LEGNICKIE POLE


*LEGNICKIE POLE něm. Wahlstatt*
Benediktinský klášterní komplex v místě významné bitvy

znak okresu Legnickie Pole







Legnickie Pole je místem bitvy, kde se, po předchozí porážce malopolského rytířstva u Chmielniku, postavilo dne 9.5. 1241 do cesty prvnímu velkému mongolskému vpádu vojsko slezského knížete Henryka II. Pobožného posílené johanity, templáři a křižáckým rytířstvem. Následovala katastrofální porážka. Kníže Henryk II. byl zajat a následně popraven a s ním na bitevním poli vykrvácela i velká část slezského panstva.

Na místě bitvy (a kaple, založené nedlouho po bitvě přímo sv. Jadwigou) vyrostl již na počátku 14. st. gotický kamenný kostel zasvěcený Svaté Trojici a Panně Marii. Svatyně povstala v místech, kde nalezla matka (sv. Jadwiga) a manželka (kněžna Anna) Henrykovo bezduché tělo. Nedlouho poté se při něm usadili benediktini, kteří udržovali kult pravých ochránců křesťanské víry.

Benediktinští mniši sem přišli z českých Opatovic. Vzniklé opatství bylo v rukou benediktinského řádu až do r. 1535, kdy bylo zabráno protestanty. V 17. st. bylo vyplundrováno Švédy. Návrat benediktinů nastal až r. 1703, za časů opata Othmara Zinkeho z Břevnova, iniciátora stavby nového kostela a kláštera.

V letech 1703 až 1708 nejprve benediktinský řád po požáru opravil, rozšířil a využíval starou svatyni. Je to jednolodní stavba s transeptem, čelní věží a velkou jižní předsíni s emporou v patře. Následně ji však navrátil protestantům a připravil stavbu nového svatostánku. Starý kostel se dožil bez úhony konce II. sv. války, ale poté přestal být církví využíván, byl odsvěcen a r. 1972 upraven pro účely expozice Muzea Legnické bitvy. Na kostele z vnější strany zazděné náhrobní kameny.

Nový benediktinský klášterní komplex se stal jednou z nejkrásnějších barokních staveb v Polsku. V letech 1727 až 1731 vyrostla pozdně barokní *budova kostela sv. Kříže a sv. Jadwigy* (vysvěcen 1738), jedna z pozdně barokních perel střední Evropy. Projektoval ji nám dobře známý pražský architekt Kilián Ignác Dientzenhofer a předurčil jí typický půdorys řady protínajících se elips.

Vynikající je i dvojvěžové průčelí tyčící se nad budovami kláštera a prelatury s dvěma nádvořími. Je členěné iónskými sloupy nesoucími prolamovaný fronton a štít s bohatou figurální plastikou od Karla Josepha Hiernla (sv. Jadwiga, Benedikt a Scholastika). Věže mají charakteristická ukončení helmic v podobě knížecích korunek. V interiéru se nalézají velmi kvalitní iluzivní malby na klenbě v rokokových štukových rámech od bavorského mistra Cosmy Damiana Asama z r. 1733 (restauroval Johann Drobek 1932 až 1935).

Na klenbě hlavní lodi jsou to scény Nalezení sv. Kříže sv. Helenou a Povýšení sv. Kříže, dále v chóru zobrazení sv. Benedikta a oslava benediktinského řádu a v apsidě oslava Matky Boží. V menších polích v lodi jsou výjevy zobrazující Smrt Krista na kříži, Vyslání sv. Mauritia a sv. Placida sv. Benediktem do Galie, Založení Břevnovského kláštera sv. Vojtěchem a českým knížetem Boleslavem II. a Příchod benediktinských bratří pod vedením opata Othmara k novému klášteru v Legnickém Poli.

Nad varhanní emporou je výjev Nalezení mrtvoly knížete Henrika II. Pobožného jeho manželkou Annou, po stranách pak triumfující mongolské vojsko a sv. Jadwiga odevzdávající benediktinům z Opatovic relikvii sv. Kříže. Na hlavním oltáři obraz sv. Jadwigy nad mrtvolou svého syna od antverpského malíře J.F. de Backera, rámovaný sloupy se sochami sv. Petra a Pavla. Oltářní plastiky pochází od pražského umělce Karla Josepha Hiernla.

Na bočních oltářích obrazy od V.V. Reinera (např. rozměrný obraz sv. Vojtěcha na Zelené Hoře, sesílajícího zázračný déšť, který byl propůjčen v r. 2007 na výstavě o Slezsku ve Valdštejnské jízdárně, stejně jako jednoho z místních Hiernlových andělů).

V nikách lodi kamenné sochy sv. Jana Křtitele, Josefa, poustevníka Vintíře, Jana Nepomuckého, Máří Magdaleny, Jana Evangelisty, Mauritia, Placida, Vavřince, Štěpána, Othmara ze St.Gallenu, Prokopa, Ludmily a Anežky České. Výběr protagonistů více než výmluvně hovoří o vazbách na české prostředí.

Bohatě zdobené varhany z r. 1731 od A.H. Caspariniho s plastikami od Karla Josepha Hiernla (1728 až 1731). Bohatá štuková a plastická výzdoba (pilíře, pilastry a oblouky).

Po sekularizaci r. 1810 byl klášter v pruském duchu přebudován na vojenskou přípravnou kadetní školu (utilitární úpravy *dle plánů K.F.Schinkela* v letech 1836 až 1841) a později, po novobarokní úpravě v letech 1894 až 1898, do něj byl umístěn pečovatelský ústav. Během II. sv. války tu byl vězeňský lágr a od r. 1961 je tu umístěn ústav sociální péče.

Kostel restaurován v letech 1932 až 1935, dále pak v letech 1966 a 1972 další renovace a opravy. Poslední opravy zde byly provedeny v r. 1990.

Nejblíže město *Legnica* s hradem


hrad Legnica	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Lipa Gorna