Weinvierteill

FALKENSTEIN

zřícenina velkého hradu na vápencovém dominantním vrchu

další foto zde (klikni brána)

Na 80 m vysoké, vápencové, zámecké hoře byl kolem r. 1050 vybudován, na ochranu proti vpádům z Čech, první románský hrad. Údajně jej nechal vystavět císař Jindřich III. a patřil k říšským hradům. Zdejší šlechtický rod s predikátem von Falkenstein, patřící k ministeriálům rodu Babenberků, byl několikrát písemně uveden v listinách města Klosterneuberg od r. 1115. Hrad byl od pol. 12. až do konce 13. stol. lénem zemského knížete. Posledním příslušníkem rodu Falkensteinů je svědecky dokázán Wernhart II. v r. 1177, jím rod vymírá po meči. Obě jeho dcery (dědičky) se provdaly za dva bratry z rodu Streun von Schwarzenau, kteří převzali na sebe lenní povinnost a začali se též psát po hradě. Oldřich von Falkenstein byl maršálem vojsk vévody Leopolda VI.; doprovázel ho r. 1218 na jeho křížové výpravě do Svaté Země.

Tehdejším majitel léna, Bedřich II. von Lichtenstein, musel kvůli své účasti na nepovedeném šlechtickém povstání proti vévodovi Albrechtovi I. r. 1296 uprchnout. Proto mu byl hrad zabaven a až do r. 1571 byl rodu vydáván pouze do zástavního držení. Jan von Lichtenstein, který hrad mezi lety 1369 až 1395 měl v zástavě, jej nechal obehnat novým větším příkopem.

První písemná zmínka o hradu pochází až z r. 1379. Kupodivu se nám nezachovaly z dob husitských válek žádné písemné zmínky o osudech hradu, přestože byla celá oblast Weinviertelu (a okolí hradu) zpustošena. R. 1538 byli krátkodobě vzati do vazby hradního vězení četní Moravané - vyhnanci pro svou novou víru - novokřtěnci. Ženy a děti byly brzy opět propuštěny na svobodu, zatímco muži byli převezeni do Terstu, odkud byli odvlečeni na práci na galejích.

Plukovník-hofmistr Jan III. baron von Trautson obdržel v r. 1572 panství od císaře Maxmiliána II. jako léno. Rok předtím jej však převzal od Jana III. von Fünfkirchen, posledního zástavního držitele. Jeho nejmladší syn Pavel Sixtus III., baron von Trautson, získal titul dvorního maršála a prezidenta říšské dvorní rady. V r. 1598 byl přijat do stavu říšských hrabat a lenní panství Falkenstein bylo povýšeno na svobodné hrabství. Za panování císaře Rudolfa II. upadl však v nemilost a musel opustit své panství Falkenstein a Poysbrunn, kde se v té době velmi čile stavělo. Ačkoliv doba stavby hradů již dávno uplynula, nechal přesto Falkenstein velkoryse opevnit a rozšířit a jádro přestavět na renesanční zámek. Císař Matyáš mu opět předal důležité úřady. R. 1615 mu bylo dokonce propůjčeno i právo ražení mincí, které on ve Vídni, ale i na Falkensteinu začal provádět.

V době 30-leté války, hlavně r. 1646, byl hrad těžce poškozen. Poté co Švédi 15 měsíců žili na hradě, je oblehl císařský generál De Souches a slíbil jim po kapitulaci volný odchod. Po nich se zde jako posádka ubytovalo 100 „knechtů“ městské gardy. Když i oni odešli, byla většina budov narušena a bylo třeba je nechat opravit.

Za dob nebezpečí tureckých a kuruckých vpádů ve II. pol. 17. stol. sloužil hrad jako útočiště pro okolní obyvatelstvo; také zde byla zřízena požární zbrojnice. Brzy potom ztratil svůj vojenský význam a nebyl již více udržován. Nakonec sloužil rolníkům z okolí jako vítaný kamenolom ke stavbě jejich domů. Odvoz potřebného materiálu přestal teprve v r. 1830, kdy byla zazděna hradní brána.

Když říšský kníže Jan Vilém von Trautson r. 1775 umíral bez mužského dědice, došlo k dědickým sporům, které skončily tím, že druhý nejstarší syn jeho dcery Marie Josefy Rosalie, Karel Josef Antonín hrabě Auersperg, převzal panství. Syn Karel hrad ale prodal již r. 1799 baronu Janovi Baptistovi von Bartenstein. Jeho snacha se provdala po smrti svého prvního manželé za c.k. komořího a vyslance Maxe Josefa barona Vrints-Berberich von Treuenfeld, jenž r. 1860 získal hraběcí titul. Tato rodina vymřela r. 1974 Marií hraběnkou Vrints. Tím přešel Falkenstein a Poysbrunn jako dědictví na jejího adoptivního syna Jiřího hraběte Thurna, který ke svému jménu připojil přídomek Vrints.

Zřícenina byla v r. 1990 zbavena od sutě, byl proveden archeologický výzkum a posléze zpřístupněna veřejnosti. Od té doby je průběžně opravována místním hradním spolkem. V létě se zde na hradním nádvoří konají divadelní představení a hradní slavnosti. Otevřeno sobota, neděle a svátky od 14.00-18.00 hod !

Přístup do hradu je veden původním renesančním portálem situovaným na západní straně rozsáhlé dispozice, který byl mezi lety 1830 –1990 zazděn. Po padacím mostu a hradním příkopu ,zmiňovaném r. 1690, se dodnes nic nezachovalo.

První brána byla proražena v mohutné, 3,6 m silné štítové zdi, na jejímž ochozu se nalézaly palebná postavení pro děla a nad nimi bylo další patro vybaveno klíčovými střílnami pro použití palných zbraní. Projdeme-li branou, octneme se na prvním hradním nádvoří, které vzniklo jako novostavba na přelomu 16. a 17. stol. Pod ním se nachází cisterna na vodu, do které byla sváděna dešťová voda ze střech.

Druhé nádvoří bylo vystavěno již na konci 14. stol. v jihozápadní části jádra za účelem zdokonalení obrany a sloužilo jako vnější opevnění. Bylo ohrazeno zdí, která patrně měla zastřešený ochoz. Dodnes jsou viditelné otvory na založení dřevěné konstrukce. Druhá brána byla vybavena „kolébkovou“ padací konstrukcí, před níž byl 4 m hluboký příkop.

Pavel Sixtus III. hrabě Trautson nechal vystavět k jižní části jádra 90 m dlouhou a 15 m vysokou obvodovou hradbu o tloušťce 4 m. Tím vzniklo 3200 m² veliké třetí nádvoří. Již ve 14. stol. byl ve skále vylámán 4 m hluboký příkop, který byl zahrnut do vnějšího opevnění. K bočnímu postřelu kurtin byla zbudována na přelomu 14. a 15. stol. válcová věž ve východním rohu dispozice spojená 8 m vysokou štítovou zdí s rondelem v severní části, který byl vystavěn v 17. stol. Koncem 16. stol. vznikla v jihozápadním nároží vnějšího opevnění růžová zahrada. Dvě malé branky pro pěší umožňovaly nejkratší přístup obyvatelům hradu do farního kostela v obci.

Již nejstarší část hradu (jádra) byla obehnána 8-12 m vysokou obvodovou hradbou, jejíž románské pažené zdivo bylo na přelomu 11. a 12. stol. celkem obvyklé. Na rozdíl od téměř všech ostatních staveb hradu, pro které byl použit místní vápenec, stojící části nejstaršího valu jsou z červeného pískovce. Cca 1,3 m tlustá zeď je vybavena cimbuřím, nad kterým se nacházel dřevěný ochoz.

Na úzkém skalním jazyku stála další brána, ze které se dodnes zachoval pouze otvor mezi pískovcovými kvádry a otvory pro zasunutí „blokovacího“ trámu dveří. Na vnitřním hradním nádvoří se nalézá vstup do zajímavého ve skále vytesaného sklepení. Pravděpodobně v průběhu rozšiřování hradu ve 12. stol. byla přírodní skalní dutina (vápencová jeskyně) upravena pro potřeby skladování potravin.

Románský palác pochází z druhé stavební etapy. Byl vybudován na uměle vyrovnané skalní terase vedle nejstarší obvodové hradby jádra. Vnější zdi třípatrové stavby jsou až po střešní rovinu dodnes kompletně zachovány. Na začátku 16. stol. byla vestavěna do velké síně pozdně-gotická kaple. 13 m dlouhý, 6 m široký a 5,5 m vysoký sál s valenou klenbou v přízemí sloužil jako obytná místnost pro čeleď (služebnictvo).

Štíhlá válcová věž hradní kaple, o tloušťce zdiva pouze 50 – 70 cm, pocházející z r. 1602, je nejzachovalejší částí hradu. Uvnitř bylo vloženo vřetenové schodiště z pískovcových kamenů vedoucí do podkroví. Všechny schody však byly v 18. stol. vylámány a odvezeny někam jinam jako stavební materiál.

Na nejvyšším místě šestihranné, obezděné dispozice kdysi stály obytné budovy (paláce) a bergfrit; dodnes se bohužel z těchto nejstarších staveb nic nezachovalo.

Kraj Dolní Rakousko - HRADY

*okres Weinvierteil*

	Falkenstein	Mailberg
	Hanselburg	Maissau
	Hardegg a. d. Thaya	Retz
	Kaja a. d. Thaya	Riegersburg
	*Laa a. d. Thaya*	Schrattenthal
	*Loosdorf*	Staatz


kraj Waldviertel	zpět na mapu Dolního Rakouska	kraj Donauland