Sázava

*SÁZAVA*
Město a letovisko na řece Sázavě, kterou tvoří na levém břehu městská zástavba a na pravém ves Černé Budy a slovanský klášter, kulturní národní památka

	znak města Sázava





Vznik Sázavského kláštera je spjat s postavou českého světce Prokopa. Podle prokopských legend Prokop po vyvraždění Slavníkovců odešel do ústraní a žil jako poustevník v téměř neosídlených sázavských lesích. V r. 1032 se setkal s knížetem Oldřichem, který zde byl na lovu. Kníže slíbil Prokopovi vybudování kláštera. K jeho stavbě však došlo pravděpodobně až kolem r. 1039 za Oldřichova syna knížete Břetislava I. Klášter náležel řádu benediktýnů a až do r. 1097 se zde udržovala slovanská liturgie.

Byl založen na skalnatém ostrohu nad pravým břehem řeky Sázavy. Strmé boky ostrohu spolu s příkopem a valem na severní straně tvořily jeho přívodní opevnění. Zpočátku byl klášter pravděpodobně dřevený, ale v průběhu 11. století zde byly vybudovány románské kamenné stavby. Jak ukázal archeologický průzkum, prováděný od r. 1968, stál původní románský sázavský kostel, v němž byl podle údajů Kosmovy kroniky pohřben v r. 1053 světec Prokop, západně od torza nynějšího gotického kostela v prostoru dnešního prvního nádvoří. A to je také první písemná zmínka o klášteře.
Původní chrámová stavba na půdorysu řeckého kříže stála v severní, nejvýše položené části, v místech nynější klášterní zahrady. Zde byly nalezeny i zbytky dalších románských staveb. Jiný románský objekt stál přímo v místech dnešního zámku.

V r. 1315 byla zahájena gotická přestavba klášterního areálu. Nový gotický klášterní chrám i s gotickým konventem byl situován do východní části klášterního areálu, kde mu ustoupily sice některé románské stavby, ale původní románský kostel zůstal zachován. Konvent byl vybudován jako jednopatrová čtyřkřídlá stavba uzavírající téměř čtvercový rajský dvůr. Tato budova tvoří stavební jádro dnešního zámku. Součástí činnosti Sázavského kláštera bylo i osidlovaní majetku, které klášter, především v Posázaví, vlastnil. V souvislosti s tím vzniklo přímo v sousedství kláštera městečko, které je poprvé doloženo až v r. 1436.

Před úplným dokončením výstavby gotického klášterního areálu byl klášter v dubnu r. 1421 dobyt pražským husitským vojskem, mniši se rozprchli a klášter s celým panstvím přešel do světských rukou. Prvními světskými držiteli sázavského kláštera byli příslušníci moravské husitské šlechty Sezema a Boček Zajímačové z Kunštátu a na Jevišovicích (poprvé se na Sázavě připomínají v r. 1427). Tito první světští držitelé bydleli pravděpodobně přímo v klášterní budově. Ale již v r. 1433 se museli o tuto budovu rozdělit se skupinou mnichů, kteří se vrátili zpět do Kláštera. Sezemův synovec Zajímač z Kunštátu, vládnoucí na Sázavě od r. 1433, získal v r. 1436 od krále Zikmunda sázavský klášter s celým panstvím do zástavy. Jan Zajímač, stejně jako jeho nástupce po r. 1460 Jindřich Zajímač, byli věrnými stoupenci Jiřího z Poděbrad. Proto v r. 1464, kdy v Praze řádila morové epidemie, král Jiří pobýval u Jindřicha na Sázavě. V r. 1488 udělil zástavní panství Jindřichovým synům Janovi a Prokopovi Zajímačům, od r. 1505 jen Janovi, neboť Prokop si tehdy při dělení rodových majetků vzal moravské statky. Za Janovy vlády se opět mniši vrátili do kláštera. Jan Zajímač i jeho syn Ludvik se zadlužili, a proto bylo r. 1528 sázavské panství prodáno v dražbě. Koupili ho pražští měšťané Václav Daniel a Jakub Fikar z Vratu, ale již v r. 1529 postoupili panství Michalovi Slavatovi z Chlumu a Košumberka. Slavatovi z Chlumu, kterým náleželo sázavské panství do r. 1547, na Sázavě nikdy nesídlili a po organizační stránce toto panství spojili s panstvím *Kostelec nad Černými lesy*. V r. 1547 bylo Sázavské panství zkonfiskováno Divišovi Slavatovi z Chlumu pro jeho účast na stavovském odboji v l. 1546-1547.
Král ze zkonfiskovaného panství postoupil budovu „ řečenou zámek v Klášteře sv. Prokopa" Sázavským mnichům, statky si však ponechal. V r. 1571 král Maxmilián II. opět zastavil svatoprokopský klášter s městečkem Sázavou a sedmi vesnicemi Ferdinandovi Švihovskému z Rýzmburka. Ferdinand Švihovský sídlil na Sázavě a usiloval o dědičné získání zastaveného panství, ale bezúspěšně. Po jeho smrti v r. 1599 sázavské panství připadlo zpět královské komoře. V r. 1611 postoupil král Rudolf II. klášter sv. Prokopa s tvrzí, městečkem Sázavou a čtyřmi vesnicemi Adamovi mladšímu z Valdštejna, majiteli Komorního Hrádku, jako odměnu za dvorské služby. Sázavské panství bylo tehdy spojeno s Komorním Hrádkem. Po Adamově smrti v r. 1638 zdědil panství jeho syn Jan Viktorin z Valdštejna.

Za Jana Viktorina z Valdštejna začal benediktynský řád usilovat o plné obnovení sázavského kláštera a získání jeho bývalých statků. V r. 1663 byla uzavřena smlouva mezi Janem Viktorinem z Valdštejna a opatem broumovského benediktýnského kláštera Augustinem Seifertem o postoupení kláštera sv. Prokopa. Tak byl Sázavský klášter obnoven a jeho prvním opatem se stal Daniel Nigrin, který vedl další jednání o vykoupení kláštera z rukou Valdštejnů. Po návratu benediktýnských mnichů do kláštera začala jeho rozsáhlá barokní přestavba. V této době bylo vybudováno dnešní západní průčelí chrámu, barokně byly upraveny interiéry klášterního konventu, ale jeho celková gotická dispozice zůstala zachována. Západně od konventu byla postavena - snad v návaznosti na nějakou předchozí stavbu - jednopatrová barokní budova prelatury a mezi ni a konventem vybudována nová vstupní brána do klášterního areálu. R. 1757 mělo klášterní panství 11 vesnic a tento rozsah si udrželo až do konce feudálního období.

V r. 1785 byl klášterní chrám změněn v chrám farní pro městečko Sázavu a na faru byla upravena budova bývalé prelatury. Ostatní klášterní budovy i s celým panstvím byly v r. 1804 prodány náboženským fondem ve veřejné dražbě Františkovi Heilbergerovi, který však nesplnil kupní podmínky. Proto byla r. 1808 v nové dražbě Sázava prodána pražskému měšťanovy Vilému Tiegelovi z Lindenkronu, za něhož byla bývalá konventní budova upravena v klasicistní zámek. Na prostranství severně a západně od nedokončeného gotického chrámu přímo v prostoru původního románského kostela dal Vilém Tiegel postavit přízemní klasicistické stáje. Úpravami v okolí svého sídla zřídil v severní části areálu park a zahradu. Při nich zmizely zbytky gotického opevnění, z něhož se v parku zachovaly jen nepatrné pozůstatky příkopu a valu. Vilém Tieget zemřel v r. 1827 a jeho syn Emanuel Tiegel prodal v r. 1869 sázavský velkostatek i s bývalým klášterem Janovi z Neuberka. Za něho došlo k nové přestavbě bývalého konventu. Budova byla upravena ve slohu novorenesančního klasicismu, dostala jednotnou vnější fasádu. V interiérech bylo odstraněno vše, co ještě upomínalo klášter, především byly zabíleny nástěnné malby v bývalých ambitech. Touto úpravou nabyl sázavský zámek dnešního vzhledu. Jan z Neuberka prodal v r. 1867 Sázavu Bedřichovi Schwarzovi, řediteli thun-taxisských panství. Jeho potomkům náležel zámek až do r. 1948, kdy přešel do majetku (byl znárodněn) Československého státu.

Vzhledem ke kulturnímu významu, který měl Sázavský klášter v našich dějinách, byl objekt zařazen mezi státní zámky. Unikátní jsou například vnitřní gotické nástěnné malby v kapitulní síni, kde lze například spatřit výjev s těhotnou Pannou Marií nebo tuto světici vedoucí malého Ježíška za ruku. Součástí současných úprav klášterního areálu je i rovněž archeologický průzkum. Při něm byla zatím zkoumána část parku a zahrady severně od klášterních budov, část prvního nádvoří i prostor samotného zámku.

Budovy jsou rozloženy kolem dvou nádvoří. První nádvoří je na jihu uzavřeno obnovenou zdí se vstupní bránou, na západ jednopatrovou budovou bývalé prelatury a přízemní budovou stájí, jejíž severní křidlo uzavírá nádvoří ze severu. Na východní straně stojí vlastní zámecká budova, bývalý konvent a torzo gotické baziliky s vestavěným barokním chrámem. Druhé nádvoří je uzavřeno čtyřmi křídly zámecké budovy a k jeho severní straně přiléhá i torzo gotického chrámu. Nejcennější jsou zbytky románských staveb a torza velkoryse pojatého gotického chrámu a některé prostory v interiéru zámku. Je to především bývalá gotická kapitulní síň v jeho východním křídle.

Areál je dnes veřejnosti přístupný a nabízí stálou expozici "Staroslověnská Sázava". Dále je možno vykonat prohlídku kapitulní síně, klášterního kostela s původní románskou kryptou, nebo výsledky archeologických výzkumů
Otevřeno: v "sezoně" ( ...pokud je otevřeno!)


Vsázavských sklárnách Kavalier vnikala "fasáda" Nové scény Národního divadla v Praze, složená ze 4306 skleněných tabulí ("obrazovek"). Z rodu zakladatele těchto skláren pochází i manželka J. V. Friče a matka zakladatele Ondřejovské hvězdárny, J. J. Friče.

Na městském hřbitově stojí původně gotický kostel sv. Martina ze 14. st., zbarokizovaný v l. 1856 - 1857.

Více na www.mestosazava.cz

Vokolí lze navštívit zbytky hradů *Stříbrná Skalice,* Hradové Střimelice nebo Komorní Hrádek. Komorní hrádek je i renesanční zámek jen několik desítek metrů od hlavní silníce (veřejnosti nepřístupný - vládní sídlo a vojenský objekt).

hrad Pirkenštejn	zpět na okres K. Hora	hrad Sion