Vaud / Waadt

Distrikt  Jura-North vaudois - HRADY
ROMAINMÔTIER    
jeden z nejstarších klášterů ve Švýcarsku
lokace :     46°41'35.82"S /   6°27'40.10"V

znak městečka Romainmôtier

půdorys kostela v 5. stol.půdorys kostela v 7. stolpůdorys byziliky ve 14. stol

podoba a půdorys kláštera v 11. stol.

podoba a půdorys kláštera ve 14. stol.

půdorys kláštera v 16. stol.

další foto vnitřních prostor (klikni)
Opevněné sídlo kláštera v Romainmôtier je komplex legendárních klášterních budov postavený na důležité středověké evropské cestě. Bylo vystavěno mimo jiné také k přijímání a ubytování významných hostů, ať již císaře, krále, otce představeného nebo i pouhých mnichů.
Kolem r. 450 dva mniši z Jury, Romain a jeho bratr Lupicin opouští Condat (dnešní St. Claude)... Legenda praví, že šli založit do údolí řeky Nozon klášter v místě, jenž bylo kdysi obývané, ale v jejich době již opuštěné. Po příchodu začali v prostoru dnešního kláštera stavět budovy. O století později získává jejich sídlo vážnost mezi ostatními kláštery v Juře. Vypráví se, že když burgundský král Zikmund zakládal opatství Sv. Mořice (Wallis) v r. 550, pozval z Romainmôtier nějaké mnichy k zavedení klášterního života v novém sídle na Rhôně. V polovině 6. stol. je tak Romainmôtier na vrcholu své slávy. Po období klidu následoval chaos způsobený nájezdy německých kmenů na začátku 7. stol. Tehdejší malý kamenný kostel mohl být nástupcem chudší modlitebny v centru osídlení podél řeky Nozon. Poslední stopou této doby je klášterní hráz na řece.
Na přelomu 6. a 7. stol. irský mnich Columban zasvětil svůj život pokřesťanštění evropského kontinentu. V r. 590 zakládá klášter Luxeuil a jeden z jeho žáků později zakládá St. Gall (Galen). Vše je pak pěkně zdokumentováno ve spisu "Život Columbana", jenž byl psaný ve stejné době Jonášem Bobbio. Kolem r. 630 Felix Chramnéléne, šlechtic burgundského dvora, nechal znovu obnovit Romainmôtier. V té době je život v klášteře založený na pravidlech sv. Columbana a potvrzený králem Clovisem II. Hraje také důležitou roli mezi kláštery Burgundska a severní Itálie.
V r. 649 přijímá klášter s velkou pohostiností sv. Wandrilla na jeho cestě do Fontenelle v Normadii, kde později založil své opatství. Z této doby pochází paralelní základy dvou kostelů, budovy s hypocaustem (centrální vytápění, tehdy velký přepych) a celý komplex byl ohrazen zdí.
V r. 753 papež Štěpán II. cestuje na korunovaci Pipina Krátkého, krále Franků, aby mu mohl zprostředkovat papežské požehnání a současně si u něho zajistit pomoc proti Lombarďanům, kteří ohrožovali Řím. Legenda vypráví, že tehdy stanul v údivu před klášterem na břehu řeky Nozon a současně posvětil klášterní kostely. Romainmôtier se tak dostal pod přímou vládu a ochranu Říma. Historický fakt ? Nikdo neví. Tato událost - některými historiky zpochybňována - byla zapsána až v 11. stol. O bohatství tehdejšího kláštera v období 8. stol. však svědčí také zachovalý ambon, který dnes zdobí vstup do kněžiště. (Ambon je kamenicky opracovaný kámen. Měl by být, stejně jako oltář, dostatečně masivní, nepřenositelný a zakotvený v podlaze kostela. Od ambonu by mělo znít veškeré Boží slovo. Je to nejdůležitější místo v protestanstkých kostelech. Po liturgické reformě 2. vatikánského koncilu (1958 až 1963) , se kazatelny v katolických kostelech již obvykle nepoužívají, k tomuto účelu slouží právě ambon - pozn. překladatele).
Třebaže tato výsada (klášter pod přímou vládou a ochranou Říma) byla udělena samotným papežem, zůstalo pouze u přání. Tak se stalo, že na konci 9. stol. Rudolf I. daruje klášterní zboží a klášter své sestře Adelaine a ve své závěti jí uděluje právo s tímto majetkem naložit dle svého uvážení a možnost tento majetek darovat libovolné osobě. Za její patronace klášterní život opět ožil. Na konci svého života, na přelomu r. 928 až 929, předala klášter pod správu nově založeného kláštera v Cluny, což současně potvrzuje i samotný papež Jan XI. Romainmôtier se tak dostal oficiálně r. 931 pod správu Cluny, ale prakticky k tomu došlo až mezi r. 966 až 990 za tehdejšího opata Mayeula. Jeho nástupcem byl Odilon, jenž kolem r. 1000 nechal založit v Romainmôtier nový kostel (baziliku), jejíž historie trvá přes 1000 let...
V r. 910 Vilém le Pieux, vévoda Akvitánie a pán Auvergne, Velay, Macon a Bourges, věnoval darem ve prospěch své duše nevelký majetek v Cluny s malou kaplí zasvěcenou Panně Marii na jihu Burgundska mnichovi jménem Bernon s pověřením, aby našel nebo založil nějaké opatství zasvěcené Petru a Pavlovi. Toto nové opatství by mělo žít dle odkazu sv. Benedikta a mělo by být osvobozeno od veškerých světských a duchovních závislostí s výjimkou samotného papeže. Přinejmenším na další dvě století se pak stává klášter Cluny centrem křesťanského světa.
Odon, druhý opat Cluny (927 až 942) reorganizuje početné kláštery. Od 11. stol. se majetky opatství začínají rozpínat i na druhé straně Rýna a také ve Španělsku. Vrchol svého vlivu klášter dosahuje pod opatem Petrem le Venerable (1122 až 1156), kdy klášterní impérium spravuje téměř 1 200 duchovních sídel s 10 000 mnichy.
Poté co kolem r. 1000 přicházejí mniši z Cluny do Romainmôtier, pokouší se oživit opět klášterní život. Opat Odilon na podporu této snahy rychle vydává příkazy ke stavbě nového chrámu. Tato novostavba je nepochybně kopií druhého chrámu v Cluny. Obsahuje tři hlavní lodě se čtyřmi klenbami (od sloupu ke sloupu) a příčnou loď na kterou navazují tři apsidy otevřené přední stranou do kněžiště.
V průběhu prvního století existence obrozeného kláštera jsou všechny jeho náležitosti řešeny opaty z Cluny. Teprve po r. 1109, kdy opaty Odilona a Huga vystřídal Mayeul, dochází k jeho osamostatnění a soběstačnosti. Tehdy majetek kláštera Romainmôtier zahrnuje tucet blízkých vesnic a také žárlivost panů z Grandson, s jejichž územím sousedí a přes jehož pozemky vedou jejich obchodní trasy.
V následujících pěti stoletích byl klášter uchráněn od významných změn. Začal se opět vyvíjet až v období gotiky. Na konci 14. a v první pol. 15 stol. prožívá převorství svůj "zlatý věk". Hlavní zásluhu na tom měli zejména tři převoři. Jindřich de Sévery (1371 až 1380), Jan de Seyssel (1380 až 1432) a Jan de Juy (1433 až 1447). Za jejich vlády proběhla intenzivní umělecká činnost, jako nové plastiky, sochy nebo výmalba. Křížové chodby byly přestavěny a stejně tak upravena nebo nově osazena plastická výzdoba. Byly provedeny nové nástěnné malby a svatyni ozdobily nové stély. V r. 1385 Jindřich, v té době již biskup Rodez, objednává pro sebe krásně zdobenou hrobku.

Po smrti Jana de Juy se dostává klášter pod správu Savojského domu a převorský klášter začíná opět upadat. Mniši zde sotva přežívají. Poslední velká událost, která však přidala na významu místa, byla svatba Philiberta Savojského a Markéty Rakouské, dcery Karla Chrabrého dne 31.12. 1501, které se účastnili všechny korunované hlavy Evropy.

Na počátku r. 1536 je území Vaud /Waadt dobyto Bernem. Dne 22.3. tohoto roku poslední převor Theodule de Rides podepsal smlouvu o podřízení se nové vrchnosti. O několik měsíců později "Spor v Lausanne" oznamuje začátek reformační doby. Následná sekularizace má okamžité následky na celé okolí a hlavně na klášterní architekturu. Nyní je bazilika využívána ke shromažďování lidu. Ve jménu nové víry je veškerá plastická výzdoba znetvořena nebo odstraněna a oltáře jsou odvezeny. Křížové chodby a většina klášterních budov je postupně bourána s výjimkou mnišského domu, jenž je nyní využíván jako skladiště. Obytný dům převora je přestavěn na sídlo bernského správce a má hospodářské využití. Některé partie kostela, zvláště chrámová předsíň, přidaná v minulosti k hlavnímu portálu, jsou využívány jako sklad obilí a desátků.
Matouš Merian, (1563 až 1650), narozený v Bale jako nejstarší syn v rodině malířů a rytců, je v první řadě známý pro svou spolupráci s Martinem Zeillerem na díle "Topographia", pro kterou zhotovil kolem 2 000 rytin a pohledů na různá města a hrady. V r. 1642, v "Topographia Helvetiae, Rhaethiae et Valesiae", vydal také pohled na Romainmôtier. Tento obraz je pro nás vskutku velmi zajímavý, protože ukazuje stav převorství kolem r. 1640, to jest 100 let po sekularizaci kláštera, stav mezi dobou bernského vojenského tažení a změnami v 18. stol. Tato rytina ukazuje komplex ještě obklopený zdí. Kaple Panny Marie na jihu v popředí stále ještě existuje. Byla zbourána až v r. 1702, protože musela ustoupit výstavbě dalších hospodářských budov. Na druhé straně budovy pro uskladnění desátek ještě zobrazeny nejsou, protože byly postaveny teprve na začátku 18. stol.
V r. 1803 kanton Vaud, mající novou ústavu, přebírá celý klášterní majetek po bernské správě. Jednu část po druhé začíná prodávat, ale zatím vždy jen budovy s hospodářským účelem. V pol. 19. stol. tak kostel, fara, "desátková" stavba a bývalý donjon převora stále ještě náleží pod správu kantonu. V tomto období klášter vzbudil první zájem historiků a přicházejí první pokusy o archeologické průzkumy za účelem stanovit stavební vývoj tohoto místa, který patří nepochybně mezi nejstarší klášterní komplexy ve Švýcarsku (možná i v Evropě).
Na konci 19. století archeolog Albert Naef zahajuje první velký stavebně historický výzkum a obnovu baziliky, kterou provedl v letech 1899 až 1915 architekt Leo Chatelain. Průzkum je tak důkladný, že je možno rekonstruovat jak vnitřní, tak i vnější základy původních kostelů a tím vytvořit středověký obraz kláštera.
Druhá fáze obnovy byla zahájena pod záštitou kantonu až v r. 1992 a byla ukončena v r. 1999. Na této obnově se podílelo několik pracovních skupin pod vedením architekta Jana Gutschera a zahrnovala historičku umění Kláru Huguennin, Brigitu Pradervand a Mikuláše Schättiho, archeology Petra Eggenbergera a restaurátory Erika Favre Bulle a Marka Stahliho. Ti všichni byli podporováni různými experty, stavebními inženýry, techniky a výzkumnými laboratořemi.
Romainmotier - duchovní a ekumenický zážitek

Když v r. 753 navštívil klášter papež Štěpán II. a zasvětil kostel sv. Petru a Pavlovi lze podotknout, že to nebyla náhoda. Petr, základatel katolických kostelů, byl první světec, který dlouho vyvolával hádky biskupů v Římě. V jeho ruce najdeme klíče od ráje. Pavel byl apoštol pohanský se židovským pozadím. Často je zobrazován s mečem. Hraje velmi důležitou roli v protestantské víře, protože byl ochoten přestoupit k nové víře. Tyto dvě postavy světců se tak sešli na jednom místě a jsou oslavováni společně. Jak ochraňovali cesty poutníků v legendách, tak dnes ochraňují příchozí na shromáždění v klášteře Romainmôtier.
Unikátní sídlo v Romainmôtier nám i nadále vypráví svůj historický příběh a proto je nutné o tuto památku pečovat a ochraňovat ji i pro další generace.
Nejblíže se nachází Les Clees

 hrad v Orbe

zpět na mapu distriktu Jura

 hrad La Sarraz