ŚWINY

ŚWINY něm. Schweinhaus

Rozsáhlá zřícenina goticko-renesančního hradu

další foto hradu

Ruiny hradu korunované mohutným donjonem se sedlovou střechou na skalnaté ostrožně vybíhající z plošiny nad dolinou Szalone Nysy 2 km severně od města Bolkowa při staré cestě z Jaworu do Kamiennej Góry a dál přes Lubawský průsmyk do Čech jsou mnohokrát zmiňovány v pramenech a jsou dobře popsány v literatuře. Základní data shromáždil J. Rozpadowski již r. 1960. Popisy hradu si však často protiřečí, neboť různé publikované plánky mají odlišnou orientaci.

Hradisko ve Swinech je poprvé zmiňováno v papežské bule r. 1155. Pokud sním ovšem neztotožníme zmínku o „hradě Zuini in Polonia" v Kosinově kronice. Patřilo mezi menší objekty. Byl to nejen strategický opěrný bod při stezce do Českého království, ale zároveň zárodečné hospodářské centrum mikroregionu v podhůří se správní funkcí (kastelánie). Znovu je připomínáno r. 1245 jako jedno z 23 kastelánských hradisek existujících ve wroclawské diecézi.

Jako významný objekt svídnicko-javorských knížat střežící cestu do Čech a centrum kastelánie fungovalo až do 70. let 13. st. Jako kasteláni jsou tu zmiňováni Tacer (1230), Jaxo (1242), Petrico (1248) a znovu Jaxo (1265). Svůj význam však tento objekt do značné míry ztratil založením nedalekého výhodněji položeného sídelního komplexu - města Bolkenhainu a hradu Bolkówa. Bolków se v pramenech poprvé uvádí r. 1277.

Pravděpodobně někdy ke konci 13. st. se na lokalitě při bývalém (možná opuštěném) hradišti či dvorci usadil rytířský rod Swinků (von Swyn, de Swyne, Zuini, Swein, od konce 15. st. von Schweinichen), který zde sídlil až do poč. 18. st. R. 1288 je tu jako první z nich připomínán Johannes de Swyn, vletech 1313 až 1327 Guntzel (Guncelin), častý svědek u svídnického a javorského knížecího dvora, r. 1313 Peter de Swyne, r. 1316 Konrád de Swyne a v letech 1316 až 1351 Henricus de Swin, nejvýznamnější z příslušníků rodu. Byl rytířem u dvora knížete Henryka I. Javorského, r. 1323 se vydal na křížovou výpravu na ostrov Rhodos. Někdy před r. 1329 se vrátil do Slezska a připojil se ke dvoru knížete Mikolaje Zibického. R. 1343 vedl poselstvo strzeliňského rytířstva při skládání holdu králi Janu Lucemburskému. I přes bohatý a rušný život často sídlil na Swinech a byl to nepochybně on, kdo ve II. čtvrtině 14. st. postavil mohutný donjon, jehož hrubá černá hmota se dochovala do dnešních dnů (i když starší německá literatura bez udání důvodů přisuzuje donjon knížecí výstavbě ve III. čtvrtině 13. st.). Nepochybně to byla hlavní stavba rezidence Swinků. R. 1351 se Henricus píše „ufunsem huse czum Swin". V letech 1360 až 1369 a 1371 se po hradě píší bratři Giintzel a Nickel, bratři von Sweyn, a v letech 1370 až 1396 Giintzel.

Stavba paláce bývá přisuzována době po r. 1474, kdy po svatbě Giintzela VI. v donjonu dlouhodobě sídlily tři rodiny - synové Giintzel VI. a Burgmann (od r. 1470 se psali von Schweinichen) s manželkami a jejich otec Giintzel V., který se rovněž po Swinech psal jako majitel panství a pán osmi vesnic (zemřel r. 1503).

Po smrti Johanna Sigismunda r. 1664 a tím i vymření hlavní rodové větve totiž přešel do rukou nevýznamné a ekonomicky slabší boční větvě rodu. Po smrti posledního přímého mužského potomka z boční větve Georga Ernesta von Schweinichen r. 1702 hrad dále upadal. R. 1713 jej převzal jeho zeť Sebastian Heinrich von Schweinitz. Majitelé ve finále r. 1769 zámek opustili a od té doby se rozpadá. Nakonec byl prodán v dražbě.

Koupil jej pruský ministr Johann Heinrich von Churschwand. Během Sedmileté války byl vyloupen procházejícím ruským vojskem. Ve 30. letech 19. století byl z iniciativy pruského krále Friedricha Wilhelma IV. K. F. Schinkelem zpracován projekt na celkovou dostavbu objektu, který však nebyl realizován. Opuštěný opevněný zámek pak nedokázal vzdorovat živlům - vichřice v r. 1868 a požár v r. 1876 dokonaly dílo zkázy.

Teprve ve 30. letech 20. st. (1932, 1936) proběhly první zabezpečovací práce, které vedl místní spolek. Jejich výsledkem bylo především znovuvystavění štítu věže sraženého vichřicí r. 1868 a její nové zastřešení. Posledním majitelem objektu do r. 1941 byl rod von Hoyos-Sprinzenstein. Během II. sv. války na hradě sídlil malý oddíl Wehrmachtu, který tu hlídal uskladněné letecké motory. Po 50 letech nehospodařeni (pouze v letech 1962 až 1964 proběhly zajišťovací práce) jsou od r. 1991 ruiny opět v privátním držení (Alexander von Freyer).

Hrad ve II. čtvrtině 14. st. vyrostl na konci ostrohu a zřejmě navázal na zanikající starší sídlo, které bývá situováno do prostoru předzámčí severovýchodně od hradu, kde byla při průzkumu zemního bastionu nalezena zeď spojovaná vápennou maltou, nad níž se nacházely horizonty datované do 12. či 13. st. Původ zdiva ani jeho souvislosti však nejsou jasné.

Henrichův nový hrad zprvu sestával pouze z mohutného donjonu, který byl postaven v nejvyšším místě ostrohu a původně zřejmě postrádal zděné obvodové opevnění. Donjon vyrostl patrně po návratu Henrica z výpravy na Rhodos, tady na počátku II. čtvrtiny 14. st. Věž měla obdélný půdorys o rozměrech 12 x 18 m a tloušťku zdiva až 2,5 m. Jejím vzorem mohla být jen o málo starší knížecí stavba v Siedlecinu, i když se obě věže v některých prvcích (např. vstup) poněkud liší.

Původně měla 5 plochostropých podlaží o celkové výšce 24 m. Je postavena z lomového zdiva, s patrnými vyrovnávacími vrstvami, bez armování v nárožích. Ve zdech jsou dochovány zbytky kamenické výbavy z doby stavby, které svědčí o poněkud jiném rozložení výškových úrovní původní stavby. Původní vstup byl portálem se zbytkem ostění a drážkami po zvedací mříži v I. patře ve východní stěně věže. Níže ve vnějším líci této stěny se dochoval mohutný krakorec, zřejmě relikt podesty, o niž se opíralo žebříkovité schodiště. Horní podlaží nejsou dělená, i když vybrání ve stěnách indikují existenci dřevěných příček. Velké obdélné okenní otvory jsou až dílem mladších přestaveb. Z původní stavby se v delších stěnách dochovaly relikty zazděných oken dvou typů - široká půlkruhově ukončená s vyzděným ostěním a hrotitá s pískovcovým ostěním. Původní prevety jsou indikovány zbytky krakorců ve II. a III. patře severní stěny. Původně věž nebyla podsklepena. Teprve při přestavbě v 16. st. bylo původní přízemí rozděleno na tři prostory, zaklenuto a proměněno ve sklep.

Od 14 st. se hrad postupně rozrůstal. Již během 14. st. je nutné počítat s existencí obvodové hradby neznámého průběhu. V poslední čtvrtině 15. st. vyrostl západně od věže další palác se dvěma štíty stojící západně za věží. Nejpozději během 15. st. vznikla také i zděná hradba. Nové obytné křídlo bylo spojeno s donjonem krátkou zdí s branou. Z paláce se dochovalo pouze obvodové zdivo s prázdnými otvory nevelkých obdélných oken, které indikují obytný charakter objektu a vjezd branou s dochovaným hrotitým ostěním, drážkami po zvedací mříži a arkýřem (snad mladším) od jihu. V nádvoří je doložena studna, později zasypaná.

V 16. st. vzniklo o něco níže na jihu a východě pod věží a palácem dolní nádvoří, bylo vybudováno nové obvodové opevnění a došlo ke zmiňovaným úpravám donjonu. Původně jednodílný hrad tak získal dvojdílnou dispozici.

Přestavby donjonu v 16. a následně v 17. století do značné míry setřely jeho středověký charakter - kromě zaklenutí sklepa došlo k přepatrování, místnosti osvětlila četná velká obdélná okna v obdélných kamenných rámech, ploché stropy dostaly štukovou výzdobu (zbytky dochovány v okenních nikách) a vznikl schodišťový přístavek při věži na západní straně, který propojil vnějším schodištěm jednotlivá podlaží, takže bylo možné zrušit vnitřní nekomfortní dřevěná schodiště zabírající značnou část obytné plochy. Na něm jsou zbytky sgrafitové výzdoby.

K největší přestavbě však došlo v 17. st. z iniciativy Johanna Sigismunda von Schweinichen. Starý hrad se tehdy proměnil v pozdně renesanční opevněnou rezidenci. Nejprve v letech 1614 až 1620 vybudoval nové vnější opevnění ve tvaru kosodélníka, zpevněné dvěma válcovými baštami (západní s klíčovými střílnami) a pětibokým bastionem uprostřed dlouhé severní kurtiny. V letech 1649 až 1664 pak pokračoval v přestavbách přerušených třicetiletou válkou.

Na čelní severovýchodní straně zanikla stará obvodová hradba a za příkopem povstal nový palác (Torschloss - „Bránový zámek"). Je to trojpodlažní dvoukřídlá budova s asymetricky umístěným průjezdem se zdobnou branou a brankou pro pěší v raně barokních rámech (1610, s erbem Schweinichenů), v čelních nárožích se dvěma válcovými věžemi, vystupujícími prakticky celým svým objemem z nároží. Četná velká obdélná okna v pravoúhlých rámech, zbytky krakorců záchodového arkýře. Před tímto domem byl příkop s mostem, o něco níže před příkopem leží přední dvůr, plocha využívaná spíše hospodářsky než k obraně. R. 1570 tu byl postaven cihlový jednolodní kostel. Ještě před vnějším nárožím předního dvora (předzámčí) však jsou patrné zbytky zemního bastionu, který blokoval přístup k cca 200 m vzdálenému hradu.

S hradem a jeho vlastníky ze swináckého rodu jsou spjaty četné pověsti:

Ta první vysvětluje jméno hradu i predikát podle kořisti bájného předka rodu rytíře Biwoje, který na tomto místě skolil kapitálního kance. Podle jiných pověstí byli naopak kapitální kanci někteří z majitelů hradu. A nakonec jedna varovná pro alkoholiky. Rytíř Konrád se rouhal - jestli už ho má odnést čert, tak ať je to při pijatyce a ať má při tom pohár v ruce, aby si ho užil a nemusel se s ním rozloučit. No a v tu ránu uhodilo, blesk trefil pána hradu a ten se svalil mrtev. Pohár se roztavil a oblil mu ruku, takže ho museli pohřbít i s ním. Rozloučit se s ním nemusel, ale jestli si ho užil, to nevíme.....

V okolí hrady Bolków, Klaczyna a Lipa Gorna


kostel Świerzawa	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	kostel Wang