Vaud / Waadt

Distrikt  Jura-North vaudois - HRADY
LA  SARRAZ    
jeden z nejvýznamnějších hradu ve Švýcarsku
lokace :    46°39'37.03"S /   6°30'51.36"V

znak města Sarraz

další foto vnitřních prostor (klikni)
Hrad byl založen v r. 1049 Vojtěchem z Grandson, aby chránil důležitou obchodní cestu z Burgundska do Itálie. Leží v blízkosti Pompaples a "Milieu du monde" tzv. Středu světa. Jeho zvláštností je nejen majestátní a zajímavý vzhled, ale také zachovalost jeho architektury a vnitřního vybavení z doby obývání rodinou Montferrand-Gingins (nábytek, porcelán, příbory, bohatá knihovna). Nejzajímavější je „rytířský sál“, dříve nazývaný "Grand Vestibule". Zde je umístěna obrazová galerie rodiny Gingins, jenž sídlo obývají v podstatě od r. 1049. Na obrazech uvidíme Alexandra z Rovereaz, jenž jako malý chlapec dostal svůj první meč, jakož i portrét zámožné bernské šlechtičny Barbary ze Steinu mezi svými dvěma syny Sebastianem a Janem Františkem ze Steinu.
Název La Sarra ("z" na konci jména byl připojeno teprve v 18.stol.), je odvozeno od „sarrata" (hrad, závora). Na počátku 13. stol. rozdělil Ebal IV. z Grandson rozsáhlé panství mezi své tři syny, což vedlo k oddělení panství Champvent a La Sarraz. La Sarraz připadla Gerhardovi z Grandson, nejstaršímu synovi Ebala IV., který jak se zdá nechal přestavět starý hrad, dodnes ještě viditelnou věží. Syn Gerharda Aymo šel do služeb Savojského domu a předal v r. 1231 panství La Sarraz hrabatům, kteří mu jej jako léno vrátili zpět. Smrtí Ayma r. 1269 vymřela větev rodu Grandson-La Sarraz po mužské linii.
Jediná dcera Ayma, Jindřiška, se provdala v r. 1269 za Humberta z Montferrand. Tím přechází panství Sarraz do vlastnictví rodiny Montferrand, jejichž erb a jméno dále používali. Za Humberta vzniklo také osídlení pod hradem, jehož obyvatelé obdrželi v r.1273 městská práva. Za panování savojských hrabat dosáhli páni z Montferrand-La Sarraz vysokého postavení u dvora. Ve 14. stol. se svatbou František z Montferrand-La Sarraz stal spoluvládcem ve Vevey a člen "Vizedominatu" v Montreux. Ještě za svého života nechal si vyrobit dnes význámný náhrobek v kapli Sv. Antonína nedaleko hradu Sarraz. Tumba zobrazuje mrtvé tělo, které je rozežíráno od červů a ropuch.
Těžké časy nastaly pro panství Sarraz v průběhu Burgundské války, když oddíly Bernských r. 1475 zničily hrad. Vilém z La Sarraz patřil k úzkému okruhu důvěrníků savojské vévodkyně, která byla spojencem Burgundska. Vilém vrátil zpustošené panství zpět svému lennímu pánovi a vytáhl se svými oddíly do Burgundska, kde v r. 1478 zemřel. Jeho vnuk Barthélemy, který byl posledním potomkem významného rodu, byl odsouzen za výtržnictví k zaplacení pokuty ve výši 20.000 zlatých, které však až do své smrti r. 1505 nikdy neuhradil. Barthelemy zanechal několik protikladných závětí, což vyvolalo prudké střetnutí mezi jeho pozůstalými. Jeho synovci Michalu Mangerot se nakonec podařilo díky pomoci Bernských prosadit svá práva. V r. 1536 byl kanton Vaud dobyt Bernem a došlo k dalšímu zničení hradu. Po smrti Michala přechází hrad do rukou Františka z Gingins. Jeho rodině zůstal hrad ve vlastnictví až do r. 1901.
Hrad zažil na přelomu 19. a 20. stol. novou dobu rozkvětu. Slavné osobnosti jako Eisenstein, Max Ernst, Alfred Roth, Le Corbusier a mnoho dalších osob patřilo k hostům hradu. Helena de Mandrot-Revilliod uspořádala na hradě r. 1928 první kongres moderní architektury a v r. 1929 kongres nezávislého filmu. Po její smrti přešel hrad i s celým inventářem (nábytek, nádobí, zbraně a cenná knihovna) do držení Společnosti na údržbu hradu. Bohužel bylo mnoho objektů ve špatném technickém stavu a potřebovaly být neodkladně restaurovány. Na to chyběly však finanční prostředky, takže velké množství předmětů se nemohlo vystavovat. Hrad byl teprve nedávno s velkými náklady opraven.

Dodnes je patrno několik staveb z různých historických období. Hradní věž pochází stejně jako obvodová hradba, brána a severní křídlo hradu ze 13. stol. Druhá obranná věž je z doby kolem r. 1400, kaple pochází ze 14. stol., rytířský sál byl vystavěn v 16.stol. V průběhu 18. a 19. stol. došlo k obnovení různých budov, současně bylo zbouráno předhradí a na jeho místě založena zahrada. Rytířský sál v přízemí byl vybudován v 16. stol., jako většina hradu po rozsáhlém požáru v r. 1536 za Josefa ze Gingins, barona La Sarraz.
Před krátkou dobou byla ukončena restaurace důležitých interiérů i vnějších fasád hradu. Velká malba na zadní stěně znázorňuje Josefa v r. 1583, když se baronství La Sarraz stalo jeho vlastnictvím. Mezi četnými portréty, je jich přes 150, lze spatřit i Kateřinu z Watteville, která sloužila francouzskému králi Ludvíku XIV jako špiónka.
Jídelna obsahuje zařízení z 15. stol., za povšimnutí stojí značná tloušťka zdí patrná v ostění. Na stole jsou stříbrné předměty z Lausanne z konce 18. stol., a čínský porcelánový servis v "rodinné růžové" z r. 1750. Příbory jsou zdobeny erbem rodu. Knihovna byla zařízena v r. 1830 a zahrnuje přibližně 3000 svazků francouzské literatury, zákonů a učebnic dějin ze 17. až 19. stol., jakož i vzácný výtisk Encyclopedie d'Yverdon, v originálním vydání a knižní vazbě.
Kabinet porcelánu byl mezi lety 1830 až 1848 používán jako kuchyně, obsahoval ohniště a krb na uhlí. Ve vitrínách se nalézají hezké stříbrné kusy z Lausanne a Bernu, jakož i porcelán různého původu, zejména z Nyon. Pracovna pana Mandrota, jehož portrét visí na zadní stěně je zařízen nábytkem s potahem čalounění ala "chinoisie", které vyšily dámy zde žijící. Salon dam je vybaven kromě fortepiana z konce 18. stol. i nábytkem z Francie (Ludvík XVI), potah čalounění z Aubusson představuje bajky od La Fontaina. Ve vitrínách je hezká sbírka miniatur. Velký salon je jediná místnost hradu s okny na dvě strany. Obsahuje nádherný bernský mobiliář od uměleckého truhláře Matouše Funka (čalouněný nábytek, komoda, sekretář, nástěnné hodiny). Zelený salon je zařízen francouzským nábytkem doby Ludvíka XV. Napravo u vstupních dveří jsou dva portréty Viktora z Gingins-Moiry, přítele a ochránce Rousseaua, se kterým si dopisoval.
V prvním poschodí je pokoj paní Heleny z Mandrot, jenž byla poslední majitelkou hradu (1867 až 1948). Byla umělkyní, která se zajímala o všechny formy avantgardního umění. Otevřela hrad umělcům a architektům, kteří v létě v rámci "Domu umělců" tu bydleli a jejichž díla tu jako symbol vděku zanechali. Helena z Mandrot uspořádala r. 1928 první Mezinárodní kongres moderní architektury, 1929 Mezinárodní kongres filmů, jakož i několik dalších akcí. Je tu k vidění vlastní  tvorba Heleny - plakáty z výstav, jídelní stůl z ořechu, závěsy. Vyšívané záclony pocházejí ze školy v La Sarraz, kterou také založila. Sousední místností je ložnice Ludvíka XVI, jinak pokoj zvaný Lisette, podle podobizny sedící Lisette z Gingins u psacího stolu. Další pokoj zvaný Josefův obsahuje mobiliář z počátku 17. stol. - postel zv. "Francouzská truhla". Malá židle s vyhloubeným opěradlem „caquetoire" měla zamezit, že žvanivé dámy příliš dlouho zůstaly sedět.
Jako všechny patricijské rodiny starého režimu, byli i mužští členové rodu Gingins důstojníky ve službách cizích mocností. Síň rodu Gingins byla v r. 1995 restaurována a nově zařízena vojenskými uniformami. Kromě toho je tu drahocenná kalená švýcarská výzbroj z doby kolem r. 1600, sbírka zbraní a starých praporů, dokumenty, osvědčení o službách v cizině. Galerie „Dům umělců" byla r. 1994 restaurována a obsahuje nyní díla slavných umělců, kteří mezi lety 1922 až 1948 byli hosty u Heleny z Mandrot na hradě La Sarraz. Malby od Le Corbusiera, Schlemmra, Moeschlina, Moholy-Nagye, Schawinského ad. V přízemí věže ze 13. stol. se nachází hradní pokladnice.
Součástí areálu jsou i funkční  a využívané stáje pro koně a kaple sv. Antonína, kde jsou pořádány také svatby. Hrad je možno navštívit po domluvě nebo v omezených návštěvních hodinách.
Nejblíže se nachází hrad  Bavois a další památky v sousedních distriktech

 klášter Romainmôtier

zpět na mapu distriktu Jura

 hrad St. Martin du Chene - Molondin