Chmel´nickij

KAMJANEC PODOLSKIJ (KAMIENIEC PODOLSKI )







	*Historie hradu a pevnosti*

*Historie města a okolí*
Počátky Kamence Podolského zůstávají neznámé, ale zdá se, že jsou spojeny se starobylými Dáky, a jejich porážkou r. 106 n.l. Římany. Po opuštění Dácie Římany r.271, nastává v historii místa hluboká tma, z níž se vynořuje až první slovanské osídlení na území dnešního města z 9.-11.st.

První opevnění zdejšího strategického místa pochází z 11.-13.st. Na počátku 13.st. vládla Kamjanci haličská knížata, která byla při pustošivém vpádu Tatařů r. 1240 vypuzena.

V druhé pol. 14. st. postupně opanoval zdejší území Podolí a další části původní Kyjevské Rusi litevský kníže Olgierd. R. 1362 z Kamjance a jeho okolí vytlačil Tatary a předal jej svým leníkům Jiřímu a Alexandrovi Korjatovičům, kteří listinou z r. 1374 založili, na místě osady zničené Tatary, město a obdařili je mnohými výsadami (rozsáhlé pozemky, trhy, odúmrť, daňové úlevy apod.). V r.1375 zřídil papež Řehoř XI. podolskou diecézi a sídlem biskupství se stal Kamenec.

V pozdějších dobách tu své kláštery založili dominikáni, dominikánky, františkáni, trinitáři, bosí karmelitáni i jezuité, takže r. 1772 v době prvního dělení Polska tu bylo 9 kostelů latinského obřadu, 11 pravoslavných a 4 arménské.

Od sklonku vlády krále Kazimíra III. Velikého, který několik let po získání Haličské Rusi získal svrchovanost i nad Podolím, nastává soupeření o Kamjanec mezi polským králem Jagiellem a litevskými vévody Vitoldem a Svidrigelem. R. 1430 byl Kamenec nakonec připojen k Polsku, r. 1434 zřízeno podolské vojvodství a Kamjanec se stal jeho administrativním, hospodářským a zejména obranným centrem. Město obdrželo dodatečně r.1432 magdeburské městské právo a plnilo klíčovou roli v systému obrany východní hranice království proti ohrožení z východu.

Kamjanec zažil po přičlenění k Polsku prudký rozvoj, jemuž napomáhala královská privilegia, usnadňující rozvoj obchodu a řemesel. Obyvatelé města byli Poláci, Arméni a Rusíni. V čele města stála městská rada na čele s purkmistrem, Arméni a Rusíni měli vlastní samosprávu. R. 1570 stálo ve městě 614 dřevěných budov, 30 kamenných trojpodlažních domů na rynku a počet obyvatel dosahoval asi 3 tisíc. Ve druhé polovině 17.st. se zvýšil jejich počet na asi 10 tisíc. Ve městě pracovalo 16 cechů a bylo *vedle L´vova* největším střediskem obchodu s Tureckou říší, který ovládali především zdejší Arméni. Dynamický rozvoj města zpomalovaly tatarské nájezdy, kozácká povstání a především turecké války.

V době tatarsko - tureckého ohrožení na počátku 17.st., kdy Kamjanec získal označení *urbs* antemurale christianitas, bylo město i pevnost z iniciativy krále a sejmu mohutně opevněno. Proto město neúspěšně obléhali r. 1648 kozáci Maxima Křivonosého a r. 1652 kozáci Bohdana Chmelnického.

To se změnilo až r. 1672, kdy oblehla Kamjanec vojska tureckého sultána Mohameda IV. Pevnosti kapitulovala po 2 týdnech obležení, díky hrozbě vyhození objektu do vzduchu "podkopem". Těsně před tím nechal velitel dělostřelectva, Němec major Heiking (též Kettling), vyhodit do povětří pevnostní zásoby munice. Posádka pevnosti i měšťané, po nabídnuté kapitulaci, obdrželi od Turků svobodu rozhodnutí na volný odchod z města či setrvání v něm při garanci zachování náboženské svobody. Dne 30. srpna 1672 však velká většina obyvatel město opustila na vozech poskytnutých Turky.

Pád pevnosti měl široký ohlas v celé Evropě. R. 1687 se pokusil získat pevnost zpět polský kralevic Jakub Sobieski, ale přestože účinně blokoval zásobování pevnosti z nově zbudovaného opevnění "Okopy Swietej Trójcy" na levém břehu Dněstru, akce skončila pouhým dělostřeleckým ostřelováním Kamence. Ten se vrátil Polákům až v důsledku "Karlovického míru" r. 1699.

Během 27 let turecké okupace bylo město téměř zničeno, počet budov se snížil ze 700 na asi jen 170. Pustá místa a domy osazovali zejména Židé, kteří užívali protekce tureckých vládců a opanovali obchod a některá řemesla, zejména na úkor Arménů, ale i ostatních obyvatel. V první polovině 17.st. značně vzrostla i *židovská populace, a tak po všeobecném odporu Arménů a Poláků nařídil* r.1750 *král August III, Židům opustit během 24 hodin město. To vedlo k založení rozsáhlé židovské osady* vně hradeb v údolí řeky Smotryczy.

Celé 18.st. je obdobím stagnace města v důsledku stálých sporů mezi městskou radou, veliteli pevnosti, královskými úředníky i židovskou komunitou. Po II. dělení Polska 21.4. 1793 připadl Kamjanec Rusku a stal se sídlem podolského gubernátora. Město se ocitlo na periférii zaostalého, feudálního a absolutisticky řízeného carského státu, a tak se nemohlo příliš rozvíjet. Počet jeho obyvatel, včetně všech předměstí, dosáhl r. 1876 23 000 lidí. Naději pro rozvoj města znamenala výstavba železnice r. 1914, ale tu přerušila I. sv. válka.

V srpnu 1914 obsadila Kamjanec *rakouská vojska, ale po 3 dnech byla vypuzena gen. Brusilovem. Do konce války pak ve městě zůstal štáb carské armády. V červenci 1919* obsadila město ukrajinská vojska Semjona Petljury, v lednu 1920 polská vojska a v listopadu 1920 Rudá armáda. Následovala tuhá sovětizace, které lze rovněž přičíst zničení velké části památek. Přežila však malá polská komunita opírající se o katolickou víru a římskokatolickou církev. V r. 1991 byla obnovena kamjanecká diecéze na čele s biskupem Janem Olszaňskim.

Kraj Chmel´nickij - HRADY



			Kamjanec Podolskij
			Medžibiž
			Žvanec


kraj Rovno	zpět na mapu Ukrajiny	kraj Žitomir