Bolków


*BOLKÓW* něm. Bolkoburg
Zřícenina knížecího hradu a hraniční pevnost

znak okresu a města







Majestátní hrad svídnicko-javorských knížat v nadmořské výšce 396 m, vévodí stejnojmennému přihrazenému městečku (původně Bolkenhain) i celému úvalu Szalone (Bouřlivé) Nysy, 25 km východně od Jelenie Góry.

Městečko Bolkenhain získalo městská práva již r. 1276. Těsně potě byla zahájena i výstavba knížecího hradu, který nahradil díky příznivější poloze nedaleký starší kastelánský hrad Swiny. Bolków se v pramenech poprvé uvádí r. 1277. Svídnicko-javorský kníže Bolek I. dal hradu nejen své jméno, ale učinil z něj i jednu z hlavních hraničních pevností svého knížectví proti Čechám. Byl považován za nejpevnější v Dolním Slezsku a plnil roli knížecí pokladnice. Na sklonku 13. st. na jeho hradby několikrát marně útočilo české vojsko, odolal i husitům. Po vymření svídnicko-javorských knížat po meči zdědila hrad vdova Agnieszka a po její smrti r. *1392 České království. Teprve 15. st. se změněnou vojenskou taktikou bylo hradu osudné. R. 1463 jej dobylo vojsko Jiřího z Poděbrad, r. 1468 po osmidenním obléhání a dělostřelbě spojené voje svídnických a wroclawskych měšťanů* a r. 1491 do třetice český král Vladislav Jagellonský.

V letech 1540 až 1549 byl hrad výrazně rozšířen a přebudován v renesančním slohu rodem von Salza, který byl v letech 1598 až 1700 ve vlastnictví pánů von Zedlitz. R. 1640 sice ještě odolal obléhání, ale r. 1646 jej dobyli a poškodili Švédové. Ve druhé pol. 17. st. již ztratil svůj vojenský i sídelní význam. Proto byl r. 1703 prodán krzeszowským cisterciákům, kteří si do r. 1715 upravili část interiérů pro své potřeby.

Po sekularizaci cisterciáckého řádu r. 1810 se hrad stal *majetkem pruské vlády* a od počátku 19. st. bylo zahájeno jeho postupné rozebírání na stavební kámen. Utrpěla zejména vnější východní stěna paláce. Nedlouho poté, již kolem r. 1850, však byly zahájeny první zabezpečovací práce na zřícenině, které pokračovaly v letech 1893, 1920 až 1923, 1927 až 1928 a 1928 až 1937, a v hradě bylo zřízeno muzeum. Za druhé světové války byl jeden z bastionů upraven na amfiteátr, kde probíhala shromáždění Hitlerjugend. Na konci války byly muzejní sbírky vyvezeny do Wierzchoslawic, kde byly rozkradeny sovětskými vojáky. Archeologický průzkum tu prováděl r. 1957 Olgierd Czerner. Dnes patří hrad Oblastnímu muzeu v Jeleniej Górze. Ve vnitřním nádvoří je lapidárium -jsou sem snesené architektonické články z hradu a náhrobky z kostelů v okolí.


Výstavba byla zahájena po r. 1279 zbudováním obvodové hradby, východního paláce a jižní hranolové věže. Hrad zaujal místo na vrcholu protáhlého návrší zvedajícího se západně od městečka Bolkenhainu, ve 14. st. obehnaného hradbami, které se k hradu na jihovýchodní straně bezprostředně připojovaly.

Dispozice hradu je určena tvarem staveniště. Vrcholový hřeben je protažený ve směru jihozápad -severovýchod. V tomto směru je protaženo i raně gotické jádro hradu ve tvaru uprostřed mírně zúženého oválu o délce 80 m a ploše 2350 m². Nicméně poloha hradu nebyla nijak výjimečná. Otázka prvotního vstupu není zcela vyjasněna - většina badatelů považuje dnešní bránu do jádra za původní, avšak existence zazděného otvoru v čelní jihozápadní hradbě v blízkosti břitu bergfritu naznačuje i jiné možnosti. Čtyřboký palác o rozměrech 7 x 24 m stojící při východní kurtině byl původně trojpodlažní. Zahloubený suterén (5,8 x 20 m) byl dvouprostorový, s valenými klenbami, přístupný z nádvorní šíje klesající do většiny jižní prostor. Ve zvýšeném přízemí se nacházela jediná velká plochostropá místnost přístupná portálem z nádvoří. Dvojdílné patro bylo přístupné jednak dvěma portály z pavlače v úrovni hradebního ochozu, jednak *schodištěm* z přízemí v tloušťce dvorní zdi, v 16. st. zazděným. Při této úpravě byly zazděny i výklenky v dvorní zdi; ve výklenku pod schodištěm je dnes k vidění pěkné malé hrotité okénko s trojlistem. Na severní straně patra se nacházel prevet, později zazděný. Až při pozdějších přestavbách byl palác zvýšen o další dvě podlaží.

Kromě hradební zdi s dochovanými stínkami cimbuří je součástí prvotní výstavby i hranolová věž při jižní hradbě. Původně se rovněž jednalo o trojpodlažní stavbu, přistavěnou ovšem k hradbě na spáru. Dvorní nároží jsou armovaná růžovým porfyrem. V přízemí se nacházel valeně klenutý hospodářský prostor, v patře obytná místnost přístupná z ochozu či schodištěm z nádvoří a ve II. patře reprezentační prostor, později po rozšíření paláce k východu ještě ve 14. st. přeměněný na kapli. Z původní stavby jsou dochována dvě raně gotická okna - střílnové okénko v přízemí a malé hrotité okno v patře.

Stavební činnost v navazující II. etapě ke konci 13. st. směřovala k dalšímu rozšíření obytného prostoru. Tehdy vzniklo dvouprostorové plochostropé stavení při jižní hradbě, na východě přímo navazující na hranolovou věž. Respektovalo její výšku, ačkoliv s ní původně nebylo v žádné úrovni propojeno. Přízemí bylo přístupné portály z nádvoří, v I. patře se dochoval hrotitý portál na pavlač. Hodnotná jsou zazděná sdružená hrotitá okna s trojlisty v obdélných pískovcových rámech v I. patře dvorní stěny a ve II. patře jižní strany, kde je patrný i relikt zazděného prevetu. Neklidná doba a připojení starší věže k obytné zástavbě si vyžádaly i výrazný fortifikační počin. Byla jím stavba mohutného válcového bergfritu s břitem armovaným červeným pískovcem v jihozápadní části jádra. *Tato věž v rámci polské hradní architektury zcela unikátní*, měla zajistit ochranu brány (která se snad z důvodu stavby věže přestěhovala na severozápad) a obranu hřebene v jihozápadním předpolí. Břit směřuje do předpolí k jihozápadu, do směru možného ohrožení. Stavba je 25 m vysoká, má průměr 12,3 m a tloušťka zdiva v přízemí 4,5 m, ve vyšších patrech 3,5 m. Věž je čtyřpodlažní, spodní tří podlaží byla zaklenutá, nízké čtvrté plochostropé (strážní?) podlaží s velkými okny je zřejmě společné s atikou až produktem renesanční přestavby. Vstup do věže byl ve druhém podlaží (snad po žebříku), spodní vysoký džbánovitý prostor („hladomorna") je přístupný jen shora (dnešní vstup prolámán hledači pokladů r. 1813). Komunikace byla umožněna schodištěm v tloušťce zdiva.

Ve 14. st. se knížecí hrad dočkal jen malého rozšíření. V letech 1301 až 1353 za panování knížat Bernarda a Bolka II. bylo doplněno předbraní, zástavba při jižní hradbě byla propojena s východním palácem a zvýšena, čímž vznikla jednotná dvoukřídlá palácová stavba. Zde je zachován hodnotný profilovaný gotický hrotitý portál z nádvoří do přízemí. V té době je již doložena i cisterna (či studna) na hradním nádvoří.

Ani v 15. st. však hrad nebyl výrazněji rozšířen. Až v letech 1540 až 1549 byl hrad výrazně *přebudován v renesančním slohu rodem von Salza* pod vedením známého slezského architekta Jakuba Parra. Pro přestavbu jsou příznačné zejména slezské atiky ve tvaru vlaštovčích ocasů a půlobloučků. Fasády pokryla sgrafitová výzdoba, nově byly vybaveny interiéry, obytný prostor byl rozšířen přístavbou tzv. Panenského paláce na severu zvenčí k obvodové hradbě. Palác má vnější schodiště a lodžii (17. stol.) a pěkný portál s plochým ornamentálním reliéfem. S oběma staršími palácovými křídly byl propojen společnou arkádovou chodbou, zničenou pravděpodobně již v průběhu 17. stol. Vstupní brána do předbraní byla renesančně upravena a příjezdová cesta k ní přicházela dlouhým koridorem, vedeným podle nového čelního jihozápadního předhradí.

Tehdy vznikl i nový okruh vnějšího opevnění s baštami a bastiony, které umožnilo obranu palnými zbraněmi včetně děl. Do nového opevnění byly vloženy i dvě bašty staršího městského opevnění, uzavřené a vybavené zřejmé jako bateriové věže. Čelní fortifikace je však překvapivě slabá. Sestává pouze ze dvou hranolových, dovnitř otevřených bašt.

Další velké předhradí lemovalo hrad na jižní a východní straně. Od čelního bylo odděleno úsekem staré městské hradební zdi, jejíž půlválcová bašta byla uzavřena zdí i z druhé strany a proměněna ve vysokou bateriovou věž. Toto velké předhradí mělo v době míru i jiné využití - byla zde okrasná zahrada, vinice a zvěřinec. Obranné vybavení je velmi různorodé - mělká hranolová a půlválcová bašta, bastion s půlválcovou baštičkou, branka do města a zcela na severovýchodě je dlouhým krčkem vysunutá další bateriová věž, rovněž upravená z původní městské bašty.

V okolí jsou hrady *Świny,* Klaczyna


hrad Bolczów	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Czarne