Polsko

Kraj  Malopolskie - HRADY


WAWEL (KRAKOW)  
sídelní hrad Polska

letecký pohled na Wawel - foto M. Holda

zadní trakt paláce, v popředí "Kuří noha" pohled na hrad z parkánů nádvoří hradu

vniřní prostor bývalého předhradí hradní katedrála základy románských a raně gotických budov

detaily  detaily a podrobnosti  (klikni brána)

další foto hradu další foto hradu  (klikni brána)

Královský hrad Wawel leží na vápencové skále na levém břehu Visly jižně od středověkého města. Výzkum jeho stavby započal v letech 1880-82 Tomasz Pryliński, který shromáždil dokumentaci konzervačních prací spolu s projektem obnovy královské rezidence. Další znatelný posun vpřed ve znalostech vývoje Wawelu přinesl výzkum Zygmunda Hendla započatý r.1905. Současně započaly práce na velké monografii královského hradu, jejíž první část z r.1908 od S.Tomkowicze se zabývá vývojem jednotlivých budov a jejich historií. Autor ještě v témže roce vydal atlas plánů a ikonografických pramenů hradu. Závěr celého díla představuje třetí díl, v němž Adam Chmiel r.1913 publikoval archivní prameny k dějinám hradu. V meziválečném období pokračoval ve výzkumech Adolf Szyszko-Bohusz, jehož činnost přinesla řadu cenných poznatků měnících dosavadní pohled na vývoj královské rezidence. Poválečný výzkum reprezentovaný jmény G.Leńczyk, A.Žaki a S.Kozieł přinesl nové poznatky z výzkumů architektury a především z archeologických výkopů. Bádání poslední doby reprezentuje Z.Pianowski, autor cenných prací s tématy středověkého Wawelu a jeho vývoje v 19.st.

Ve světle nejnovějších archeologických výzkumů je nutno počátky opevňování wawelského návrší spojovat s obdobím české vlády v Malopolsku v 10.st. Nelze ale vyloučit ani starší opevněnou osadu kmene Vislanů, jejíž pozůstatky mohly podlehnout pozdější výstavbě nových fortifikací. Hradiště bezpečně vybudované českým knížetem sestávalo z dřevěné zástavby návrší obklopené valem sestávajícím ze tří řad roštových konstrukcí vyplněných hlínou a kamením.
V dobách raně piastovských byl tento val zničen a nepochybně odstraněn a uvnitř obvodu hradiště vznikly předrománské kamenné stavby církevního a rezidenčního charakteru, např. čtyřapsidová rotunda sv.Felixe a Adaukta, kostel sv.Gereona, prvotní katedrála, kostel označovaný písmenem B aj. Nejstarší kamennou obrannou stavbou byla věž v literatuře označovaná „sloup", postavená v 1.pol.12.st. v jihovýchodní části hradiště. Vybudována byla na čtvercovém půdorysu o hraně 8 metrů při tloušťce zdiva v přízemí 1,5 m z vápencových a pískovcových kvádříků. Její zachované 18 m vysoké západní nároží svědčí o její značné původní výšce. Obvodovou hradbu však stále tvořil zemní val s dřevěnou konstrukcí, mnohokrát opravovaný a zesilovaný.
Výstavba gotického hradu započala novým palácem a tzv.Lokýtkovou věží postavenou do západního nároží románské věže „sloupu". Stavba byla provedena z lomového vápence a jejím stavitelem byl Boleslav Stydlivý (1243-79), případně jeho nástupce Lešek II. Černý (1279-88). Následovala výstavba kamenných hradeb spolu s baštou později zvanou Jordanka. Nejstarší kamenný obvod hradu zahrnoval východní část návrší s románskou věží „sloupem", raně gotickým palácem, s kostelem sv.Gereona a rotundou sv.Felixe a Adaukta. Hradba rozdělila terén hradního návrší na horní hrad s rezidencí panovníka a na dolní hrad s katedrálou, kostely sv.Michala a sv.Jiří, s domy biskupa a šlechticů a s hospodářskými budovami. Obvodové hradby dolního hradu jsou pravděpodobně o něco mladší.
Po potlačení měšťanské vzpoury vedené fojtem Albertem došlo r.1311 k propojení hradeb Wawelu s městským opevněním. Nová výstavba a modernizace hradu spadá do let 1320-64 a je spojena se jménem Kazimíra III. Velikého (1333-70). Vedle reprezentačních budov královské rezidence byla zejména dokončena katedrála. Král dále přistoupil k zesílení opevnění. Postaveny byly nové bašty i nová obytná věž, která nahradila románský „sloup". Do jejího nároží byla vzápětí přizděna obranná chodba na arkádách vysunutá směrem do Kanovnické ulice. Je možné, že původně vedla do latrínové věže stojící nad korytem potoka Rudawka. Pozdější přestavby daly této konstrukci dnešní vzhled (Kurza Stopa-Kuřecí noha). Kazimírovi je připisována také výstavba tzv.Zlodějské bašty v dolním hradu a současné další dvě bašty při jižním úseku hradeb dolního hradu - Panenská a Tenczyňská. Mezi nimi stojící nevelká Šlechtická bašta je o něco mladší.
Také Vladislav Jagiellonský dbal o výstavbu hradu a modernizaci jeho opevnění. Hradby po celém obvodu nechal zvýšit a zpevnil je výstavbou parkánové zdi s baštami. Z jeho nařízení byl rovněž opevněn od severu komplex tzv. Dolní brány, vybavené třemi válcovými baštami.
Za panování Kazimíra IV. Jagiellonského (1445-92) byly potom zbudovány obě největší bašty - v jihozápadním nároží horního hradu povstala mnohapatrová Senátorská bašta, kdysi zvaná Lubranka a v jihozápadním nároží dolního hradu osmipodlažní Sandoměřská bašta přizpůsobená užití palných zbraní.
Gotické opevnění plnilo svou roli až do konce 18.st.
Značné změny nastaly na Wawelu za krále Zikmunda l. Starého (1506-48) výstavbou moderní reprezentační královské rezidence, které předcházelo téměř úplné odstranění gotických budov. Zámek z let 1502-36 sestává ze tří palácových křídel okolo pětiúhelného nádvoří uzavřeného dnes na jihu kulisovou zdí. Budovy se do nádvoří otvíraly bohatě zdobenými třípatrovými arkádami. Stavbu vedl mistr Francesco z Florencie a po jeho smrti r.1516 jeho krajan Bartolomeo Berrecci a mistr Benedykt ze Slovenska, dále jsou uváděni Eberhard Rosenberger a Nicolo Castiglione. Nejvýznamnější sakrální stavbou tohoto údobí je skvostná Zikmundovská pohřební kaple při jižní straně katedrály (1517-33), často označovaná za nejvýznamnější památku italské renesance severně od Alp. V nové podobě už ztratila královská rezidence obranný charakter, i když pod střechou obytných křídel byla ještě zbudována střelecká chodba. Jedinou novou fortifikační stavbou 16.st. byla výstavba třísetmetrového úseku hradby na úpatí hradního návrší mezi Dolní branou a městskými hradbami při Jordance. Ve stejné době povstala také před východním křídlem zámku dělostřelecká bašta, a o něco později, na konci 16.st., byla podobná nasypána ještě před jeho severním průčelím.
Po požáru r.1595 bylo pro Zikmunda III. Vasu celkově přestavěno severní křídlo rezidence pod vedením italského mistra Giovanniho Trevano. Tehdy vzniklo také reprezentační tzv. senátorské schodiště a nové interiéry, zejména královské pokoje. Postaveny byly také dvě hranolové věže v nárožích zámku kryté barokními helmicemi, z nichž jihozápadní je mladší z doby po r.1620.
Nový typ bastionových fortifikací se začal stavět až z iniciativy krále Vladislava IV. (1632-48) ve čtyřicátých letech 17.st. První dva půlválcové bastiony vznikly na jižní straně návrší pod Sandoměřskou baštou a pod baštou Lubranka. Dodatečně byly zpevněny zemními šancemi. Takto opevněný zámek však neodolal Švédům, kteří ho r.1655 obsadili a po dobu 2 let okupovali. R.1702 jej Švédové pro změnu vypálili.
V 17. a 18. st. došlo k četným pokusům o zesílení opevnění, až konečně r.1790 byla zahájena výstavba moderní bastionové pevnosti. R.1794 po porážce Kościuszkova povstání obsadili Wawel Prusové a celý jej vyrabovali. Odvezli zlato a také korunovační insignie. To vše patrně podlehlo roztavení, zachován zůstal pouze korunovační meč (Szczerc). V dokončení značně pokročilé stavby nové pevnosti pak již zabránilo druhé dělení Polska a tak zbývající výstavbu už dokončovala rakouská okupační správa. Královská rezidence byla proměněna na kasárna, budovy starobylého dolního zámku na vojenský lazaret a zbývající prostory sloužily jako cvičiště.
V pol.19.st. byl postaven nový obranný systém sestávající z úplného obvodu kamenných a cihelných bastionů a dvou kaponiér zvětšených kreneláží a vybavených moderními střílnami. Při výstavbě došlo ke zboření mnoha částí starších fortifikací. Následně byl po polovině 19.st. celý Krakov s okolím postupně zahrnut do výstavby nejmodernější rakousko-uherské, tzv. fortové pevnosti (spolu s Przemyślem), se 2 věnci předsunutých samostatných pevností dosahující až do vzdálenosti 20 km od středu města. Rakouská vojska opustila Wawel teprve v letech 1905-11.
Obnovovací práce vedené Z.Hendlem a A.Szyszko-Bohuszem přerušila II. sv. válka. V letech 1940-44 bylo jihozápadní křídlo přestavěno pro potřeby nacistické okupační správy. Poválečnou obnovu vedli Bohdan Guerquin, W.Minkiewicz a A.Majewski. Nynější komplexní obnova zahrnující jak palác, tak katedrálu, i opevnění celého návrší se provádí pod vedením J.Ostrowskiho. Z nádherného vnitřního vybavení zámku převážně obnovovaného ve 20.st. vyniká obrovská sbírka 142 vlámských nástěnných koberců (jinde uvedeno 136) dochovaných z původního počtu 350 kusů, které byly vyrobeny na objednávku krále Zikmunda l. Starého dílnami bruselských mistrů v Arrasu podle italských předloh.
Katedrála svatých Václava a Stanislava je už třetím chrámem vystavěným na tomto místě. Stavbu zahájil král Ladislav I. Lokýtek (1305-33), vysvěcena byla r.1364 a od těch dob tu byli až na několik výjimek korunováni nad hrobem biskupa sv.Stanislava (patron Polska, r.1079 zavražděn, r.1254 svatořečen), všichni polští králové, konalo se tu celkem 37 korunovací králů a princů. Králové tu byli i pochováváni, a když polské království přestalo existovat, byli tu od 19.st. k poslednímu odpočinku ukládáni i polští národní hrdinové a básníci. Katedrála je trojlodní bazilika s transeptem, chórovým ochozem a věncem gotických, renesančních a barokních kaplí, a se zajímavou klenbou presbyteria.
Před hlavním oltářem, dnes barokním, ze 17.st. (Giovanni Battista Ghisleni), docházelo ke korunovacím, pod ním byli králové pohřbíváni. U paty oltáře bronzová náhrobní deska kardinála Fridricha Jagiellonského, mistrovské dílo konce 15.st. objednané jeho bratrem králem Kazimírem IV. (1492) v Norimberku. Uprostřed hlavní lodi mauzoleum sv.Stanislava z let 1626-29 se stříbrným světcovým sarkofágem gdaňského zlatníka Petera von der Rennen z let 1669-71.
V západní části hlavní lodi je gotický sarkofág Vladislava II. Jagiellonského (†1434), vítěze nad Řádem německých rytířů od Grunwaldu a novogotický symbolický kenotaf Vladislava III. Varnenčíka (†1444 u Varny v bitvě proti Turkům) z počátku 20.st.
Z kaplí je bezesporu tou nejvýznamnější Zikmundovská, vrcholné dílo renesance postavené na místě původní zbořené gotické kaple na čtvercovém půdorysu Bartolomeo Berreccim v letech 1519-1531. V ní stříbrný křídlový oltář Hanse Dürera (Albrechtova bratra) zhotovený v letech 1531-38 v Norimberku. K mramorovému Berrecciho sarkofágu zhotovenému pro Zikmunda l. v letech 1529-31 bylo v letech 1574-75 Santi Guccim přistavěno patro pro Zikmunda II. a vznikl tak jedinečný dvojitý náhrobek. Naproti se nalézá náhrobek Anny Jagiellonské (†1596), dcery Zikmunda l. z r.1902. Vybavení doplňuje dvojice bronzových svícnů od Hanse Vischera z Norimberka z r.1534 a jedinečná vstupní mříž téhož autora z let 1530-32. V kapli sv.Kříže je velkolepý sarkofág Kazimíra IV., práce Veita Stosse z konce 15.st., dva gotické triptychy a zajímavá výmalba z doby kol r.1470 spojující prvky východního a západního křesťanství.

Vasovská kaple zvnějšku přizpůsobená sousední Zikmundovské je barokní s mramorovými náhrobky Zikmunda III. (†1632) a jeho syna Vladislava IV. (†1648) na stěnách.

V mariánské kapli je cenný náhrobek krále Štěpána Báthoryho (†1586), zřízený jeho ženou Annou Jagiellonskou. Naproti se nacházejí dva velké náhrobky královských párů, Jana III. Sobieského (†1686) a jeho ženy Marie Kazimíry, s reliéfem vítězství nad Turky u Vídně a Michala Korybuta Wiśniowieckého (1673) a jeho ženy Eleonory. V katedrálních lodích jsou gotické náhrobky Ladislava l. Lokýtka (†1333) a jeho syna Kazimíra III. Velkého (†1370). Do blízkosti náhrobku královny Jadwigy (†1399) zhotoveného r.1902 z bílého kararského mramoru byly v letech 1959-87 přemístěny pozůstatky králů původně pohřbených pod hlavním oltářem.
V kryptě katedrály je od r.1890 pochován Adam Mickiewicz (1789-1855) a od r.1927 básník Juliusz Słowacki (1809-1849), oba přenesení z Francie, dále Tadeusz Kosciuszko (1746-1817) a kníže Józef Poniatowski (1763-1813). V sousední trojlodní románské kryptě sv.Leonharda z 11.st. je uložen Józef Pilsudski (1867-1935). V kapli Nejsvětější Trojice je náhrobek plukovníka Wlodzimierze Potockiho (†1812) od Bertela Thorwaldsena.
V okolí se nachází mnoho dalších hradů, nejvíce však na severozápad od Krakova

 hrad Lanckorona

zpět na mapu kraje Malopolskie

kostel Lipnica Murowana