Loosdorf

LOOSDORF

původně renesanční hrad, přestavěný na zámek, klasicistně upravený

Předchůdcem dnešního zámku byl hrad, snad vystavěný na počátku 14 st. Konrádem Gnauzzem. Listině jmenovaný je poprvé r. 1320. R. 1380 je panství ve vlastnictví rodu von Fallbach, kteří vystřídali rod von Streubesitz, jenž měli panství propůjčeno lénem. R. 1394 získává hrad a k němu náležící zboží, Jan Schenk von Ried a r. 1411 je vystřídán Jorgem a Janem Schenkem von Seebarn. O pět let později je hrad poprvé označován jako "pevnost Lostorff".

První zkáza hradu přichází r. 1432 skrze husitské bojovníky, kteří hrad dobyli, vydrancovali a nakonec vypálili. Sídlo bylo pak po několik desetiletí neobyvatelné a místo pustlo. Od r. 1443 vlastní panství rod von Eytzing. Ti nechávají v poslední čtvrtině 15. st. na úpatí kopce vybudovat v podstatě nový hrad a řádně nechávají nové sídlo opevnit a to tak, že odolal úspěšně dobývání vojsky uherského krále Matyáše Korvína.

Po vymření rodu von Eytzing r. 1494 získává panství významný rybníkář Dolního Rakouska Leo Schneckenreuter. Ten je vystřídán r. 1531 plukovníkem z Raabu a rytířem Adamem von Gall. Pod jeho velením osvobodilo vojsko město Gran (Esztergom) od Turků. Za tento čin mu bylo panství císařem Ferdinandem I. dáno lénem. Někdy v tomto období byl hrad přeměněn na renesanční zámek. R. 1606 získávají panství hrabata von Thurn, ale hrabě Jindřich Matyáš Thurn je dán r. 1620 do klatby a tak je jeho majetek zabaven. Tím bylo zahájeno období rychlých změn majitelů.

V době třicetileté války utrpěl Loosdorf velké škody. Švédové při svém pobytu způsobili na tehdy dvoupatrovém zámku tak velké škody (1644), že když došlo k jeho rekonstrukci r. 1680, byla provedena v podstatě nová výstavba prvních pater. Od r. 1732 patřilo panství do majetku Emanuela von Liechtenstein. V podstatě je pokládán za tvůrce současného zámku a přilehlého kostela. Po jeho nástupci, knížeti Janu von Liechtenstein, byly nazvány nově vystavěné romantické ruiny na základech původního hradu v nedalekém lese "Honzíkův hrad" a na jeho památku zde byl vztyčen obelisk. Liechtensteinské panství tehdy řídil správce Petri, který zde založil r. 1803 centrum rakouského chovu ovcí Merino.

Rod von Liechtenstein byl vystřídán Michaelem Hengelmüllerem a ten r. 1834 markýzem Bedřichem Augustem Piattim, jenž pocházel z kraje kolem Verony. Jeho potomkům patří loosdorfský majetek do dnes. Hraběnka Margareta von Piatti-Collalto byla vášnivá sběratelka starožitností, zvláště nábytku a porcelánu. Její vášeň byla tak veliká, že zámek byl před II. sv. válkou plný až pod střechu uměleckými předměty. Po skončení války byl zámek vydrancován ruskými vojáky. Ve sklepeních nalezený porcelán byl úmyslně roztříštěn, účetní knihovna vyhozena okny ven do parku a fasády sloužily jako tréninkový cíl pro cvičné střelby. Když byl zámek navrácen původním majitelům v r. 1956 zahájili ihned náročnou rekonstrukci. Dnes je zámek opět opravený a dobře udržovaný. Je zde umístěna největší rakouská sbírka cínových figurek, která je po předchozí domluvě zájemcům přístupná.

Zámek je nepravidelná čtyřhranná a dvoupatrová budova. V západním rohu, na straně přilehlého parku, je třípatrový.

Z přestavby v 17. st. se zachovaly klenby v obytných přízemích, křížová klenba branského průjezdu, hlavní portál brány nebo arkády v nádvorní straně. Mohutná dřevěná vrata pochází z konce 18. st. a kování je také původní. Kníže Jan von Liechtenstein nechal fasády upravit kolem r. 1820 v klasicistním stylu členěným rizality. V 19. st. zde byl také založen rozlehlý anglický park, z jehož strany byl zřízen nový vchod krytý mohutným balkónem podepřeným třemi páry toskánských sloupů. Nad ním se nachází erb Jana von Liechtenstein.

Interiér nádvoří je ze tří stran obklopen přízemními arkádami. Uprostřed se nachází barokní studna dekorovaná sochou boha Neptuna. Na jižní nádvorní straně se nachází reliéf se dvěmi rytíři, jenž drží rodový znak von Liechtenstein. V průjezdu brány se nachází velký renesanční náhrobní kámen rytíře Adama von Gall s datací 1574, který jej zobrazuje v plné zbroji se sejmutou přilbicí.

Střed západního traktu vyplňovala bývalá knihovna. Na ní navazovaly společenské místnosti vymalované antickými motivy a částečně zachovalou výbavou empírového nábytku ve stylu Ludvíka XVI. V některých místnostech se zachovaly také papírové tapety s pompejskými motivy. V tomto traktu se nachází také „Pokoj střepů“, místnost původní sbírky porcelánového nádobí. Na hromadách jsou zde roztříděny roztříštěné sbírky dle manufaktur a jejich původu, například kusy z Míšně, Vídně nebo porcelánky Wedgwood a Royal v Kodani. Severně orientované pokoje obsahují na 14 000 cínových figurek, většinou vojáčků.

V prvním patře jižního křídla se nachází původní hradní kaple, přestavěná v letech 1748 – 1751 na farní kostel, zasvěcený sv. Trojici. Výbava je pozdně barokní, případně ranně klasicistní. Kostel je veřejnosti při bohoslužbách přístupný. Na východní straně zámku stojí několik zašlých hospodářských budov ze 17 a 18. st., jimž vévodí hlavně budova správce.

V okolí se nachází hrad Hanselburg a Staatz


stránky hradu Laa a. d. Thaya	zpět na mapu okresu Weinvierteil	stránky hradu Mailberg