Polsko

Kraj  Dolní Slezsko - HRADY


WANG (Karpacz Górny)  něm. Brückenberg   
"Importovaný" norský dřevěný kostel

Při cestě stoupající z Karpacze na Sněžku stojí neobvyklá sakrální stavba - dřevěný kostelík Wang, postavený původně ve 13. st. v jižním Norsku u jezera Vangsmjosen. V Norsku těmto dřevěným kostelům typickým zejména pro jihozápadní část země říkají Stavkirke - bedněné či plaňkové, nebo také pilířové kostely. Nejsou však norským vynálezem, udatní vikingové je okoukali ještě v anglo-saské Británii (např. Greensted v Essexu) a společně s výkupným a zajatci si domů přivezli i nové náboženství, kněze a architekturu.
Dřevěné kostely s pagodovitými střechami tam v žulové a skoro bezlesé zemi rostly jako houby po dešti od 12. st., z původních 1200 jich však v jihozápadním Norsku zbylo dodnes jen 31. Nejstarší dochovaný stojí v Urnes - Lustcru, krásné jsou v Heddalu, Hoprekstadu a Fantoftu; rozhodně nejhezčí a Wangu nejpodobnější však stojí v Borgundu v kraj i (údolí) Laerdal.
Svatyni určenou k rozebrání a potupnému spálení v kamnech pro zahřátí tehdy chudých rybářů, prosvětlení polární noci a ohřátí jejich rybí polévky zakoupilo r. 1841 z iniciativy malíře Johanna Christiana Dahla (velkého nadšence přes stavkirken a autora prvních odborných studií o nich) za peníze pruského krále Friedricha Wilhelma IV. berlínské muzeum. Podle původního záměru měl být postaven na berlínském Pavím ostrově. Díky úsilí a přímluvám hraběnky Friederiky von Reclern však král daroval uskladněné části krkonošské obci Briickenbergu. Následujícího roku byly převezeny a znovu sestaveny v Dolním Slezsku.
Stavba proběhla vletech 1842 až 1844 pod vedením královského stavebního mistra Hammana. R. 1844 pak byl kostel znovu vysvěcen, zasvěcen Našemu Spasiteli a převzala jej evangelická církev.
Dnešní budova však není věrnou rekonstrukcí původního stavu a autentické jsou jen některé stavební prvky - řada částí již byla nahrazena nebo zůstala v Norsku a přece jen skončila v kamnech. Naopak nově vyrostla obvodová zastřešená chodba („Soboty" - název dle zvyku věřících přespávat ze soboty na neděli před bohoslužbou v blízkosti kostela). V Norsku byla většina těchto kostelů staršího původu mnohokrát opravována a současný stavební materiál je již několikáté generace.
Z větší části původní jsou ve Wangu zejména hlavní vnitřní pilíře s vyřezávanými hlavicemi a čtvero portálů s bohatě vyřezávanou ornamentální výzdobou (mimo jiné rostlinné dekory a hlavy náčelníků). Část této výzdoby však byla rovněž obnovena na místě mistrem Jakubem z nedalekých Janowic. Štíty střechy zdobí trčící trámy s dračími hlavami, upomínající na charakteristické přídě vikingských dlouhých lodí (viz. kostel v Borgundu).
Vedle kostela stojí kamenná zvonice chránící starého dřevěného souseda před poryvy větru, postavená při budování kostela r. 1844 Friedrichem Augustem Stiilerem. Za povšimnutí stojí i výzdoba interiéru kostela - kromě jiného dubový krucifix od mistra Jakuba z Janowic s motivem listoví vinné révy (typický norský a také polský motiv....), žitných klasů a symboly čtyř evangelistů a dále postava Krista vyřezaná z lipového dřeva. Kovové svícny se symboly manželských ctností (labutě a srdce) byly vyrobeny r. 1911 v Norsku. Kostel byl opraven v letech 1963 až 1965. Vedle kostela stojí pomník paní hraběnky Friederiky Redernové, která se zasloužila o to, že na prohlídku nejbližšího „vikingského" kostela nemusíme až do Berlína. Ostatně tam by zcela jistě nepřežil II. sv. válku..... Pomník byl postaven podle projektu Friedricha Augusta Stuleni z r. l 856.
V okolí hrad Chojnik

 hrad Świny

zpět na mapu kraje Dolní Slezsko

hrad Warta Boleslawiecka