Rakousko |
Kraj Dolní Rakousko - HRADY |
|
RAUHENECK |
románský hrad s tříhranným bergfritem |
|
Již v době kamenné byl vrchol hory obydlený a vykopávky těsně před padacím mostem hradu, na místě zvaném "Hildegardino ticho", o tom podávají svědectví. Nálezy z různých časových období poskytují důkaz, že zde kolem r. 1000 existovala obydlená osada. |
První písemná zmínka o hradu pochází z r. 1110, kdy v listině kláštera opatství v Heiligenkreuz byl jako svědek uveden "Hartungus de Rauhenegcke“, patřící k ministeriální šlechtě rodu Türsen. Jako první majitel hradu je v nedatované listině (pocházející asi z období kolem roku 1130) písemně uveden Hartung von Ruhenekke. Tento rytířský rod von Rauheneck, který se od r. 1200 nazývá "Tursen", nechal kolonizovat v průběhu 12. a 13. st. okolní lesy a nechal zde vystavět množství malých vesnic. Hradní páni požadovali od svých poddaných ve vesnicích jen velmi malé peněžní dávky, a služby v lesích. |
R. 1384 vymřel šlechtický rod Tursů a majetek přešel na rytířský rod von Wallsee. V následujícím století byl hrad několikrát zničen, ale byl vždy znovu vystaven a částečně i rozšířen. V době sporů o poručnictví nad nezletilým vévodou Albrechtem V., obsadil v r. 1408 purkrabí z Mödlingu hrad a vyplenil celý kraj. |
R. 1463 se dostává do vlastnictví Františka von Haag, kterému patřil i sousední hrad Baden. A tak až r. 1477 srbská vojska pod vedením uherského krále Matyáše Korvína dobyla a zničila hrad, který již nebyl znovu obnoven. Posledním členem rodu Wallsee byl Reinprecht V., jímž r. 1483 rod vymírá a hrad se dostává jako komorní zboží do majetku zemského knížete. V r. 1495 byl hrad opuštěn. K definitivní zkáze celého objektu však došlo až v r. 1529, kdy hrad zničili Turci. |
R. 1583 jej získává Jiří Saurer von Sauerburg, po něm následuje rodina Quarient a později další rodina Doblhoff – majitelé panství Weikersdorf, která jej v r. 1810 nechala zpřístupnit pro návštěvníky. |
Posledním majitelem byl arcivévoda Albrecht, kterému patřila od r. 1871. R. 1961 získalo město Baden hradní kopec s troskami a nechalo jej zajistit. |
|
Hrad je téměř přesně situován severojižním směrem. Vstup do hradu je veden z jihu po mostě, přes ve skále vylámaný šíjový příkop o šíři cca 12 m. Ten ústí do jednoduché kulisové brány, proražené z jihu do parkánu. |
Do předhradí, ohrazeného polygonální obvodovou hradbou, svým břitem zasahuje tří hranný bergfrit. Ten dodnes dosahuje výšky 25 m a jeho půdorys má nezvyklý tvar trojúhelníka o přední straně 15,4 m a zadní 20 m. K západnímu nároží bergfritu je přiložena 8 m vysoká hradba jádra s další kulisovou bránou, kterou se dostaneme na nádvoří. |
K východní obvodové hradbě byl z nádvorní strany přistavěn podlouhlý tří prostorový palác na nepravidelném, lomeném (obdélném) půdorysu o rozměrech cca 10 x 49 m. K opačné západní hradbě byly přistavěny budovy pro potřeby panstva – kuchyň, sklady, studna, atp. Nevelký palác u západní hradby byl později přestavěn na spižírnu. |
Severní obvodová hradba jádra obsahuje další kulisovou bránu, jíž se dostaneme do zadního, severního nádvoří (předhradí ??). To vzniklo později, až na přelomu 14. a 15. st. K jeho severovýchodnímu nároží je přistavěna hradní kaple – jednoduchá stavba s apsidou směřující netradičně k jižní straně. Její románský vstupní portál pochází ze začátku 13.st. |
K východní obvodové hradbě byla z nádvorní strany přistavěna další dvou prostorová obytná budova, obdélného půdorysu o délce 22 m a šíři 10 m. Zřícenina je volně přístupná. |
V okolí se nachází na protějším vrchu hrad Rauhenstein |