| Polsko |
 |
| Polsko |
|
|
Kraj Mazowieckie - HRADY |
||||
|
|
|
|||
|
|
||||
|
|
||||
|
|
||||
|
|
||||
|
|
||||
|
|
||||
|
|
|
|
|
|
IłŹA
 |
|
| zřícenina rozsáhlého a nejpevnější biskupskou rezidenci na Sandoměřsku | |
|
znak města |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Malebná ruina biskupského hradu s válcovým bergfritem s charakteristickým deštníkem se tyčí na vysokém návrší nad údolím řeky Iłżanky, na východ od stejnojmenného města. Hrad byl jedním z nejpevnějších v Sandoměřsku. | |
|
První průzkum ruin prováděl již na počátku 20. st. O. Sosnowski. Novější, rozsáhlý, stavebně historický a archeologický průzkum byl proveden v r. 1962 badateli z Katedry architektury Wroclavské Polytechniky pod vedením J. Rozpędowského. Tento výzkum, završený konservačními zásahy, pokračuje v podstatě dodnes. |
|
| Existence Iłży je doložena listinnými prameny již ve 13. st. Patřila tehdy k biskupské kastelánii v Tarczeku. Ale již na konci 13. st. se toto území vydělilo ze statku Tarczek a získalo status samostatného zboží krakovských biskupů. S touto dobou archeologové spojují existenci prvotního biskupského hrádku ve „Starém Městě", dochovaného ve formě terénních reliktů - asi 4 m vysokého pahorku obklopeného zbytky zemního opevnění, jenž se nachází na okraji dnešního města v ulici Staromiejskiej (nedaleko hřbitova) asi 1,5 km na severoseverovýchod od hradního vrchu na pravém břehu říčky Iłżanky. Je porostlý travou a několika stromy. Hrádek je lidově nazýván „Tatarským kopcem". Malý hrádek měl oválný tvar o průměru cca 20 m, obíhal jej široký příkop a val. Archeologický výzkum na počátku 70. let zde na vrcholku pahorku odkryl základy dřevěné stavby, patrně věžového charakteru, zvenčí omazané jílem. Trámy byly spojovány mohutnými železnými hřeby, nalezenými při výzkumu. Opevnění se tedy skládalo z palisádového opevnění a centrální obytné dřevěné věže. Existenci hrádku kladou badatelé do 13. st. a jeho zánik spojují s nájezdy Tatarů či Litevců ve II. pol. či na konci 13. st. O tom svědčí i četné nálezy militárií - šipek, hrotů a čepelí nožů. | |
| U hrádku se ve staré trhové osadě nacházel i původní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tato osada zřejmě fungovala téměř po celé 13. st. Zánik tohoto hrádku vedl na počátku 14. st. k novostavbě zděného hradu v nové lokalitě biskupem Janem Grotem, což dokládá kronikář Jan Długosz. | |
| Nový hrad byl postaven na sousedním výrazném návrší, zatímco nové město bylo založeno na druhém břehu Iłżanky proti hradu. Stejně jako starý dřevěný hrádek, i nový zděný hrad plnil funkce opevněného biskupského sídla i správního centra rozsáhlého panství. Na přestavbách a rozšiřování hradu se podílela řada dalších krakovských biskupů - zejména Florian z Mokrska, Jan Konarski, Filip Padniewski a Marcin Szyszkowski. | |
|
Hrad byl značně poničen a vypálen Švédy v r. 1655 a nedlouho poté také uherským vojskem Františka Rákocziho. Obnovu a odstranění škod zahájil r. 1670 biskup Andrzej Trzebicki. Následovala další řada oprav (např. r. 1782 nechal biskup Kajetán Sołtyk položit nové střechy). |
|
| Po převzetí biskupského majetku Korunou r. 1788 následovala další poškození a po požáru na počátku 19. st. byl hrad natrvalo opuštěn a rychle se proměnil v ruinu. | |
|
|
|
|
Výzkum prokázal, že hrad nevznikl zcela „na zelené hoře", jak se původně myslelo. Jeho předchůdcem bylo osídlení existující již od 9. st. K nejstarší fázi výstavby hradu náleží oble vedená obvodová hradba z lomového kamene, vymezující nepravidelně čočkovitý areál jádra s jednoduchou branou od západu, a válcový bergfrit stojící zevnitř částečně vetknutý do obvodové hradby na východním konci. Do bergfritu se vstupovalo portálem v patře (nad ústupkem) od západu, zřejmě z ochozu hradby. Válcový bergfrit je dnes přístupný schodištěm a původním vstupem nad ústupkem zdiva. Je zastřešen výše zmíněným futuristickým deštníkem. Na přesné datování této první fáze není jednotný názor - část badatelů vychází z údajů uváděných Janem Długoszem, stavbu datují episkopátem Jana Grota (1326 až 1347) a pro konec 13. st. připouštějí na Zámeckém vrchu pouze dřevohlinité opevnění. Jiní kladou vznik stavby ještě do konce 13. st. Každopádně tato sotva dokončená stavba zřejmě prošla první zkouškou ohněm hned r. 1347, kdy se tu biskup uzavřel před králem Kazimírem Velikým při sporech o vybírání desátku. Královské vojsko tehdy přitáhlo pod Iłżu, ale hradu se nezmocnilo. |
|
| Ve 14. st. existovalo pouze hradní jádro. Lokalizace původního paláce je neznámá, neboť celý prostor byl zcela pozměněn pozdějšími přestavbami. Rozšiřování a přestavby hradu však vedly postupně ke vzniku dvojdílné dispozice, skládající se z jádra na vrcholku kopce (původní starý hrad) a z dolního hradu přiléhajícímu k jádru na severu a východě. | |
| Dolní hrad vznikl v 15. st. a byl opevněn hradbou s několika půlválcovými dovnitř otevřenými baštami. Tři z nich jsou částečně zachované. Později (asi v průběhu 16. st. a znovu v 17. st. po švédském vpádu) byly bašty upraveny pro užití palných zbraní a rovněž hradba dolního hradu byla vybaveny střílnami. Z hospodářských budov umístěných při obvodové hradbě se dochovaly jen zbytky základů. | |
| V 15. st. byl v rámci stavby předhradí a zlepšení ochrany přístupové cesty také výrazně opevněn vjezd do jádra hradu - před starou kulisovou západní bránu byla představena mohutná hranolová branská věž s mocnými nárožními opěráky (typické vylepšení starých jednoduchých polských bergfritových hradů např. na Czchowě). Zde však byl přístup k bráně horního hradu řešen velice svérázným způsobem - příjezdová cesta byla vedena po dlouhém mostě či spíše mírně stoupající rampě z trámů spočívajících na sedmi pilířích stojících při západní hradbě sbíhající k dolnímu hradu, než se na posledním pilíři otočila kolmo vlevo do brány. Příjezdová cesta do hradu vedla skrz dolní hrad. Vstupovala do něj od východu, branou nacházející se v bastionu s opěráky. | |
| Na počátku 16. st. poškodil hrad i město zničující požár. Oprav se ujal biskup Jan Koniarski. V pol. 16. st. (1560) byl starý hrad (zejména jeho obytné jádro) v rámci možností přestavěn biskupem Filipem Padaniewským na pohodlnou, ale dobře opevněnou renesanční rezidenci. V té době vyrostla většina obvodové zástavby při hradbě jádra. Hmota jádra byla v renesančním duchu výškově sjednocena (vystupují zní pouze hranolová brána a starý bergfrit) a opatřena renesanční atikou, velmi upomínající na hrad v Kazimierzu Dolnem. Postupně bylo vylepšováno i opevnění dolního hradu. O těchto činnostech a jejich výsledku dobře svědčí kresba města a hradu od E. J. Dahlberga z r. 1657 (pohled od jihozápadu). | |
| Z pozdně gotické a především renesanční obytné zástavby jádra je dochována velká část zdiva přízemí, bez stropů a kamenických detailů. Zdivo je částečně dochováno s omítkami. | |
|
Město |
|
| Nejstarší iłžecká osada se nacházela v tzv. Starém Městě, poblíž staršího zemního a dřevěného hrádku na pravém břehu říčky, asi 1,5 km na severoseverovýchod od dnešního hradu. Zničení a opuštění hrádku znamenalo i přenesení osady do blízkosti nového hradu, západně od něj za říčkou. Již před r. 1294 získala osada městská práva. Právo opevnit město příkopem a palisádou získal již biskup Jan Muskata od českého a polského krále Václava II. r. 1295. Teprve biskup Florian z Mokrska však (podle Jana Długosze) ve II. pol. 14. st. přikázal vystavět kamenné hradby. Ohrazený areál měl obvod asi 800 m a byl na východě vymezen říčkou a na jihu Iłžeckým jezerem. Na počátku 16. st., po požáru města a hradu, nechal biskup Jan Koniarski městské hradby opravit a propojit hrad s opevněním města v jeden celek. Ještě v 17. st. byly hradby udržovány, jejich úpadek je datován až švédským vpádem (na Dahlbergově rytině je ostatně proražená a prkny provizorně opravená hradba dobře vidět). | |
| Na počátku 19. st. pak byly hradby rozebrány, takže dnes z nich nejsou patrné žádné zbytky. Prakticky zanikla i původní historická uliční síť. Město mívalo dvě brány - Mostní na východě a Radomskou na západě. Brány byly hranolové vysoké věže, později zvýšené renesanční atikou. Mostní brána je vidět také na Dahlbergově rytině. Původní hradby neměly bašty, což bylo častým jevem u městských opevnění v Polsku ve 14. st. Teprve stavební činnost v 16. st. znamenala výstavbu minimálně dvou bašt: bašty Pieklo (jméno podle pozdějšího využití jako městské vězení) u farního kostela v severozápadním rohu města a druhé menší bašta na jižní straně města. Tyto bašty se stejně jako městské hradby nedochovaly. | |
| V okolí nalezneme hrad Szydlowiec a další památky v kraji Swietokrzyskie | |
|
|
|
 |
|
kraj Podlaskie |
zpět na mapu Polska |
kraj Kujavsko - Pomorskie |
hrad-zámek ruina
hrad
klášter - kostel
