SIEDLĘCIN

SIEDLĘCIN něm. Boberröhrsdorf

Zachovalá vodní tvrz s unikátními raně gotickými nástěnnými malbami

další foto hradu

Mohutná hranolová čtyřpodlažní obytná věž hradu v Siedlecinu je nejlépe dochovaným příkladem tohoto typu fortifikace v celém Polsku. Navíc se uvnitř nachází hodnotný soubor maleb ze 14. st. Věž stojí v rovinatém terénu v dolině řeky Bobr na dolním okraji vsi, v těsném sousedství usedlosti z 18. st. Ač je vznik hradu jasně spojen s aktivitami svídnicko-javorských knížat, bývá objekt v literatuře tradičně nazýván „Rytířskou věží".

Sídlo zbudoval jako jednu ze svých hlavních rezidencí kníže Henryk I. Javorský při cestě z Jeleniej Góry do Lwówku nedlouho po r. 1314 (dendrochronologie ze stropních trámů spodních podlaží). Hrad je však připomínán až r. 1368, kdy jej od vdovy po Bolku II. koupil rytíř Jenchin von Redern, jenž působil na svídnickém dvoře od r. 1367.

Později sídlo a zboží náleželo Schellendorfům, Wesinům, Zedlitzům, Nimptschům a Schaffgotschům. V 18. st. se naddimenzovaná obytná věž (půdorys 303 m²) stala součástí hospodářské usedlosti a byla využívána jako špýchar.

Hlavní stavbou hradu byl mohutný kamenný hranolový donjon o půdorysu 15 x 20,2 m, s tloušťkou zdi v přízemí 2,8 m a výšce 22 metrů. Věž byla postavena ve dvou fázích.

Původně byla jen čtyřpodlažní, ale byla korunována obranným ochozem s cimbuřím. Patrně až po požáru r. 1575 byl obranný ochoz zrušen, cimbuří bylo zazděno (respektive byla do proluk mezi jeho zuby vložena okna) - zbytky ochozu a cimbuří (stínky široké 1,8-2 m a proluky široké 1,2 m) jsou patrné v podstřeší - a donjon tak dostal další obytné patro. Završen byl vysokou valbovou střechou krytou šindelem.

Nad dvojdílným klenutým sklepením se nacházela plochostropá podlaží se stropy ležícími na markantních ústupcích zdiva, přístupná vnitřními dřevěnými schodišti, s hodnotnými obytnými interiéry. Svědčí o tom kvalitní kamenické provedení výzdoby ostění dvou oken ze 14. st., výmalba II. patra i torza 4 prevetů, situovaných výhradně na severní a východní straně.

Čtvercové okenní otvory s kamenným ostěním s úzkým okosením použité hojně v I., II. a III. patře pocházejí z úprav po požáru věže r. 1575. Stropní trámy těchto podlaží, dle dendrochronologických testů původní, nesou jasné stopy požáru. Stavba postrádala kapli. Snad se nacházela v některém okenním výklenku či zaniklém arkýři. Vnější opevnění sídla tvořila hradba těsně obíhající patu věže. Zvenčí ji obtáčel okružní vodní příkop, zásobovaný vodou z blízkého potoka.

Obvodové opevnění bylo sneseno r. 1840 (dle starých popisů místních obyvatel se údajně jednalo o zeď vysokou cca 4 m). Dochovány zůstaly zbytky příkopů.

Dvoudílný sklep je zaklenutý plochými valenými klenbami, v každé části je osvětlený od jihu jedním okénkem v úrovni dnešního terénu. Přístupný je zevnitř z přízemí schodištěm a spojovací chodbou. Podsklepení však zřejmě není původní a je až dílem mladších úprav.

Přízemí zvýšené oproti okolnímu terénu o cca 2 m bylo přístupné od jihu hrotitým portálem s pískovcovým ostěním a závorou. Je rozdělené tenkou zděnou příčkou na dvě části, příčka však vznikla spolu se schodištěm do sklepa, a proto je i rozdělení zřejmě pozdější. Přízemí mělo hospodářskou, skladovací a komunikační funkci. Osvětleno bylo nejspíše úzkými střílnovými okénky. Ta se však nedochovala, neboť byla v novověku nahrazena malými čtvercovými okny.

První patro je dvoudílné. Jeho současná dispozice je však novodobá, z doby po r. 1575. V západní komoře se v severní zdi nacházel prevet, z něhož se dochovaly kamenné krakorce. Spolu s dělící stěnou byl v 16. st. vybudován krb, jehož topeniště je umístěno v severozápadní komoře, ale jeho výhřevné těleso o rozměrech 1,3 x 2,3 m a výšce 1,5 m se nachází ve východní místnosti. Tímto způsobem snad byla vytvořena nová „teplá jizba" po zániku vydřevené komnaty při požáru r. 1575. Prostě teplo bez ohně, dýmu, přikládání a větrání. Komín krbu byl vyveden ven ze severní zdi a vynesen na dvou kamenných konzolách.

Druhé patro je dnes jednoprostorové, ale původně bylo rozdělené dřevěnými příčkami na reprezentační dvorskou komnatu a dvě obytné komory, z nichž větší měla vložené dřevěné roubení a plnila roli „teplé jizby". Výdřeva stěn zřejmě zanikla při požáru r. 1575. Velká komnata byla na jižní a západní stěně okrášlena freskami (vlastně typu "Seko"). Z původní výbavy se dále dochovala dvě široká hrotitá, trojlistem uzavřená okna v hlubokých výklencích se sedátky. Každý ze tří prostorů měl vlastní prevet, v jednom případě dokonce doplněný dřevěným korýtkem výlevky.

Třetí patro je dnes jednoprostorové, jeho původní dispozice však není známa. Jeho 6 velkých oken pochází ze 16. st., pravděpodobně mělo již od počátku obytnou funkci.

Čtvrté patro je jednoprostorové, s dřevěnou konstrukcí podpírající strop (vznikly v souvislosti s přestavbou na sýpku) i krov věže. Tato konstrukce ani krov nenesou stopy požáru, dendrochronologicky je stáří podpěr krovu věže určeno do r. 1575. Místnost je osvětlena celkem deseti nevelkými čtvercovými okénky.

Malířská výzdoba reprezentačního sálu ve II. patře s epickými rytířskými motivy byla vytvořena technikou al Secco. Podle J. Witkowského pocházejí malby ze 40. let 14. st. a patří mezi nejkvalitnější profánní výzdobu interiéru ve Slezsku. Představují část Artušovského cyklu - legendu o Lancelotovi. Malby jsou důkazem působení západních vlivů na výtvarné umění ve Slezsku. Sponzorem maleb byl pravděpodobně javorský kníže Henryk I. ve 40. letech 14. st. Cyklus zřejmě nebyl dokončen právě kvůli jeho smrti. Chabý pokus dokončit dílo následoval asi až za držby Redernů. Malby byly odhaleny r. 1888 a konzervovány poprvé ještě v průběhu 19. st. Další konzervační práce následovaly v letech 1936 až 1938, 1954 a 1969.

Centrem celé kompozice je velká postava sv. Kryštofa, po jehož pravé ruce korzují dva páry - manželé a snoubenci. Po jeho levé ruce jsou ve dvou pásech výjevy z Artušovské legendy.

Dole: 1. Lancelot a jeho bratranec Lionel vyrážejí na výpravu po svém pasování na rytíře Kruhového stolu; 2. Lancelot vyspává pod jabloní, zatímco Lionel drží stráž; 3. Lionel usíná opřený o meč; 4. Lancelot bojuje s loupeživým rytířem Tarquinem; 5. Hofmistr krále Artuše Kay děkuje Lancelotovi za své vysvobození z Tarquinova zajetí; 6. Lancelot vítězí v boji nad rytíři Sagramurem, Ywainem, Gawainem a Hectorem de Maris (scéna na západní zdi).

Nahoře: 1. Královna Ginevra vyráží se svým průvodem; 2. Přepadení a únos královny Ginevry a jejího průvodu rytířem Melegantem; 3. Osvobození Ginevry Lancelotem; 4. Lancelot přikládáním rukou ozdravuje rytíře Uriena de Hongre zraněného na hlavě (nedokončená skica). Na severní stěně je mladší schématická skica bojové či turnajové scény, v jižním okenním výklenku postavy Davida a Šalamouna.

www.wiezasiedlecin.pl

V okolí hrady Rybnica a Stara Kamienica


hrad Sedzisowa Gorna	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Sokolec