudoval před jižní baštou opevněnou budovu zvanou „bašta“, která likvidovala mrtvé pole postřelování a kryla vstup do horního hradu.

Vůči rozlehlosti založení rezidenčně – obraného, majícího rovněž své hospodářské zázemí, na podhradí a horní hrad, další rozšíření hradu nebylo nutné. Teprve v pol. 17. st. Ondřej Firlej vystavěl nad baštou mramorový sál a přestavěl budovu v barokním stylu. Podrobný popis úplně rozvinuté rezidence charakterizoval určení početných hradních příbytků a jejich vybavení, podávají 2 inventáře z let 1665 a 1699.

Hrad, poškozený v době válečných (vojenských) operací, opravil nový dědic Stanislav Warszycki. Jeho úsilím bylo ohrazeno podhradí obvodovou hradbou s bránou a padacím mostem, jakož i vybudování uvnitř obvodu opevnění dodatečně stájí a kůlny. Byly to poslední investice do výstavby na ogrodzienieckém hradě.

Nepříliš jasně se naznačují počátky dějin hradu obohatili v poslední době výsledky archeologických výzkumů provedené B. Muzolfem a hoře Birów, sousedící s hradištěm. Byly tu odkryty zbytky dřevěné opevněné budovy užívané od konce 13. století do poloviny století následujícího. Mohou to být pozůstatky původního Ogrodzience.

Po zaplacení vstupného je hrad veřejnosti přístupný a na jeho prohlídku počítejte s delším časem. Okolní skály jsou horolezeckým terénem.

V okolí hradu se za II. sv. vedli těžké boje a načas se zde ustálila fronta.

V okolí se nachází hrady hlavně jihovýchodním směre v sousedním Malopolsku.


hrad Mirów	zpět na mapu kraje Slaskie	hrad Olsztyn