LIPA GÓRNA


*LIPA GÓRNA něm. Ober Liepe*
Zřícenina malého hradu s nejstarší dochovanou kuchyní ve Slezsku

znak okresu Bolków









Ruiny tvrze stojí na skalnatém výběžku se strmými svahy nad korytem potoka v horní (jihozápadní) části vsi, jižně od hlavní vesnické komunikace, 400 m jižně od kostela a 15 km jihozápadně od města Jaworu.

Stavitelem prvotního a malého opevněného sídla byl pravděpodobně Caspar von Crakav z rodu Swoynicz, který spolu se svou matkou Annou a bratrem Hansem zakoupil r. 1391 mlýn v Lipě a skupoval zde na přelomu 14. a 15. st. další pozemky. Caspar se objevuje ve svídnických dokumentech jako svědek od r. 1390. R. 1419 se po Lipě poprvé píše (Caspar zu Leipe gesesseri). Právě nízká pozice a nesolventnost majitele, byla důvodem pro skromný rozsah a vybavení sídla.

Před pol. 15. st. přešlo malé panství do rukou rodu von Zedlitz. Movitějším majitelům velmi skromné sídlo nestačilo, a tak někdy v posl. čtvrtině 15. či první pol. 16. st. přikročili k jeho přestavbě. Investorem mohl být Ernst (majitelem 1471 až 1485), Sigismund (1500 až 1520) nebo jeho syn Bartel (1520 až 1549).

Na počátku 19. st. bylo zdivo tvrze z velké části rozebráno na stavební kámen. Než však stačila celá stavba zmizet v okolních štěrkovaných cestách a nových domcích, zakoupil r. 1834 tento statek hrabě von Stillfried-Rattonitz, který podle svého romantického cítění, dobového romantismu a germánského vkusu vletech 1830 až 1841 nechal sídlo částečně znovu vystavět v novogotickém stylu. Věž dostala romantické cimbuří a velká okna s vyzděným cihlovým ostěním, nad kuchyní vyrostla znovu její ozdoba - dýmník komína, bylo opraveno jižní křídlo a byl nově postaven severozápadní objekt. Avšak po II. sv. válce malá rezidence opět ztratila svůj smysl a znovu podlehla rozpadu. Od 70. let 20. st. se zřícenina nachází v soukromých rukou.


Tvrz původně sestávala pouze z hranolové věže a oválu obvodové hradby. Z původní hradby však zůstal pouze oválně vypuklý relikt na jihu ve spodní části mladších budov, vystavěných zde nejprve v 15. až 16. st. a následně v 1. pol. 19. st. Volně stojící obytná věž o půdorysu 6,8 x 6,9 m byla trojpodlažní, se stěnami o tloušťce zdiva 1,2 - 1,4 m. Přízemí bylo valeně klenuté, bylo přístupné portálem od jihu a mělo nejspíše hospodářské a skladovací funkce. Původní přístup do vyšších podlaží není jasný.

Při přestavbách na konci 15. a poč. 16. stol. byla stará nekomfortní věž využívána dál, dostala však nové pohodlné dřevěné venkovní schodiště do vyšších etáží, které bylo situováno zvenčí v jejím západním nároží. Zbyla z něj pouze skořepina, později v 19. st. (?) proměněná na otopné zařízení. Věž byla včleněna do skupiny nových budov, nahloučených na malém prostoru. Vstup do přízemí věže byl rozšířen. V západní stěně interiéru přízemí se nachází půlkruhová nika, možná zazděné původní okno. V patře je patrný zazděný okenní otvor lemovaný kvádry. V kamenném, nepříliš uspořádaném vnějším líci zdiva věže bez nárožního armování se na západní straně rýsuje střílnové okénko s ostěním z kvádrů.

Obvodová hradba byla až na fragment na jižní straně zcela zbořena. Tento zbytek byl použit jako substrukce pro výstavbu podélného jižního traktu o rozměrech 7 - 9 x 20 m - paláce, který se vklínil mezi bývalou hradbu a věž a nahradil (či výrazně rozšířil) její obytnou funkci. Budova byla v západní části podsklepená (sklep má valenou lomenou klenbu, vstupní šíje vede od severozápadu).

*Palác* přisedal k věži, do jejíž jihovýchodní stěny byly zasekány kapsy pro trámy nesoucí podlahu patra. Přízemí obsahovalo tři prostory. Ze západního zbyl pouze zmíněný sklep. Střední část byla spojena původním, ale nově rozšířeným portálem (z přestavby zůstalo ostění) s přízemím věže a byla rozdělena příčkami na dva nepravidelné plochostropé prostory a malý spojovací díl.

Na východní straně byl nový trakt ukončen mohutným objektem kuchyně s klenbou přecházející do dýmníku centrálního komína, původně částečně ukrytého ve střeše. Stojí na půdorysu lichoběžníka o rozměrech 7,7 x 9 — 9,8 m. Uvnitř kuchyně se nachází vyzděná studna a pískovcové koryto výlevky (vytesané z jednoho kusu kamene o rozměrech 34 x 36 cm, kanálek 20 x 20 cm) zazděné v jihovýchodní stěně v úrovni okenních parapetů. Kuchyně byla osvětlena dvěma okny s mírně se rozšiřujícími špaletami, ostění již vypadla.

Kuchyně navazovala na spojovací díl středního prostoru, otvírala se do jeho přízemí arkádou v celé šíři příčky. Sklepem' při východním nároží vně traktu pak navozuje možnost existence další (mladší ?) budovy. Další středověký (podle vápenné malty a otisku prkenného bednění) valeně klenutý sklepní prostor přístupný šíjí od jihu se nachází pod ruinou budovy v severozápadním nároží tvrze. Na západě byla postavena nová čelní hradba s 2,8 m vysokou bránou s cihelným záklenkem. Průběh hradby na skalnatém svahu za věží na severu a východě za věží již není patrný, zanikla zde do základů. Kuchyně je zřejmě nejstarší (70. léta 15. nebo 1. pol. 16. st.) z dochovaných kuchyňských objektů ve Slezsku, i když značná část klenby a 10 m vysokého dýmníku je až dílem rekonstrukce z let 1830 až 1841.

V okolí hrady Świny a Bolków


hrad Legnickie Pole	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Niesytno