Nowy Wisznicz


NOWY WISZNICZ
*hrad přestavěný na zámek opevněný bastiony nad údolím říčky Leksandrówki*

*znak města*











Počátky hradu jsou svázány s činností rodu Kmitů (erb Szreniawa), kteří v polovině 14. stol. začali vytvářet okolo dnešního Wiśnicze souvislou pozemkovou državu jako rodovou enklávu. Pravděpodobně někdy v této době byl založen i zdejší hrad, který plnil roli opevněné rezidence a správního centra. Za zakladatele dle výzkumů lze považovat Jana Kmita, který byl v 70. letech 14. stol. starostou sieradzským a královským.

První písemné zmínky o hradu jsou účty bocheńské župy z let 1396 až 1397. Následující zprávy o hradu pocházejí z let 1419, 1441 a 1443z listin zmiňující zde kaplana. Sídlo zůstalo v rukou rodu Kmitů, až do smrti Petra III. Kmita, vojvody krakowského (1536 - 1553). Od r. 1554 zde vládli Barzowé a Stadničtí.

V r. 1593 se dostal hrad do rukou dalšího významného rodu, když jej získal *Sebastian Lubomirski* (1583 až 1649), který od *císaře Rudolfa II. obdržel titul "hrabě wiśniczký". Jednou z nejvýznamnějších postav v historii panství byl jeho syn Stanislav, který v letech 1615 až 1621 nechal přestavět hrad* na velkolepý zámek chráněný bastionovým opevněním dle projektu Matthea Trapolihoo ve stylu novoitalské bastionové školy. Lubomirští své stavby financovali hlavně ze zisků ze svých tří nelegálních solných dolů, jejichž existenci král toleroval, protože mu půjčovali nemalé peníze. Stanislav byl také fundátorem kláštera bosých karmelitánů, který se nachází na nedaleké výšině jihovýchodně od hradu a který byl rovněž opevněn bastiony, čímž vytvářel tak pendant zámecké pevnosti. Klášter byl zrušen za panování Josefa II.

Ačkoliv se jednalo o jednu z nejlépe vybavených a nejlepších pevností v celé zemi, dobře zásobenou a skvělou posádkou (80 děl, 200 dragounů a 400 uherských pěšáků), neodolala přesto útoku Švédů v době jejich prvního nájezdu. Snad to bylo způsobeno tím, že Lubomirski nechtěl svůj oblíbený zámek nechat zničit a raději jej vydal téměř bez boje. Švédi se zde na oplátku usadili, ovládali a terorizovali celé okolí. Při odchodu dané slovo porušili a objekt zcela vyrabovali. Odvezli na 150 vozů cenností. Zámek pak již nikdy nenabyl svého významu. V majetku rodu Lubomirských zůstal až do r. 1720, kdy po smrti Alexandra Lubomirského přešel do vlastnictví Sanguszků.

Rodu Lubomirských se nakrátko ještě jednou vrátil (1752), ale pak jej získal rod Potockých a později Zamoyských. Po požáru r. 1831 byla rezidence opuštěna a pomalu se měnila v ruinu. Od úplné zániku ji zachránily opravy, které provádělo rodové sdružení Lubomirských, jenž své dávné sídlo odkoupilo jako poloviční ruinu v r. 1901.

Za II. sv. války byl zámek téměř rozebrán (místy až do výše 5 m) na stavební materiál pro letní sídlo nacisty K. H. Franka v Krakowě.

Po II. sv. válce zabral zámek polský stát a generální opravy (výstavba) pokračovaly pod vedením A. Majewského. Dnes patří zámek opět Lubomirským, tentokrát ve výborném technickém stavu.


Nejméně je známá nejstarší stavební fáze výstavby hradu, která v podstatě zanikla pod razantními pozdějšími přestavbami. Zřejmě se jednalo o obdélný areál o rozměrech 30 x 50 m, obehnaný jednoduchou hradbou z místního pískovce. Kamenná byla i hranolová věž čtvercového půdorysu, vysunutá před východní nároží tohoto areálu.. Ostatní zástavba, včetně paláce na jihozápadní straně, byla dřevěná. Obranu zajišťoval val a příkop na západě, jihu a východě. Na severu spojovala oba konce valu jen dřevěná palisáda, v níž se nalézal i hlavní vstup. O něco později byl dřevěný palác nahrazen kamennou dvoupodlažní stavbou, které byla do severního nároží vsazena subtilní válcová věž.

Zřejmě kolem r. 1500 získal opakovaně upravovaný a rozšiřovaný pozdně gotický hrad vzhled čtyřkřídlého paláce s vnitřním nárožím a se třemi věžemi v nárožích. Kromě valu a hradeb zpevnily opevnění i dvě brány postavené na obou koncích valů. Zásadní přestavbu pak provedl v renesančním stylu Petr III. Kmita (1516). Všechna obytná křídla byla zvýšena o jedno podlaží. K jižnímu křídlu bylo postaveno obslužné provozní stavení, tzv. Kmitówka. Modernizováno bylo také opevnění. Budova staré západní brány byla přestavěna na baštu se střílnami pro různé palné zbraně. Palisáda na severní straně předhradí byla nahrazena mohutnou hradbou a obrana dále posílena další baštou zvanou Bona, přiléhající k hradu na západním nároží a střežící přístup do hradu od severozápadu.

Poslední závažné změny byly provedeny až za Stanislawa Lubomirského v letech 1615 až 1621. Ta se týkala hlavně modernizace opevnění a zkvalitnění interiérů hradu. Pozdně renesanční, nyní až raně barokní zámek, byl čtyřkřídlou, uzavřenou, trojpodlažní dispozicí s malým nárožím a s patrovou loggií, do něhož se vcházelo od severozápadu heraldicky vyzdobenou branou s postraními nikami, umístěnou nad dvouramenným schodištěm. Nárožní věže byly vesměs zvýšeny do stejné výšky a tyčily se nyní symetricky nad zámkem. Okna i portály dostaly honosná mramorová či pískovcová ostění. Nádherná byla i kamenická výzdoba krbů. Při východním nároží zámku byla postavena kaple (již barokní) s bohatě zdobenou kopulí s lucernou a freskami od J. B. Falconeho. V rodové hrobce byly umístěny sarkofágy zemřelých členů rodu Lubomirských.

Zámek byl obehnán pravidelným pětiúhelníkem hradeb o straně 98 m. V nárožích se nacházely pětiboké bastiony se skosenými skarpovými stěnami, ukončenými nahoře oblou římsou. Na špicích bastionů jsou kartuše s erbem Lubomirských. Jeden bastion je vyplněn pouze zeminou, ostatní jsou kamenné. Tři z těchto jsou vybaveny kasematy se střílnami. Další střelecké úrovně byly za předprsní nadezděnou na temeni bastionu. Nejlépe je zachován východní bastion, který je vybaven v kasematech 4 dělovými a 6 střeleckými střílnami. Na horní plošině pak 10 dělovými a 12 střeleckými střílnami. Na čelních špicích byly osazeny malé válcové bartizány. Na západním bastionu byla postavena později další kaple. Kurtiny měly podobné zešikmení stěn jako bastiony. Dvě z nich byly při čelním bastionu vyplněny zeminou a na jejich temeni byl nasypán val předprsně. U následujících kurtin byly připojeny kasematy nakryté zeminou, využívané mimo jiné také jako skladovací a hospodářské prostory. Severozápadní kurtina byla tvořena jednoduchou skarpovou hradbou. Vjezd do tohoto opevnění byl od severovýchodu při jednom z bastionů barokní branou s bosovaným portálem.

V okolí nachází tvrz Wieruszyce


klášter Stary Sacz	zpět na mapu kraje Malopolskie	hrad Ojców