Dürnstein

DÜRNSTEIN

nejlépe položená zřícenina hradu v Dolním Rakousku z daleka dobře viditelná, stojící na rozeklaném skalním masivu nad stejnojmenným městem.

pohled na hrad od "vody"

Oblast kolem dnešního Dürnsteinu byla darována v I. pol. 11 stol. králem Jindřichem II. klášteru v Tegernsee. Od I. pol. 12 st. je toto zboží ve vlastnictví rodu von Kuenring. První listinné zmínky pochází z r. 1157 a jsou spojovány s Hadmarem II. von Kuenring. Hrad se stává rodovým sídlem a centrem panství. Účast příslušníků tohoto rodu na šlechtickém povstání proti vévodovi Bedřichu II. vede k obležení hradu a jeho částečnému zničení. Další povstání, tentokráte proti Habsburkům r. 1295, způsobuje, že r. 1296 bezpodmínečně kapituluje tehdejší odbojný majitel panství, Leuthold I. Posledním příslušníkem tohoto rodu byl Leuthold III., jímž r. 1355 rod vymírá.

Velkou část takto uvolněného prostoru kupuje vévoda Albrecht II. (1356). Následujících více než 200 roků je panství Dürnstein spravováno zemskými úředníky nebo dáváno do zástavy různým šlechtickým rodům. V letech 1365 až 1429 je toto zboží v držení rodu von Maissau, od r. 1430 do r. 1480 je ve vlastnictví rodu von Eitzinger.

Na stavu panství se nepříznivě podepsaly nájezdy husitů v r. 1428 a 1432. Po nich následovalo „hospodaření„ císařských vojsk (od r. 1458). Od r. 1490 je zde jmenován, jako správce, zemský úředník. Při popisu majetku panství v r. 1548 je hrad uváděn “jako na spadnutí“.

Konečně r. 1572 je hrad a jeho příslušenství prodáno jako dědičné léno Reichardu Streunovi von Schwarzenau. Ten jej nechává v r. 1586 konečně opravit. R. 1609 kupuje panství rod von Zelking. Ti naopak nevěnují hradu nejmenší pozornosti a tak se nelze divit, že již r. 1625 je opět označován jako “na spadnutí“. Tato hradní troska je r. 1634 prodána i s okolním zbožím rodu von Zinzendorf. Za jejich panování je hrad r. 1645 oblehnut a dobyt švédskými vojsky. Po jejich krátkém pobytu je hrad při odchodu poškozen.

O dvacet let později (1663) kupuje zubožené panství s hradem Konrád Baltazar, hrabě ze Starhembergu. V jeho zájmu je logicky obnovení prosperity kraje a ne oprava, nyní již bezcenného hradního areálu, proto je r. 1679 popisován jako neobyvatelný. Jeho potomci vlastní tyto trosky do dnešní doby. Zřícenina hradu patří k nejlépe položeným hradům v Dolním Rakousku a je již z daleka dobře viditelná na rozeklaném skalním masivu nad stejnojmenným městem.

Lokalita je tradičně rozdělena na horní hrad a opevněné předhradí, jenž využívá jako opevnění částečně i skaliska stoupající od městského opevnění. Většina zdí na předhradí pochází až z pozdního středověku, přestože se zde nachází i zbytky zdiva z II. pol. 13. st. Předhradí od jádra odděluje brána v jižní obvodové hradbě horního hradu. K ní se přicházelo po rampě z nádvoří. Na svou dobu velmi vyvinutá stavba byla později přestavěna na baštu o rozměrech 9 x 3 m. Existují domněnky, že v severozápadní části dispozice se na skalním masivu nacházel původní bergfrit.

Nejstarší část hradu má základ v hranolovém románském donjonu, z bosovaného zdiva umístěném na západním okraji hradní dispozice. Ta má i přes extrémní výškové rozdíly, poměrně pravidelné rozměry cca 30 x 27m. V západní části areálu se nachází pozdně středověká, podsklepená obytná (sálová) budova o rozměrech 24 x 8,5m, k níž z východní strany přiléhá hradní kaple s půdorysem 9,2 x 5,2m a apsidou. Z jihu přiléhalo k jádru předhradí, jenž v západní budově obsahovalo vstupní bránu. V jižní části areálu vznikla v I. pol. 13. stol. sálová budova o rozměrech cca 8 x 18 m.

V okolí se nachází hrad Senftenberg


hrad Albrechtsberg	zpět na mapu okresu Wachau	hrad Falkenberg