Wienerwald - hrady

LIECHTEINSTEIN

romanticky obnovený románský hrad

Předchůdce dnešního hradu se nalézá na návrší Großen Rauchkogel, přibližně 600 m severozápadním směrem a o 20 m výše než dnešní dispozice. Jednalo se přitom o návrší zahrnující valy a příkopy s malým dřevěným hradem. Po r. 1100 byl on za pánů von Engilschalchesdorf rozšířen; tehdy byl nazýván jako Maria Enzersdorf.

Mezi lety 1134 až 1140 nechal jeden z družiny pánů von Schwarzenburg-Nöstach, jménem Hugo von Petronell, vybudovat dnešní hrad. Tehdejší dispozice se ale skládala pouze z kamenné obytné věže s kaplí. Snad vědomě, jako protiklad vazalství ke svému pánu se nazýval stavitel Hugo „von Lichtenstein". Hrad byl součástí pásu pevností, které v té době vznikly na východním okraji vídeňského lesa, na obranu proti útokům z východu. Dalším úkolem hradu bylo strážit důležitou cesta z Vídně přes Heiligenkreuz do Triestingtalu.

První listinná zmínka o hradu pochází teprve z r. 1330, kdy „haus von Liechtenstain" uveden byl. V této době již ale hrad nesloužil tomuto rodu, neboť r. 1249 obdržel Jindřich von Liechtenstein od českého krále Přemysla Otakara hrad Nikolsburg, a zájmy jeho rodiny se víc a víc přesouvaly na jižní Moravu a jejich rodový hrad ztratil na svém významu. Zda Liechtensteinové svůj hrad předali zemskému knížeti nebo mu ho prodali, dnes není známo. V r. 1330 byl zde v každém případě písemně uveden jen purkrabí, ale nikoliv hradní pán.

Kolem r. 1350 jsou v držení hradu uvedeni páni von Wallsee a od r. 1367 Oldřich Pair; po něm následovali páni von Stadeck. V r. 1384 přechází celé panství do zástavního držení hraběte Heřmana a Viléma von Cilli. R. 1456 se stal, jako uprázdněné léno (odúmrť) za vévody Albrechta VI., opět majetkem zemského knížete. Velitel vojáků (žoldnéřů) Jan Holuberzi obsadil na příkaz vévody hrad, kde si vzal za manželku vdovu někdejšího majitele a stal se jejím poručníkem a správcem držav.

Kolem r. 1480 byl hrad zpustošen vojsky maďarského krále Matyáše Korvína. V r. 1494 prodal celé panství král Maxmilián I. bratrům Zikmundu a Jindřichu Prüschenkům, o 6 roků později jej ale předal jako léno svému bývalému zbrojmistru z města Innsbruck Bartoloměji Freislebenovi. K prvnímu dobytí a zničení hradu došlo r. 1529 osmanskými houfy, přičemž Kryštof Freisleben se dostal do tureckého zajetí. Jiřímu Freislebenovi bylo r. 1533 obnoveno léno pod podmínkou, že hrad znovu vybuduje.

Dalším majitelem byl Ondřej Pögl von Reifenstein, který sjednotil panství Lichtenstein se svým dalším panstvím Mödling Od této doby zůstala obě zboží společně pod jedním vlastníkem. R. 1592 převedl tehdejší zástavní majitel baron Jan Khevenhüller správu svého zboží Jiřímu Wiesingovi, který u paty hradního kopce nechal vybudovat dvůr, který byl předchůdcem pozdějšího zámku. Tehdy již hrad nemohl splňovat požadavky na pohodlí a reprezentaci.

K opětnému poškození hradu došlo r. 1607 za vpádu vojsk sedmihradského vojvody Štěpána Boczkaye. Vlažná obnova nemohla zastavit další úpadek. V r. 1613 dosavadní zástava hradu rodu Khevenhüller byla změněna do přímého vlastnictví. Ačkoliv hrad již dlouhou dobu chátral, byl přesto ještě r. 1663, se zřetelem k hrozícímu tureckému nebezpečí, uváděn jako obranyschopné útočiště. Vischerova rytina datovaná k r. 1672 ukazuje ještě zcela intaktní stavbu. R. 1683 byl Liechtenstein dobyt Turky a definitivně zničen a již zůstal v troskách.

Na konci 18. st. nechal provést baron von Penkler první zajišťovací práce. V r. 1798 se dostalo panství s hradem do majetku knížete Stanislava Poniatowského, synovce posledního polského krále. R. 1808 kupuje kníže Jan I. von Liechtenstein z romantického nadšení rodné sídlo svých předků. Nechává pak vybudovat naproti hradu mezi lety 1820 až 1821 nový zámek, který dnes slouží jako residence seniorů.

Nynější vzhled hradu byl vytvořen r. 1890 za knížete Jana II. architektem Gangolfem Kayserem a Humbertem Walcherem, rytířem von Moltheim. Byly provedeny rozsáhlé stavební úpravy a hrad opět získal svůj středověký vzhled. Bylo však změněno uspořádání vnitřních prostor a výška podlaží. Bergfrit byl od druhého poschodí úplně nově vystavěn ve slohu historismu; původní věž byla zřejmě nižší. Vedle něho se nalézá moderní schodiště. Stará kaple sv.Pankráce byla pouze opravena.

V r. 1903 byly práce ukončeny. I přes rozsáhlé investice, nebyl hrad Lichtenstein - podobně jako Kreuzenstein - upraven pro obytné účely. R. 1945 byl hrad těžce poškozen během bojů na konci II. sv. války. Po válce byl předán do užívání skautům, kteří se starali o jeho obnovení. V r. 1975 byl hrad pronajat obci Maria Enzersdorf. V létě se pořádají na dolním hradním nádvoří festivaly. Vlastníkem je stále ještě knížecí rod Liechtensteinů.

Hrad se nalézá v parku při výjezdu Kalenderberg-Nordhanges. Z doby kolem r. 1165 pochází již jen hradní kaple a hranolová obytná věž, která je ale přestavěná a zvenčí není patrná. Vedle ní a kaple se nachází vysoko situovaná hradní brána.

Románská kaple na pravoúhlém půdorysu je zaklenuta křížovou žebrovou klenbou. Na východní straně uzavírá prostor půlkruhová apsida. Vnější stěny kaple jsou členěny lisenami s krychlovou hlavicí. Na toto staré jádro pocházející z 12. st. byly v I. pol. 13. st. připojeny podél západní části skalního hřbetu nové budovy. Vzorem pro tuto stavbu byly tehdy aktuální štaufské hrady, především pak císařský hrad v Norimberku.

Západní část dispozice zaujal mohutný, nově vystavěný bergfrit, který chránil ve svém zákrytu menší kapli. Měl, jako obvykle, vysoce položený vstupní portál, ale byl vybaven ještě útěkovou cestou, která ústila ve svahu pod skálou.

Ve východní části byla vystavěna, k zajištění obrany brány a volně stojící kaple sv.Pankráce, malá věž. Mezi nimi vznikl z důvodu nedostatku místa, na úzké a protáhlé skalní terase, palác. Další stavby vznikaly pak za sebou. Hrad je přes 50 m dlouhý, ale jen 12 až 15 m široký. Na severní straně byl vybudován kvůli zlepšení komunikace podél úzkého nádvoří hradební ochoz, který byl ale při rekonstrukci v 19. stol. zastavěn a rozdělen.

Prostory a jejich označení jako např. Panošský sál, Rytířský sál, Hradní vězení atd., nejsou originální, ale pocházejí až z doby romantismu 19. stl. Podle odlišně zbarvených částí zdiva můžeme rozeznat ještě dnes původní obvodovou hradbu a nové části. Románské kvádrové zdivo je patrné již jen do prvého poschodí. Kruhový altán jakož i zdvojené okno s kruhovým obloukem byly nahrazeny doplňky z 19. st., přesto je částečně vidět i staré detaily, např. mramorové hlavice ze 13. st. Opevnění u paty hradní skály s bránou a nádvoří dolního hradu vznikly v 15. st.

Charakteristické pro Liechtenstein jsou mnohé hlavice, konzoly a krakorce, které se nalézají všude na vnějších stěnách, ale i uvnitř. Jedná se částečně o hodnotné románské a gotické originály, které byly sem přeneseny z jiných hradů v majetku rodu. Mnoho kousků jsou však kvalitně udělané kopie 19. st.

Otevřeno denně kromě pondělí od 9.30 – 17.00 hod.

V okolí se nachází ještě další zbytky hradů a několika strážních věží v prostoru turisticky atraktivního parku.

Kraj Dolní Rakousko - HRADY

*okres Wienerwald*

		Liechtenstein
		Mödling
		Perchtoldsdorf
		Rauheneck
		Rauhenstein


kraj Donauland	zpět na mapu Dolního Rakouska	kraj Süd Alpin