Schallaburg

SCHALLABURG

Evropská perla renesance. Románský hrad v gotice přestavěný a doplněný renesančním zámkem, později barokním opevněním.

letecký pohled na hrad - zdroj internet

pohled na hrad přes turnajový dvůr

půdorys hradu další foto zde (klikni brána)

Dnešní hradní kopec byl prokazatelně osídlen již kolem 1000 př.n.l. Své jméno lokalita získala dle nedalekého potoka, který je zmiňován už v 9.st. n.l. jako „Scalaha“. V 10.st. n.l. kolonizovala okolní krajinu bavorská rodina von Sighardinger a založila zde novou rodovou větev hrabat von Burghausen. Příslušníci této větve, pobývající v okolí, se začali nazývat von Schala.

Spojením menších majetkových celků Pielach, Loosdorf a Schallaburg, se postupem času vyvinulo panství Schalla. Prvním známým majitelem byl hrabě Sighard von Schala, který byl v Řezně r. 1104 zavražděn. Jeho stejnojmenný syn byl ženatý s dcerou markraběte Leopolda II - Rakouského. Právě on je pokládán za stavebníka jádra hradu. Krátce po r. 1190 však tento rod vymírá. Poté se zde často střídají majitelé.

Tento neklid se na čas ustálil v r. 1286, kdy hrabatům von Zelking byl hrad propůjčen do zástavy Albrechtem I. Tyto majitelé mají na svědomí další zásadní přestavbu hradu, při které došlo k podstatnému zastavění volného prostoru a zesílení opevnění. Od r. 1413 zastávali u dvora vysoké soudní funkce a tudíž požívali značných výhod.

Dědictvím po rodině von Zelking r. 1450 přechází tento majetek na šlechtický rod von Losensteine. Christoph Losenstein byl císařský rada a kapitán osobní stráže následníka trůnu. Jeho syn, Hans Wilhelm, nechal středověký hrad rozšířit o reprezentativní renesanční zámek. Také nechal vystavět nedaleký zámek Loosdorf, jakožto centrum panství a protestantského vyznání. Hans Wilhelm byl velmi osvícený člověk. Založil zde r. 1574 universitu pro mladé šlechtice, nechal vystavět nový farní kostel a další. Bohužel r. 1601 umírá, a přestože byl dvakráte ženatý, zůstal bezdětný. Zůstaly po něm jen obrovské dluhy (v tomto moc osvícený nebyl...) a závazky. Dědic, synovec Georg Christoph, se rozhodl tuto situaci řešit odprodejem hradu a příslušného zboží, svému tchánovi, Georgovi von Stubenberg, který však musel z náboženských důvodů r. 1660 majetek prodat rodině Kletzl von Altenach.

Po sto letech rodina von Altenach jest vystřídána baronem Bartolomějem von Tinti. Za těchto majitelů byl hrad několikrát rekonstruován a rozšířen. Naposledy to byla rekonstrukce arkádového dvora v letech 1906 až 1908. Potomci Bartoloměje zde seděli až do r. 1940, kdy prodali hrad západoněmeckému baronu Josefu von Nagel-Doornick.

Po skončení II. sv. války zabavily hrad ruské okupační jednotky, které se zde chovaly neuvěřitelně barbarským způsobem, např. vzácné terakotové sochy používaly jako terče pro cvičnou střelbu...! K částečné změně došlo až v r. 1955, kdy byl majetek navrácen původním majitelům. Ti však pro nevyjasněné vlastnické vztahy dalších 10 let památku neudržovali a chátrání pokračovalo.

Na lepší časy se začalo blýskat až v r. 1967, kdy Schallaburg získalo do péče Dolní Rakousko a okamžitě začalo s jeho postupnou rekonstrukcí. Od r. 1971 je zde umístněno regionální kulturní centrum a minimálně jednou ročně se zde konají velké výstavy.

Hradní komplex je rozdělen do dvou částí. Starší, vystavěná ještě v románském období a postupně stavebně upravována, a mladší renesanční část, která je doplněna o barokní opevnění.

Nejstarší na „starém zámku“ je velký donjon o rozměrech základny 23 x 11,5 m a tloušťkou zdiva až 2m. Dosud zachované zdivo se vypíná do výše 20m. Původně byl 5-ti podlažní se vstupem v 7m na západní straně. Vnitřní prostory byly rozděleny plochými stropy, později klenutými. Třetí patro bylo tvořeno téměř 7m vysokým rytířským sálem. Zde se dochovalo několik sdružených oken. Po výstavbě nedalekého renesančního zámku, byl tento donjon, též nazývaný "Poggenhammer", opuštěn a k obytným účelům již nepoužíván. Od 18.st. se nachází částečně zřícen – zachovány zůstaly pouze obvodové stěny. Ohradní kamenná zeď obepínala celý původní areál v průměrné výši 12 až 15m, a do dnešních dob se z ní zachovalo téměř 100m délky. Tehdy chránila kromě již zmiňovaného donjonu, ještě bergfrit, kapli a 12m hlubokou cisternu na vodu. Z románské doby pochází ještě kdysi volně stojící kaple na jihovýchodním předhradí, která byla ve 14. st. goticky upravena a ještě jednou v 18.st. Původně se zde nacházela hrobka Jan Viléma Losensteina, která byla později přenesena do farního kostela v Loosdorfu. Náhrobek pochází pravděpodobně od řezenského sochaře Jana Potzlingera (1535-1603). Po hradním bergfritu se zachovaly pouze základy. Původně měl cca 9m v průměru a dosahoval výšky 15 až 20m.

Výše popsaný hrad byl ve 14. a 15.st. rozšířen o hospodářské a další obytné budovy, sestavené kolem malého nádvoří. Dominanta dnešního hradu, 7.p. věž, přestože stojí v prostoru jádra hradu, je dílem renesančních estetiků a plní pouze funkci pohledovou.

V renesančním období přišla doba největších stavebních změn. Výstavbou renesančního zámku byl prostor hradu více než dvojnásobně zvětšen. Tím se stal nejvýznamnější renesanční stavbou na území Dolního Rakouska. Jeho arkádový dvůr patří mezi nejkrásnější v Evropě. Celý dvůr je nádherně vyzdoben plastikami, sochami, erby a malbou.

Předchůdcem zámku byl hospodářský dvůr vystavěný mezi lety 1540 až 1550 na severní, čelní straně. Od r. 1570 následovala další výstavba východního a západního křídla ve dvoupatrové výši. Nároží byla vyztužena věžemi.

Koncem 16. a počátkem 17. st. bylo staré hradní opevnění doplněno ještě o moderní, raně barokní, konstruované dle tehdejších vojenských zásad. Byla vybudována opevněná vstupní, věžovitá brána s postraními, dělostřeleckými rondely, do které se vcházelo po mostě přes 6m hluboký příkop. O datu výstavby vypovídá letopočet umístěný nad vstupním portálem, což je r. 1573. Nad vstupní branou je dosud dvojitý erb Losenstein-Scharffenberg. Přes malé nádvoří se návštěvník dostane na velký arkádový dvůr, jenž je na jižní straně opevněn menšími rondely, parkánem a příkopem. Nároží jsou zesílena věžemi. Na severní straně se nachází velká bašta, určená pro palebné postavení děl. Před obvodovou hradbou „starého hradu“ se nachází tzv. „Rytířský turnajový dvůr“ o rozměrech 106 x 60m. Původně sloužil jako nechráněný prostor pro postřelování nepřítele, v době míru pak k zábavě, později jako park a odpočinkové místo.

Více na www.schallaburg.at

V okolí se nachází hrady Sichtenberg a Zelking


hrad Senftenberg	zpět na mapu okresu Wachau	hrad Schönbühel a.d. D.