Mailberg


MAILBERG
*zachovalý řádový hrad - komenda johanitského řádu - Maltézských rytířů*

znak města










V 11. st. patřilo území kolem Mailbergu rodu von Haderich, jmenovitě jednomu synovi místodržitele řezenského biskupa a dále pak jeho potomkům. Ti seděli ve 12. st. především v Kadolzu, respektive v Seefeldu. R. 1146 daroval Chadolt von Zogelsdorf část svého zboží, v podobě území kolem dnešního Mailbergu tehdy ještě mladému johanitskému řádu, zřejmě jako úlitbu bohu, protože rok na to vyrazil s markrabětem Jindřichem na II. křižáckou výpravu a z té se již nevrátil. Část jeho majetku tak získal synovec Chadolt von Harras a žádal navrácení tohoto zboží zpět. Johanitský řád jej však odškodnil dvěmi vinicemi v Grinzingu. Tím byl položen majetkový základ nejstaršího řádového společenství a budoucího řádu Maltézských rytířů, který se tak nazývá od 16. st.

Na malé výšině v jižní části obce byl nejprve řádem vybudován jeden kostel a útulek pro přestárlé. Dalšími dary a nadáními byl tento majetek brzy značně zvětšen. V místním urbáři z r. 1529 je zaznamenáno, že klášter pobíral poplatky v okolních 45 obcích nebo že v těchto obcích vlastnil nějaké poddané. Nebyly však jen dobré časy. R. 1336 podnikl jakýsi Jan z Čech se 20 000 pěšáky a 2 000 jezdci (počty bojovníků jsou určitě přehnané) výpad na Pulkautal. Mailberg byl dobyt a obsazený dočasnou českou posádkou. R. 1402 zde řádil se svými žoldnéři známý válečník Jan z Lamberka a po něm si na své přicházeli od r. 1425 i husité.

R. 1451 se zde konal velký sněm zemských stavů Horního a Dolního Rakouska pod vedením Oldřicha von Eyczing. Bylo zde uzavřeno tzv. Mailberské společenství, na kterém císař Bedřich III. žádal vydání svého poručence, mladého Ladislava Posthuma. K signatářům této výzvy patřil i Vilém Dechsner, který se později stal budoucím pánem Mailbergu. Požadavkům Bedřicha III. na odejmutí moci a panství se tehdy řád ještě ubránil, ale již nemohl cokoliv udělat proti násilnému záboru vojsky uherského krále Matyáše Korvína r. 1477. Ten si Mailberg ponechal, i přes požadavky papeže Sixta IV. o navrácení tohoto zboží řádu, až do své smrti. Pak johanitský majetek získal císař Bedřich III. Spor byl řešen teprve až za císaře Maximiliana I. a majetek byl pak ("zaplať pán bůh") navrácen.

Za reformace bývalý hrad (klášter) a kostel chátral. Teprve komtur Karel Tettauer von Tettau nechal vše přestavět ve stylu pozdní renesance (viz. foto - 1594), přičemž nechal zbourat většinu původních budov. Jeho nástupce, hrabě Šternberk, nechal od r. 1609 pokračovat ve stavebních pracích. Také nechal obnovit doposud opomíjený kostel. Přichází však třicetiletá válka, která vše opět uvrhla na začátek, protože Mailberg byl z větší části vydrancován.

R. 1650 bylo panství tak těžce zadlužené, že dochází k nařízené exekuci a majetek byl propachtován na barona Václava von Hegenmülle. Stav se opět zlepšil teprve až r. 1658, kdy byl majetek řádu opět navrácen a za komtura byl zvolen hrabě Leopold von Kollonitsch. Pozdější biskup von Neutra vídeňského Nového Města pokračoval ve zlepšování hospodářství řádu. V r. 1683 nechal evakuovat mnoho dětí z od Turků ohrožované Vídně a umístit je na Mailbergu.

Mezi další významné postavy řádu patří také například komtur hrabě Antonín Colloredo, který to r. 1745 dotáhl až na velmistra řádu a na polního generál maršála vojsk císařovny Marie Terezie. Nechal také poněkud chátrající hrad, klášter a kostel od r. 1752 barokně upravovat a vnitřní prostory barokně vybavit. Tyto investice byly však ztraceny při velkém *požáru* r. 1788, který zničil jak zámek tak i skoro celé město a opravné práce se protahovaly po celá léta.

V r. 1945 byl bývalý hrad a klášter vyloupen a celkově zpustošen. Po jeho opětovné celkové rekonstrukci zde bylo zřízeno malé muzeum s tématikou vývoje johanitského řádu. Od r. 1996 je veřejnosti uzavřen, ale tento stav se má brzy změnit. Veřejnosti bude přístupný řádový archiv Grosspriorates, "Rytířský sál" bude sloužit jak ke schůzím řádu, tak i pro místní a krajové slavnosti. V části areálu je také zřízen hotel a vinotéka. K majetku řádu zde v Mailbergu patří přes 400 ha lesů, 250 ha zemědělské půdy a téměř 45 ha vinic, které jsou však pronajímány.


Dvoupatrový zámek, postavený na místě původního gotického klášterního areálu, stojí na výšině za městečkem. Jeho dnešní podoba je výsledkem a směsicí renesančního a barokního stylu.

Jádro kláštera (zámku) je od okolního terénu odděleno jedním suchým příkopem a kruhem hradeb. V r. 1880 se propadl do příkopu most, který nebyl již nikdy nahrazen. V jeho místě byl pouze zasypán příkop. Most navazoval na branskou budovu s vystupujícím rizalitem průjezdu. Nad portálem je umístěn erb hraběte Antonína Colloreda a datace jeho obnovy (1752).

Průjezdem se dostaneme na protáhlé hospodářské nádvoří, které je z jedné strany vymezeno kostelem a na druhé jedním křídlem zámku. Nad průjezdem je renesanční erb Karla Tettauera von Tettau. V severní zalomené části tohoto nádvoří stojí věž s kuželovou střechou. Její *hodiny, původně umístěné na maltézském kostele ve Vídni,* sem byly přeneseny v r. 1883. V jihozápadní části se nachází vnější schodiště do prvního patra budovy komturství s velkým sálem a obytnými prostorami.

Již ve 13. st. zmiňovaná hradní kaple a pozdější farní kostel, je stavebně svázán se hmotou hradu (zámku). Je zasvěcen *sv. Janu Křtiteli, ochránci a patronu řádu. Barokní oltář* je dílem vídeňského sochaře Adama Pierara. Vyřezávaný dřevěný soubor „Ukřižování Ježíše Krista“ pochází z r. 1510. Socha Matky boží a sv. Jana pochází až z 15. st. Vedle kostela se nachází chudobinec obklopený dalšími hospodářskými budovami. Hospodářské nádvoří je díky častým stavebním úpravám slohově z 19. st.

Terasovité stupně, směřující k městečku byly v minulosti přeměněny na zemní opevnění a bašty. Za zámkem se rozprostírá hustý park. Jeho rekonstrukce je teprve plánována. Na základech nedaleké pozdně středověké věže byl v r. 1760 vystavěn pozdně barokní zahradní pavilón. Také jej čeká obnova.

Veřejnosti je zatím přístupný pouze interiér nádvoří, po dohodě je však možné navštívit i některé interiéry budov.


stránky hradu Loosdorf	zpět na mapu okresu Weinvierteil	stránky hradu Maissau