LEGNICA


*LEGNICA něm. Liegnitz*
Částečně zachovaný a jeden z nejstarších zděných hradů v Polsku

znak okresu Legnica znak města Legnica







Knížecí dominium, které ve 13. st. vytvořil Henryk Bradatý a po něm upevnil jeho syn Henryk Pobožný, budilo respekt. Jeho hlavním sídlem a městským centrem se stala Legnica, která získala někdy kolem r. 1250 městská práva. Součástí města byl i knížecí hrad, který stojí na nízké ploché protáhlé elevaci v severní části města při bývalých městských hradbách. I když byl mnohokrát přestavován, dodnes se v něm dochovaly části původního sídelního hradu knížete Henryka Bradatého ze 13. st., který je považován za jeden z nejranějších zděných hradů v Polsku postavených podle západních vzorů, mimo jiné podle vzoru staveb císařských.

Opevněná osada je v Legnici doložena již na konci 8. st. Archeologicky zachycený val hradiska z 10. st. byl v patě 15 m široký. Přinejmenším již od 12. st. patřila Legnica mezi nejvýznamnější sídelní střediska Slezska. Vedle řemeslnické a obchodní osady u přechodu přes říčku Kaczawu tu existovalo i kastelánské hradiště, které se pak v I. čtvrtině 13. st. postupně začalo měnit ve zděný hrad, rezidenci knížete Henryka Bradatého (1201 až 1238). Přerodem z hradiska lze nejlépe vysvětlit ohromnou rozlohu hradu.

Ve dvoudílném areálu nejprve vyrostla ve 20. letech 13. st. na jižní straně rozměrná obdélná palácová budova („palatium" připomínající císařské falce) a vedle ni stojící centrální kaple, dále mohutná východní válcová věž sv. Petra a o něco subtilnější západní válcová věž sv. Jadvvigy. Tyto stavby byly ohrazeny ještě starou hradištní palisádou. Teprve někdy ve 30. letech byla zahájena stavba zděné hradby na severní straně, která minimálně sjednotí dovnitř zasunutou hranolovou věží. Zřejmě v tomto nedokončeném stavu hrad zažil také události nešťastné bitvy r. 1241.

R. 1248 se hrad stal hlavní rezidencí piastowských knížat legnicko-brzegských, byl opraven a byla dokončena jeho obvodová hradba. V této podobě hrad procházel většinou středověku. Teprve na počátku 15. století zahájil kníže Ludvík U. přestavbu a modernizaci sídelního hradu. Dostavby a úprav věže sv. Petra se podle dochovaných zápisů (1416) účastnil i kamenický mistr zopatství Saint-Denis u Paříže.

Za Fryderyka I. v letech 1453 až 1488 jsou doloženy další přestavby, které se týkaly především proměny prostorového dělení a vybavení obou pater starého paláce v pozdně gotickém stylu. V těchto úpravách pokračoval i kníže Fryderyk II. v I. pol. 16. st. (1530 až 1533). Fortifikace byly tehdy doplněny o čtyři nárožní zemní bašty v okružním valu - celý hrad tedy doposud obíhal jen příkop a val. Z této přestavby se dochovala především část vstupního východního křídla s bohatě zdobenou reprezentativní branou, postavenou v letech 1532 až 1533 kamenickým mistrem Georgem z Ambergu. Vznikla i dvouprostorová palácová přístavba mezi palácem a Svatopetrskou věží.

V 17. stol. kníže Jerzy Rudolf (1602 až 1653) provedl přestavbu východního i severního křídla. Tehdy (1621) také byla postavena hodinová věž a budova arzenálu mezi starým palácem a věží sv. Jadwigy. R. 1660 byla postavena nová severní Lubiňská brána, doplněná předbraním a malou baštou. R. 1674 vyrostla nová dělicí zeď s hodinovou věží.

Knížectví r. 1675 po vymření Piastowců přešlo do rukou Habsburků. Hrad, který už byl spíše zámkem, r. 1711 (zejména severní křídlo) a znovu r. 1835 vyhořel. Již r. 1764 byly z příkazu pruského krále Friedricha II. rozebrány hradby a r. 1793 byly zasypány příkopy. Následné opravy a přestavby po požáru byly prováděny podle doporučení věhlasného architekta Karla Fridricha Schinkela: "...v reotizovaných budovách našiv místo" městské úřady.

V únoru r. 1945 zámek spolu s většinou města vyhořel. R. 1947 byla stavba provizorně zajištěna, zůstávala však částečně ruinou. Její oprava (místy spíše nová výstavba) proběhla až v letech 1960 až 1970. Ještě před opravou a adaptací však proběhl v letech 1958 až 1964 rozsáhlý stavebně historický a archeologický výzkum Wroclawské Polytechniky pod vedením J.Rozdowského. Následně byly v areálu umístěny školy, osvětové instituce a úřady. Tak je tomu dodnes.


Dvojdílná dispozice převzala rozlohu i členění staršího hradiska -jádro vyrostlo z původní akropole, na západ od něho vzniklo o něco menší předhradí. Kníže Henryk Bradatý tu postavil v jižní linii opevnění (tehdy ještě valu s palisádou) obrovský obdélný cihlový palác o rozměrech 16,5 x 61,5 m. Již od počátku to byla trojpodlažní budova o výšce 12 m! Nízké hospodářské přízemí s jediným širokým vstupem (spíše vjezdem) bylo osvětleno (či spíše odvětráno) v dvorním průčelí devíti a v krátkých stranách vždy dvěma malými střílnovými okénky. Nízké (2,5 m) patro mělo ve dvorním průčelí celkem šest (!) vstupů z pavlače a sedm půlkruhem uzavřených malých okének s kamenným ostěním a s široce rozevřenými oboustrannými špaletami. Interiér byl zřejmě rozdělen na šest prostor, patrně s obytnou funkcí. Teprve druhé patro, asi 6 m vysoké, obsahovalo významné prostory. Ve východní části II. patra se nacházela velká aula, hlavní reprezentační sál. Osvětlena byla 2,5 m širokými sdruženými okny, která vesměs podlehla pozdně gotické přestavbě a jsou dochována jen v reliktech. Stavitel však nepodlehl nekritickému nadšení z výhod nového slohu - uvědomoval si zeměpisnou polohu Legnice a velké okenní otvory zajistil proti chladu okenicemi, po nichž se dochovaly závory v tloušťce zdiva. Ve východním čele se nachází klenutá chodbička v tloušťce zdiva s lavabetem a záchodem, ústícím mimo prostor hradu. V západní části, oddělené dřevěnou příčkou, se nacházely soukromé knížecí komnaty. Odtud ústil malý portál k severu na můstek vedoucí na privátní tribunu v patře kaple. I privátní knížecí apartmá bylo vybaveno „sanitární chodbičkou". Všechny prostory paláce byly plochostropé. Komunikaci mezi jednotlivými patry obstarávala zřejmě vnější schodiště na straně nádvoří. Důkladný rozbor původní dispozice a vybavení však již není vzhledem k mnoha mladším zásahům možný.

Významnou přestavbou byla zejména pozdně gotická úprava za Fryderyka I. v letech 1453 až 1488 a za jeho nástupce Fryderyka II. Přestavbě podlehla zejména obě patra, která byla rozčleněna na střední velkou aulu, dvě boční síně a krajní dvouprostorové apartmány. Horní aula byla plochostropá, dolní byla zaklenuta osmi poli hvězdové klenby. Klenby se nedochovaly, jsou identifikovány podle nálezů výběhů, žeber a svorníků při archeologickém výzkumu. V této fázi byla v průčelí obou pater románská okna nahrazena širokými pozdně gotickými. Většina popsaných konstrukcí ale zanikla při následných přestavbách či po požárech, nebo byla naopak rekonstruována při památkové úpravě objektu.

Archeologický výzkum doložil v nádvoří severozápadně vedle paláce zbytky honosné kaple datované do let 1220 až 1230, podle pramenů zasvěcené sv.Benediktu a sv.Vavřinci, snad na místě starší kaple připomínané již r. 1149. Kaple stála volně v nádvoří, byla patrně patrová, orientovaná, na půdorysu dvanáctiúhelníka, s protáhlým presbytářem na východě, z cihlového zdiva s kamennými stavebními prvky. Horní patro bylo vyhrazeno knížeti a jeho doprovodu a bylo přístupně přímo krytým můstkem z II. patra paláce. Nalezené fragmenty zdobených kamenických článků dokládají, že stavba a výzdoba kaple byla dílem saské stavební huti, snad spojené s výstavbou cisterciáckého klášterního kostela v Trzebnici. Kaple byla zbořena r. 1621. Relikty jejího zdiva, odhalené v letech 1955 až 1958, jsou od r. 1973 v suterénu hradu zastřešeny a památkově prezentovány.

Kromě paláce a kaple byly před r. 1241 vystavěny i další budovy. Na severní straně nádvoří se dochovalo torzo objektu sloužícího jako kuchyně či údajně jako obytné místnosti dvora Henrykovy manželky Jadwigy. V téže době vyrostly také velké válcové cihlové věže. Zpevnily nároží staršího valu s palisádou, který v té době chránil jako hlavní obvodové opevnění hradisko měnící se v hrad. Na východ od paláce byla postavena věž sv. Petra, zprvu volně stojící za palisádou, o průměru cca 10 m a zdi v přízemí přes 4 m tlusté. V jejím klenutém podzemí se nacházelo vězení, celkově byla původně čtyřpodlažní. Přístupná byla dlouhým žebříkem z nádvoří. Teprve r. 1416 byla za účasti francouzských mistrů zvýšena o subtilní vysoký osmiboký nástavec („Belveder"), zakončený galerií s nádhernou prolamovanou balustrádou, dílem francouzského kameníka.

Druhá, o něco subtilnější věž, zvaná později věží sv. Jadwigy, stojí v jihozápadním nároží předhradí, vzdálená asi 40 m od paláce, v sousedství původní západní brány, již měla chránit. Z konce I. třetiny 13. st. však pochází pouze její spodní válcová část (čtyři podlaží) o tloušťce zdiva 2,5 m. Vstup byl až ve III.. podlaží, rovněž po žebříku z nádvoří. Ve čtvrtém podlaží byla místnost určená původně k přebývání. V dobách Bradatého Jindry byla věž vysoká jen 16 m. Horní část válce, ochoz a osmiboká nástavba jsou až dílem dostavby na počátku 15. st., kdy byla věž zvýšena na celkových devět podlaží. V klenuté podzemní kobce bylo vězení či skladiště, kdežto nejvyšší patro válcové části („Zelená světnice") sloužilo jako luxusní obytný prostor, o čemž svědčí dochované části jejího vybavení - krb, kamenná sedátka i zbytky výmalby z doby kolem r. 1500 s akantovým dekorem a bohatýry všech dob hodnými následování -Hektorem, Alexandrem, Davidem, Jozuem, Juliem Césarem, Artušem, Karlem Velikým a Godfriedem z Bouillonu.

Poslední z věží ze 13. st., tzv. Lubiňská, stála v'linii opevnění uprostřed severní strany hradu (v severozápadním nároží jádra). Dochovaly se z ní pouze základy, které dokládají, že to byla subtilní cihlová hranolová věž na čtvercovém půdorysu o straně 4,6 m, zasunutá za linii cihlové obvodové hradby vzepřené několika opěráky, s jejíž nejstarší fází výstavby byla spojena. Chránila bránu, která v jejím jižním sousedství umožňovala přístup do jádra z předhradí.

V okolí klášter s poutním místem Legnickie Pole a hrad Prochowice


hrad Klaczyna	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Legnickie Pole