Rauenstein

RAUHENSTEIN

"šafránový" hrad s se statickými paradoxi změněný později na terpentýnovou továrnu

Zřícenina hradu se nalézá v údolí Helental severovýchodně od obce Schwechat, v části města Baden u Vídně. Prvně písemně uveden je v r. 1160 Seyfried Turso von Rauhenstein. Hrad byl pravděpodobně, právě tak jako sousední Rauheneck, vystavěn v průběhu 12. st. rodem Babenberků. Protože však byl stále znovu obydlen loupeživými rytíři, byl častěji než ostatní ničen a znovu budován.

V r. 1203 se zde objevuje Oto Turse von Rauhenstein, který nechal vystavěn ve Vídni dům nazývaný podle něj "U Rauhensteinů". Jedna téměř mýtická pověst o "Jindřichovi de Rauhenstein " se dodnes zachovala. On slíbil kolem r. 1187 svou dceru Huldu rytíři Waltrovi von Merkenstein, který se zrovna vracel ze Svaté země. S sebou vezl šafrán a přinesl též kulturu a zvyky do oblasti Baden a nakonec ruku Huldy získal . Teprve v r. 1851 zpustlo v městě poslední šafránové pole; jinak byl šafrán po několik století místní specialitou.

Rod Tursů vymírá r. 1299. Později se hrad dostal pravděpodobně sňatkem do majetku šlechtického rodu von Pillichsdorfů a po nich následuje rod von Puchheim. Vilém II. von Puchheim odepřel r. 1466 po vyrabování komorního majetku svou poslušnost císařovně Eleonoře proti jejímu muži císaři Bedřichovi III. Jestli Vilém II. von Puchheim se na této loupežné výpravě přímo účastnil není již známé. V každém případě byla vyslána na příkaz císaře – pod vedením Jiřího von Pottendorf - trestná výprava, které se po tvrdých bojích zdařilo hrad dobýt a Víléma zajmout a uvrhnout do vězení.

Poté se zde za sebou vystřídalo několik majitelů, až byl Rauhenstein spojen s panstvím Weikersdorf. Ačkoliv byl hrad od Tureckého vpádů dále již neobyvatelný, nechal v r. 1713 tehdejší majitelé Oto Josef von Quarient a Raal, sejmout střechy. V té době byly mnoha hradům strhnuty střechy, neboť se tato forma domovní daně počítala z množství střech. Tím byla stavba vydána na pospas rozmarům počasí a nastal její definitivní zánik. R. 1741 přechází panství do vlastnictví rodiny Doblhoff-Dier, kterým patří dodnes.

Když Napoleon 1. října 1809 se svými vojáky navštívil město a údolí se zříceninou, řekl svému generálu Berthierovi : „Bylo by dobré v tomto tichém údolí dožít“.

S finanční podporou země Dolní Rakousko, památkového úřadu a města Baden byly provedeny rozsáhlé zajišťovací práce, takže nyní je možné si zříceninu včetně věže opět prohlédnout.

Hrad je téměř přesně orientován severojižním směrem. Přístup vedl od severu přes ve skále vylámaný příkop po mostě skrz branskou hranolovou věž čtvercového půdorysu o straně 7,3 m. Projdeme-li, dostaneme se na obdélné předhradí o délce cca 50 a šíři 30 m.

Na nejvyšším místě, téměř uprostřed dispozice, stojí na skále mohutný hranolový bergfrit obdélného půdorysu o rozměru cca 12 x 11 m. Jeho severní a východní stěna, směřující ke vstupní bráně, má úctyhodnou tloušťku zdiva – cca 4,2 m, zbylé 2 stěny „pouze“ 3,1 m.

Hned za ním stojí obvodová hradba jádra s jednoduchou kulisovou bránou, jíž se dostaneme na horní nádvoří trojúhelného půdorysu. Další kulisovou bránou přijdeme na další nevelké nádvoří se 2 palácovými křídly.

Románský palác pochází z 1. stavební fáze z pol. 12. st. Již nejstarší stavba ve svém rozsahu zaujala celou nynější rozlohu asi 20 x 8 m. Palác byl jen dvouposchoďovou budovu, která ale, jak je viděn ze strany údolí, stojí na značně vysoké podezdívce a odtud se zdá mnohem větší a mohutnější. Zdivo se skládá z pěkně opracovaných hrubých kvádrů o rozměrech přibližně 40 x 20 cm s vodorovnými a vertikálními spárami. Jako jediný otvor ve zdi románského paláce se zachovaly dvoje zdvojené dveře na straně nádvoří. Zajímavostí u těchto dveří je (v Rakousku není podobných) – že jejich ostění jsou obdélná a dveře stojí přímo nad sebou, přičemž překlad dolních dveří je zároveň prahem horních. Menší z obou zdvojených dveří má šířku jen přibližně 70 cm a boční stěny horních dveří je přesahují. Tato konstrukce je staticky ještě pochopitelná.

U větších dveří – patrně hlavní vstup paláce – činí světlost 2 m, přičemž vodorovný překlad spočívá asi na 30 cm silných monolitech. Na tom postavily pak druhé, jen 80 cm široké dveře a sice tak, že boční stěny přenášejí zatížení zdiva na kamenný překlad dolních dveří. To udělat student statiky vylít by ze zkoušky !! Paradoxem historie je, že tato konstrukce vydržela již 800 let !!!

Jak vyplývá z konstrukce dveří, bylo přízemí nevysoký prostor o výšce asi 2 m. První poschodí s výškou 3 m patrně sloužilo vlastnímu obytnému a reprezentačnímu účelu.

Na východní straně paláce je ještě dnes patrné nasazení štítu. Nádvorní stěna neobsahovala v té době žádná okna. Naproti tomu stěna nad údolím měla románské okno v baroku přestavěné a rozšířené na velkoplošné obdélné okno, čímž bylo původní úplně zničeno. Patrně ve 14. st. (eventuálně již po zničení v r. 1299) byl palác ve druhé stavební fázi zvýšen o dvě patra, přičemž dělení obou starších pater bylo zachováno. Z neznámých důvodů mělo nové druhé nadzemní podlaží pozoruhodnou výšku 450 cm (!). Možná, že byla výška vnitřních prostor mezipatra redukována, jak je prokazatelné na budovách z této doby (Frauenburg, Neuhaus a.d. Donau) 3.nadzemní podlaží bylo přibližně vysoké přibližně 300 cm.

Zatímco se z románské stavby nezachovalo žádné okno, několik gotických oken je dodnes ještě patrných. Jednoduché obdélníkové okno zůstalo celé zachované na straně nádvoří; všechna ostatní byla v baroku zazděná. Jsou ještě dnes dobře znatelná jako tmavá stopa pod omítkou. Dále se zachovaly ještě dvoje gotické dveře s lomeným obloukem ostění vedoucí na severní straně do třetího patra bočního křídla paláce; jedny jsou kompletní a z druhých zůstala jedna strana lomeného oblouku.

Ve 3. stavební fázi probíhající od začátku 17. st. v barokním slohu byly budovy úplně přestavěny. Jen podlaha přízemí zůstala beze změny. Prostor nad tím byl rozdělen na více poschodí. Fasáda do nádvoří obdržela pravidelné průčelí se čtyřmi okny. V přízemí, prvním a druhém patře vznikla na vnější straně široká pravoúhlá obdélníková okna pravděpodobně na místě starších otvorů ze 14. případně 12. st. Do přízemí byla vestavěna lunetová klenba. Dále bylo odsekáno množství komínů, což vedlo zejména na straně nádvoří k velkému narušení středověkého zdiva a ke zkáze cenných gotických detailů.

R. 1805 byla ve zřícenině hradu umístěna továrna na výrobu terpentýnu, čímž došlo k dalším škodám. Zejména byly odstraněny části střech a nahrazeny jednoduchými, dovnitř skloněnými pultovými střechami, jak je dodnes na několika interiérových stěnách paláce znatelné.

Hradní kaple zaujala místo na východním konci hradní ostrožny. Zatímco jsou na západní a jižní straně základy románského zdiva dobře zachovány, byla apsida a severní strana téměř úplně zničena. Vše bylo znovu vystavěno na přelomu 16. a 17. st. Proto je prostor románské hradní kaple ještě dobře patrný. Podélný dům obdélníkového půdorysu byl zaklenut křížovou žebrovou klenbou. Svazky žebrové klenby jsou zakončeny krychlovými konzolami.

Přibližně 1 metr široký prostor mezi podélným domem a apsidou byl opatřen valenou klenbou, která je dnes úplně zničená. Půlkruhový oltářní výklenek byl při rekonstrukci opatřen triumfálním obloukem. Kaple má dva vstupy na západní straně; jedny dveře v přízemí, jejichž překlad se zřítil, a druhé přímo nad nimi. Po nich se dalo přijít po dřevěném můstku přímo z paláce k západní empoře. Velikost empory (1,5 x 4 m) se dá na základě otvorů po kládě ještě dnes přibližně rekonstruovat.

V okolí se nachází na protějším kopci hrad Rauheneck


stránky hradu Rauheneck	zpět na mapu okresu Wienerwald	stránky hradu Liechtenstein