Konopiště

KONOPIŠTĚ

Nedaleko města Benešov jeden z nejnavštěvovanějších hrado-zámků v Čechách....."francouzský kastel"

celkový pohled na hrad

pavděpodobná podoba původního hradu

Na místě dnešního zámku stával stejnojmenný hrad, jehož počátky spadají do 80.let 12. stol., kdy zdejší krajina patřila pánům z Benešova. Nejproslulejší z tohoto rodu patřil Tobiáš z Benešova, psaný též z Bechyně, který po smrti Otakara II.(†1278), v těžkých letech sporu s Otou Braniborským zastával úřad pražského biskupa (1278-1296) a pro své státnické schopnosti stál v čele české politické scény.

Konopišťský zámek ještě dnes prozrazuje, že jeho stavebním vzorem je středověká pevnost francouzského typu, pro kterou je charakteristické založení v opevnění válcových věží, jež vystupují z vysoké hradby v průčelí polovinou a na nárožích třemi čtvrtinami svého obvodu.

V nárožích hradební zdi stály výše jmenované válcové věže a uprostřed západní a severní zdi ještě další dvojice věží. Nejpevnější a nejvyšší místo představovala hlavní válcová věž stojící na východní straně hradu a byla k ní přidružena štíhlejší a nižší věž. Do hradu se vcházelo po padacím mostě na parkán, který bránila mohutná válcová věž s připojenou menší věží. Toto souvěží stávalo jižním směrem nedaleko brány, kterou také bránila. Branou se vcházelo na předhradí, které zaujímá dnešní druhé nádvoří a potom druhou branou do vlastního hradního traktu. V severní části dnešního prvního nádvoří stával dvoupatrový palác obdélníkového tvaru, připojený zdivem k vysoké hradební zdi (sila zdiva tehdy dosahovala 2,30m a je dochována hlavně v přízemí. Do věží měli obránci přístup po točitých schodech a také po schodech v síle zdiva.

Přístupová cesta vedla od východu po jižním úbočí hradního kopce k západní vstupní bráně. Před ní byl vysoký val a vyzděný příkop, místy až 20m široký. Za příkopem stála zeď parkánu a teprve potom až vysoká hradební zeď, dosahující v té době až do výšky druhého patra hradního paláce.

V historických pramenech se hrad připomíná až v r. 1318, kdy se podle něho psali bratři Beneš a Tobiáš, synové biskupova bratra Miloty z Dědic, který je znám svou účastí v bitvě na Moravském poli (1278).

Tobiáš Z Konopiště, kanovník pražského kostela, je patrně znám jako poslední majitel Konopišťského zboží a také jako poslední z rodu Benešoviců. Od něho přešel tento majetek, jako otcovské dědictví, na příbuzný rod pánů ze Šternberka. Ke Konopišti tehdy patřilo ještě městečko Benešov a osm vesnic (1372).

Šternberkové drželi Konopiště až do roku 1590. Ale vezmeme to postupně. Za vlády Karla IV. patřil hrad Zdeňkovi ze Šternberka., který zastával významné vládní úřady (zemřel 1394).

Zdeňkův syn Petr spojil Konopišťské panství se Šternberkským. Byl zapřisáhlým odpůrcem husitského hnutí. Zúčastnil se Kostnického koncilu jako člen družiny biskupa Jana Železného. Byl hlavním Husovým žalobcem. Proti husitům vystoupil už v r. 1419, když v čele panské jízdy přepadl nedaleko Vltavy u Nahorub poutníky ze Sezimova Ústí. Dne 25.3 1420 se účastnil bitvy u Sudoměře a 19.5. 1420 napadl u Poříčí nad Sázavou Žižkovo vojsko, spěchající na pomoc obležené Praze. Spolu s dalšími šlechtici padl v bitvě pod Vyšehradem. Jeho vdova Perchta, rozená z Kravař (Šumava - husitské území-m.p.) se potom přidala se svými poddanými na stranu husitů. Pak že ženské nejsou potvory !!!!!

V r. 1434 byl poslán purkrabí (Konopišťský) s vojskem do bitvy u Lipan proti radikálním husitům (Konopiště tehdy ovládala umírněná frakce husitů, která se pak odtrhla a přidala ke katolíkům) a následujícího roku proti táborské posádce, držící hrad Ostroměč. Toto panství patřilo Šternberkům až do r. 1571.

Od r. 1440 držel Konopiště Zdeněk Konopišťský ze Šternberka aktivní stoupenec "husitského" krále Jiřího z Poděbrad, který zde často pobýval. Jiří z Poběbrad byl rodově příbuzný s rodem Šternberků, neboť jeho první manželkou byla Kunhuta, dcera Smila Holického ze Šternberka, která se na Konopišti r. 1425 narodila.

Když Zdeněk Konopišťský pomáhal poděbradské straně v bojích proti Strakonické jednotě, dobil r. 1450 hrad Kostelec (dnešní Zbořený Kostelec nad Sázavou) a připojil jej ke Konopišti.

V r. 1465 však přešel do tábora Jiříkových nepřátel a v r. 1467 se stal vůdcem Zelenohorské jednoty, která vyústila v domácí krvavou válku. Díky tomu byly všechny jeho hrady oblehnuty královskými vojsky, včetně Konopiště. Obléhání trvalo 18 měsíců. Obléhatelé si postavily na okolních návrších dokonce 14 bašt. Stopy po jedné z nich jsou patrné dodnes nad zámeckým rybníkem. Obléhání skončilo v prosinci 1468 kapitulací vyhladovělé posádky, Konopiště dostalo královskou posádku a panství Jiříkův syn, kníže Hynek. Do šternberského majetku se vrátilo až v r. 1479.

Za vlády Ferdinanda I. zde panoval Adam z Konopiště a ze Šternberka, který zastával některé zemské úřady. Za něho pokračoval proces koncentrace majetku a půdy. Majetkový rozsah skončil až v 80 -tých letech 16. století pro velkou zadluženost.

Poslední ze zdejších Šternberků, vdova Eliška předala r. 1590 tento majetek svému manželovi a synům.

Tento nový majitel pocházel rodově z jihovýchodní Moravy (Uherský Brod). Úpadek se však už nedal zadržet, zejména když přibyli nové výdaje spojené s obnovou hradu po požáru.

Z tohoto důvodu byl majetek prodán zámožné Dorotě Hodějovské, rozené Hrzánové z Harasova. Tento rytířský rod přišel do zdejšího kraje v druhé polovině 16. století, když Bernard Hodějovský zdědil po Adamovi z Neveklova Tloskov, Netvořice, Ostromeč a k nim ještě přikoupil Maršovice (1574). Tento majetek spravoval jeho syn Přech a již jmenovaná Dorota byla jeho manželkou, která ještě vlastnila statky Nedvězí, Benice a r. 1608 získala Týnec nad Sázavou. Za těchto majitelů došlo k rozsáhlým přestavbám staré gotické pevnosti na reprezentativní sídlo. Hlavní přestavba byla provedena v letech 1604 - 1605.

Po Dorotě Hodějovské zdědil toto zboží její syn Přech a po jeho předčasné smrti jeho bratr Bernard, který ještě zdědil po otci Milevsko. Jako všichni Hodějovští i Bernard se účastnil aktivně protihabsburského povstání v l. 1618-1620 a byl vojenským komisařem a spravoval finanční prostředky stavovských vojsk.

Po bitvě na Bílé Hoře pozbyl Bernard dvě třetiny majetku, které r. 1623 koupil Albrecht z Valdštejna a ještě téhož roku je prodal Michnovi z Vacínova

Tento nový majitel, jako odchovanec jezuitů, se pro svůj fanatismus stal nástrojem potlačování náboženských a politických protivníků císařské strany. Toto jednání způsobilo povstání benešovských poddaných a probudilo také povstání v sousedním Štěchovickém kraji. Při tomto povstání byl vypálen i hrad a benešovský klášter. Michna musel uprchnout. Ke konci třicetileté války (1648) bylo Konopiště a město Benešov znovu dobito, vydrancováno a vypáleno Švédy a ti zde zůstali ještě rok.

V r. 1673 koupil zadlužené panství Jiří Ludvik ze Sinzendorfu, v této době byl hrad již ve značně zchátralém stavu. Proto jej prodal v r. 1701 Františeku Karelovi Přehořovskému, který se však pro nedostatek financí k opravám a přestavbě také nedostal

R. 1716 koupil takto zchátralé Konopiště v dražbě nejvyšší purkrabí v Čechách, Jan Josef z Vrtby, který zde provedl velké změny z vojenské pevnosti na pohodlný zámek. Autorem projektu byl František Maxmilián Kaňka. Z této doby pochází i kamenný most přes hradní příkop.

K dalším rozsáhlým úpravám došlo až za Františka Václava Vrtby ve 40 -tých letech 18. stol. Byly například sníženy věže do výšky okolních budov., proražen nový vchod do hradu atd. Po předčasné smrti Františka, spravovala majetek vdova Marie Anna, jako poručnice nezletilého Františka Josefa. Za její vlády došlo k velkému nevolnickému povstání.

Od r. 1870 patřilo panství Lobkovicům, avšak finanční krize způsobila opět změnu majitele a tím byl synovec císaře Františka Josefa I. , arcivévoda František Ferdinand d,Este. Nový majitel se, po smrti korunního prince, stal následníkem trůnu, z čehož pro Konopiště vyplynuly velké změny. Později k nim přispěly ještě problémy ze sňatku s hraběnkou Žofií Chotkovou a tak František Ferdinand d,Este ještě více přilnul ke svému venkovskému sídlu.

Stavební úpravy prováděl v letech 1889 - 1894 architekt Josef Mocker. Zemědělské a průmyslové podzámčí bylo úplně zlikvidováno a nahrazeno anglickým parkem dle návrhu zahradních architektů Mossmera a Rozínka (rozloha parku je 225 ha).

V červnu r. 1914 zde pobýval na politické návštěvě německý císař Vilém II. s admirálem A.Tirpitzem.

Za dva týdny se František d,Este účastnil provokativních vojenských manévrů v Bosně a Hercegovině a 28.7. 1914 se stal spolu se svou manželkou obětí atentátu, který se stal záminkou k vypuknutí I. sv. války.

Po skončení první I. sv. války připadlo Konopiště Československému státu.

Za II. sv. války bylo Konopiště používáno jako velitelství cvičiště zbraní SS v prostoru mezi Benešovem, Vltavou a Sázavou.

Více na www.zamek-konopiste.cz , www.domek.cz/clanky/toulavy/hradyzamky/konopiste/

V okolí se nalézá zřícení hradu Kožlí a zřícenina tvrze Mrač. Jihozápadně stojí hrad Líšno, opačným směrem Týnec nad Sázavou a Zbořený Kostelec.

Komorní hrádek	okres Benešov	hrad Kožlí