Martigny - hrady

*MARTIGNY - město*
*keltská trhová osada Octodurus a později římské město forum Claudii Valensium*

znak kraje a města Martigny


Malá *keltská trhová osada Octodurus* v ohybu řeky Rhôny je prvním historicky zaznamenaným osídlením na území kantonu Wallis. Tato osada byla současně i hlavním *centrem keltského kmene Veragrénů*.

V 5. stol. před n. l. byly v okolí usazeny keltské kmeny. V okolí dnešního Martigny to byly klanová společenství kmene Veragrénů, sídlící hlavně na svazích okolních hor v *ústí údolí řeky Drans. Na východní straně jejich území sousedila s kmeny Sedunů*, jenž lze řadit do oblasti středního Wallisu. Veragréni si vybudovali svou pevnost dole v údolí, odkud ovládali průchody k Itálii (Mont Joux, který je dnes známý jako Velký průsmyk sv. Bernarda) a Francie (průsmyky Balme a Froclaz). Lze odhadovat, že počty tehdejších příslušníků kmene se pohybovaly kolem pár stovek lidí.

Veragréni vstupují na historickou scénu v r. 57 před n. l., kdy v *Bello Gallico* (III, 1.6), *Julius Caesar* reservoval celou kapitolu *bitvě u Octoduru. Tehdy byla pověřena 12. legie* pod velením *Servia Galba* prověřit možnost průchodu Bernardským průsmykem do oblasti Wallisu. K přezimování se rozhodli použít veragrenskou ves Octodurus. Po útoku místních kmenů se však rozhodli stáhnou zpět do oblasti Ženevského jezera. I když Veragréni svůj boj nevyhráli, podařilo se jim alespoň oddálit římský pokus o průnik do této oblasti. Plnou kolonizaci okolí Martigny lze počítat až od r. 15 n. l., kdy zde bylo oficiálně založeno město *fórum Claudii Valensium* na počest císaře Claudia. Současně zde ustanoveno bylo „zemské“ tržiště. Od této doby se počalo město vyvíjet jako administrativní, politické a kulturní centrum oblasti. Město také plnilo důležitou funkci styčného bodu mezi keltskou a středozemskou civilizací. Tuto epochu dnes připomíná místní *amfiteátr, velké bronzové předměty a bohaté archeologické vykopávky*.

římský cirk

římské mitraneum

Octodurus jako galorománské centrum však leželo napříč cestě západních myšlenek, rozšiřování křesťanství a neustále se drželo starého odkazu Římanů. Proto se není co divit, že *sv. Theodor* zde založil *r. 380* *první švýcarské biskupství* a nechal stavět *první baziliku Notre Dame des Champs na území Wallisu.* Součástí baziliky, jenž byla v nedávné době archeologicky odkryta, bylo i první místní křesťanské baptisterium. Na území města bylo také archeologicky odkryto římské mitraneum (společná svatyně římských a pohanských bohů, protiklad křesťanství) a nymfeum (svatyně nad zdrojem vody, většinou půlkruhová stavba na sloupech, která tvořila později základ ranných baptisteríí - křitelnic).

S rozdělením římské říše *v 5. stol.* připadlo území *pod správu burgundského království. Díky hrozbě hunských nájezdů však udržovalo město pevné styky s Římem* a také se zde udržoval římský jazyk, jenž později přirozeně vystřídala francouzština, kterou se zde mluví dodnes. V této době byl také založen nedaleký švýcarský *klášter sv. Mořice* (nejstarší v západní Evropě) a jenž se stává duchovním centrem mladého království.

Od *6. stol.* přichází *temné období* města. Do oblasti úspěšně vnikají nový *nájezdníci (Frankové a Lombarďané). Množí se pohromy* (chladné období, neúroda, záplavy, požáry a nemoci), které umocnily *pád města.* V konfrontaci s těmito skutečnostmi se rozhoduje tehdejší *biskup Heliodor* opustit území a přemístit *sídlo svého úřadu výše proti proudu řeky Rhony do Sionu* (549 až 585), kde je více chráněn před invazí nájezdníků a záplavami. Město pak zapadlo v zapomnění téměř na 5 století. Obyvatelstvo se vrátilo k živobytí na svazích hor Saint Jean a Mont Ravoire. Z původního města zůstalo jen několik izolovaných statků a pustnoucí chrám Notre Dame des Champs.

Na počátku *12. stol.* se *jméno Octodurus změnilo na Martigny, ale stále bylo pouhou biskupskou enklávou na okraji Savojského území. Oblast byla neustálým sporem mezi sionským biskupstvím a savojským hrabstvím.* Hrad *Batiaz* postavený v pol. 13. stol. je viditelným svědectvím těchto bojů o moc, jenž trvaly po 3 století. Ve 14. stol. je *oblast plně začleněná pod savojskou správu* a v 15. stol. přebírá oblast „*Sedm zendenů“* Horního Wallisu. Za každé správy ale získává město nové svobody a výhody. Začíná také protipovodňová regulace řeky Drans.

V průběhu 17. stol. zde bylo postaveno několik modliteben a kaplí. Mezi roky *1643 až 1645 byly zahájeny také práce na novém farním kostele* s využitím základů staré biskupské katedrály Notre Dame des Champs. Kvůli nedostatku zdrojů byla stavba *dokončena až v r. 1687*. Zvláštností je orientace apsidy a kůru směrem na západ, což však bylo nutné z důvodu častých záplav říčkou Dranse.

V 18. stol. přichází *francouzská revoluce* jako exploze. Územím následně prochází velké množství uprchlíků z Francie, většinou z řad šlechty a kléru. Někteří se zde také usazují. Na konci tohoto století téměř nepřetržité průchody vojsk Rhônským údolím způsobily novou městskou výstavbu, hlavně z důvodu potřeby velkých vojenských zásob materiálu. Tyto důvody také ukončily nadvládu Horního Wallisu. V r. 1800 se situace v městě silně zhoršila s příchodem silného napoleonského reservního vojska v počtu 40 000 mužů, které zde kvartýrovalo před průsmykem sv. Bernarda na své cestě do Marenga. *Wallis* byl nucen platit těžké dávky revoluci, avšak v r. 1802 se stal *nezávislou republikou pod vlivem Francie*.

Později přechází kraj pod francouzskou správu a v r. 1810 se *Wallis stává departmentem Simplon. Tím si chtěl Napoleon udržet svůj vliv a zájmy ve strategickém údolí. Přesto všechno se vymaňuje z vlivu Francie a v r. 1815 se připojuje ke Švýcarské konfederaci*.

Navzdory různým potyčkám mezi "horou" (konzervativci) a "rovinou" (revolucionáři) se nové myšlenky rychle šířily v okolí Martigny. Město pak bylo středem konfrontace mezi „novými Švýcary“ (liberální hnutí inspirované italským vlastencem *Giuseppem Mazzinim) a „starými Švýcary“ (většinou buržoasie). Revolucionáři podporovaní Dolním Wallisem požadovali umlčení politických výsad protežovaných obyvatel Horního Wallisu (konkrétně aristokracie a duchovenstva). V r. 1844 byli liberálové* *v bitvě u Trientu* *poraženi, jejich práva a majetek zabaven a byli přinuceni hledat azyl v kantonu Vaud*.

V době *průmyslové revoluce* dochází na území Wallisu k budování nových *železničních spojení s Itálií. V Martigny je proto postavena železniční a poštovní stanice (1888)* s depem. Je také vystavěna servisní stanice pro údržbu vozidel pro spojení přes sv. Bernard *(1896)*.

*Osídlení* okolí Martigny bylo od 13. stol. *rozděleno* na několik městysů - *Martigny Ville, Martigny Bourg, Martigny Combe, Batiaz, Trient a Charrat. Od r. 1835 do r. 1845 byla tato společenství ustanovena v samosprávných farnostech. Koncem 19. stol se počaly objevovat sny o "Velkém Martigny", diskutované v kavárnách a místním tisku. Teprve až v r. 1956* byl učiněn první krok ke spojení města. *Martigny Ville bylo spojeno s Batiaz. Následovalo Martigny Bourg, které se k nim připojilo v r. 1964*. Tím byl zrozen základ moderního kantonálního města.

Ve městě nalezneme středověký hrad Bâtiaz. Další informace na www.martigny.ch

Zenden Martigny - HRADY


	Martigny - město
	Bâtiaz
	Saillon
	Saxon


kraj Leuk	zpět na mapu Wallisu	kraj Monthey